O co se z právního hlediska bude v tomto sporu jednat?
Jde o klasický střet svobody projevu a práva na ochranu osobnosti - osobní cti a dobré pověsti. Je na soudu, aby v každém konkrétním případě poměřoval, které z těchto práv si zaslouží přednost, tedy vyšší ochranu. Na to není žádný univerzální recept. Soud musí důkladně prozkoumat konkrétní případ, újmu, která mohla účastníkům reálně nastat, a podobně.
Nejde tedy jen o to, zda Džamila Stehlíková měla pravdu?
Ani zdaleka. Jedna věc je, zda byl výrok pravdivý, druhá, zda skutečně zasáhl do osobnostních práv. Nepravdivý výrok ještě nemusí zasáhnout do osobnostních práv, stejně tak jako do nich naopak může zasáhnout výrok pravdivý. „Ničivost“ výroku musí být takové intenzity, že reálně zasáhne do práva. Když o někom řeknu, že má žluté vlasy a on bude mít hnědé, pravda to nebude, ale ani nevznikne žádná újma na jeho právech, pokud se tedy nebude účastnit soutěže hnědovlasých s nevidomou porotou. I pravdivost zde ale roli hraje. Pokud by byl prezident skutečně zdráv, do jeho práva bude zasaženo více.
Můžeme tedy očekávat, že se u soudu bude argumentovat například lékařskou zprávou o stavu prezidenta?
Nevím, zda žalobce navrhl lékařskou zprávu k důkazu. Jestliže ale té možnosti nevyužil, bude mít slabší pozici. Každý člověk, který se soudí o výrok ohledně lékařského stavu, by argumentaci podpořil právě doložením tohoto stavu.
Újmu tedy bude muset dokázat žalobce, čili prezident Zeman?
Ano, skutečnost, že mu výrok způsobil újmu na dobrém jménu, bude muset u soudu prokázat právě on. Co se týká důkazního břemena – obecně platí, že kdo něco tvrdí, musí to prokázat. Zde si žalobce u soudu „objednává“ ochranu, musí tedy prokázat, že do jeho práv bylo reálně zasaženo. Aby se žalovaná ubránila, i ona však bude muset něco tvrdit a svá tvrzení prokazovat. Způsob její obrany ale neznám.
Dokážete posoudit, zda výroky Stehlíkové prezidentovi skutečně mohly způsobit újmu?
Já to „od stolu“ neposoudím. Ale obecně platí, že žalobce je třicet let veřejně činný politik, aktuálně dokonce na pozici hlavy státu, a je samozřejmě otázkou, nakolik mohl jeden výrok paní Stehlíkové negativně zasáhnout do jeho osobní cti a pověsti, tedy do toho, jak ho vnímá veřejnost.
Tím, že Miloš Zeman paní Stehlíkovou žaluje s vědomím, že to bude hlavní zpráva dne v médiích, rozviřuje její výrok ještě zhruba rok po tom, co zazněl. Mám za to, že i z toho lze usoudit, že neměl až tak zničující dopad na jeho osobnostní práva.
Petr Suchomeladvokát a právník
Nevím, co přesně Miloš Zeman považuje za dehonestující. Pravděpodobně tu část výroku, který jeho údajný zdravotní stav spojuje s pitím alkoholu. Myslím, že v tomto případě může být újma přinejmenším sporná s ohledem na to, že žalobce v minulosti opakovaně vyzdvihoval svou zálibu v alkoholu a to v takové míře, že by dopad na zdravotní stav nebyl překvapivý. Tedy, i kdyby diagnóza nebyla pravdivá, je otázkou, jak moc může Miloše Zemana reálně poškodit výrok, že si alkoholem podlomil zdraví.
Jakou roli hraje fakt, že jde právě o prezidenta republiky?
Veřejně činné osoby mají obecně nižší úroveň ochrany osobnostních práv než „běžní“ lidé. Standard tomu dalo slavné rozhodnutí Ústavního soudu z roku 2005 týkající se sporu kritika Jana Rejžka a zpěvačky Heleny Vondráčkové. Ten spojil její úspěchy s údajnými kontakty s „mafiány, kteří ji prosazovali v médiích“.
Soud objedná psychiatrický posudek na Zemana v jeho sporu se Stehlíkovou |
Obecné soudy daly za pravdu paní Vondráčkové, ale Ústavní soud se pana Rejžka zastal právě s tím, že nejde jen o to, zda je výrok pravdivý, ale že je třeba zkoumat konkrétní „hodnotové ukazatele“. Slovo „mafie“ Ústavní soud pochopil jako nadsázku. Obecně pak postavil argumentaci na tom, že slavná zpěvačka má takový přístup do médií, že se může podobným výrokům snadno bránit. Neboli: ten, kdo má větší přístup do médií, musí snést vyšší míru veřejné kritiky. Není tedy důvod omezovat svobodu kritika kritizovat a třeba i přehánět.
Na druhou stranu prezident Zeman již dříve vyhrál soud, když bývalý radní Brna-střed Svatopluk Bartík tvrdil, že hlava státu má rakovinu. Verdikt se tehdy odvolával na narušený veřejný zájem. Mohl by nyní soud využít stejný princip?
Teoreticky by mohl, ale tento případ pro budoucí verdikt nic neznamená. Mnohem podstatnější může být rozhodovací praxe Ústavního soudu, například rozhodnutí, o kterém jsem mluvil.
|
Veřejnost v tu dobu nevěděla, proč je prezident hospitalizován a informace o jeho zdravotním stavu nejsou k dispozici dodnes. Může to mít vliv na verdikt?
Výrok paní Stehlíkové reagoval na mlčení kolem zdravotního stavu prezidenta republiky v době těsně následující po sněmovních volbách a společenská diskuse, kterou to vyvolalo, byla relevantní a legitimní. Je otázka, zda absence informací o tom, nakolik je prezident republiky schopen plnit své povinnosti, nebyla pochybením Miloše Zemana a jeho okolí, které mohlo mít na případné újmě podíl.
Prezident Stehlíkovou zažaloval s důrazem na to, že není jen laik, ale i psychiatrička. Nakolik má lékař právo se vyjadřovat o stavu lidí, kteří nejsou jeho pacienti?
Součástí lex artis je nepochybně nedělat diagnostiku bez vyšetření. Je otázka, nakolik je třeba chránit právo paní Stehlíkové vyjadřovat se do médií o detailech zdravotního stavu jiné osoby – ať už pravdivě či nepravdivě. Právo na ochranu soukromí je právo lidské, nějaké jeho „tvrdé jádro“ tedy náleží všem, prezidenta nevyjímaje. A každý asi cítí, že diagnóza, která se mnohdy nesděluje ani rodině, do tohoto tvrdého jádra patří.
