Většina z 30 vozů, které v průměru denně majitelům zmizí v českých ulicích, je totiž právě na náhradní díly záhy rozebrána. A policisté odhadují, že soubor zákonů, které by kšeftování se součástkami překazily či znesnadnily, mohou počet krádeží snížit až o desítky procent.
„Uvažujeme o tom, že by se v našem informačním systému zpřísnila evidence náhradních dílů k opětovnému použití, a to včetně kontroly jejich prodeje,“ přibližuje chystaný krok mluvčí Ministerstva životního prostředí Dominika Pospíšilová.
Zákon o výrobcích s omezenou životností, o němž mluví, je zatím ve stadiu věcného záměru a na ministerstvu se počítá s tím, že by mohl začít platit od ledna 2016.
Jak je taková evidence důležitá, popsal letos na podzim policista Marek Červenka, šéf týmu, který dopadl gang zlodějů v Praze a díky půlročnímu detailnímu sledování umí přesně popsat, jak se auta kradou a jak je pak zloději dokážou zpeněžit. Červenka říká, že pro policisty je obtížné ztotožnit díly s odcizenými vozy.
Rozřezaná auta bez evidence
„Stává se, že na vrakovišti najdeme deset rozřezaných, rok starých octavií bez evidence. Když tam někdo doveze motor, převodovku a podobně, měl by doložit, z jakého vozidla pocházejí. Není možné mít doma stodolu plnou součástek z kradených aut a nevědět, že jsou kradená,“ říká policista Marek Červenka.
Z pohledu policistů by bylo ideální, kdyby se dal každý použitý díl přiřadit k původnímu vozu. K tomu by však bylo potřeba, aby už výrobci všechny díly označili kódem auta, například pomocí takzvaných mikroteček v laku.
Některé automobilky dnes pomáhají policistům díly identifikovat, nedaří se to však zdaleka u všech. Už nyní platí alespoň předpis, podle kterého musí personál vrakovišť na fotografiích zdokumentovat všechna auta, která přijímá.
Jde o to, aby bylo doložitelné, že vrakoviště likvidují celé auto, a nikoliv jen jeho část, kterou mu přivezli zloději. Jak je toto opatření účinné, to ministerstvo zatím nechce hodnotit – kvůli krátké době jeho platnosti.
