Od 17. listopadu sociální sítě plní konspirace ohledně prezidenta Petra Pavla. Ten měl při jednom z rozhovorů sluchátko, které se běžně používá, například kvůli hluku v okolí. Po sítích začaly kolovat konspirace, že prezident měl sluchátko kvůli tomu, aby mu někdo říkal, co má dělat. Když se politik stane obětí dezinformace, jak se má bránit? A má se vůbec bránit?
Podobně nesmyslných úvah je plný internet. Nelze se tomu nijak bránit. Pramení to z neznalosti, kdy veřejnost neví, jak probíhá živé vysílání a že sluchátko je nutné, aby prezident slyšel dotazy ze studia. Což nelze veřejnosti zazlívat. Je pak s podivem, když to třeba roztleskávají a dále víří i politici, kteří by v tomto měli být zkušení. Pak se můžeme domnívat, že to dělají i záměrně, protože mají špatný úmysl.
Jediné, co je možné v takovém případě dělat, je být transparentní a komunikovat s veřejností na rovinu. Třeba ve chvíli, kdy se nějaká podobná zpráva objeví, zvážit, zda už to koluje do takové míry, že by se k tomu měla vyjádřit Kancelář prezidenta republiky. Mohla by říct, že je to standardní postup při rozhovorech pro televizi. Na druhou stranu, pokud někdo chce věřit tomu, že prezident má naslouchátko kvůli nějakému našeptávači, tak tomu věří, protože chce. Vysvětlování na tom nic nezmění.
Je lepší na podobné konspirace nereagovat?
U každé nesmyslné informace, která se objeví, je vždycky nejtěžší zvážit, do jaké míry by reakce na ni zvýšila její dosah.
Vy jste byl nebo stále jste poradcem premiéra pro dezinformace a strategickou komunikaci...
K 31. říjnu má role poradce zanikla.
Zřejmě budoucí premiér Andrej Babiš vám nabídku na pokračování nedal?
Ne.
Máte obavy, s čím v této oblasti přijde nová vláda? Například že boj s dezinformacemi nebude řešit?
Co mě trápí, jsou různá vyjádření jednotlivých politiků vznikající vládní koalice. Řadu věcí kritizují, na což samozřejmě mají právo a je to součást svobodné politické soutěže a vládnutí. Na druhou stranu jejich kritika dost často není upřímná. Jako příklad bych dal paragraf o práci pro cizí moc v neprospěch České republiky. Někteří politici vznikající vládní koalice paragraf kritizují, že je gumový a chtějí ho zrušit. Jenže kdyby jim vadila nekonkrétnost, mohou danou legislativu zpřesnit, ne ji rušit. Takže jim evidentně vadí z jiného důvodu. To je jeden z příkladů možných kroků budoucí vlády, kterých se obávám.
Jsem přesvědčen o tom, že mezinárodní politická bezpečnostní situace se změnila natolik, že dříve či později by takový zákon bylo vhodné mít.
Politici jsou viditelní aktéři
Když se vrátím k vaší funkci, kterou jste zastával. Co se podle vás povedlo prosadit či dotáhnout do konce a vyzdvihl byste to?
Ve funkci jsem byl přibližně dva roky. Na začátku jsme se s panem premiérem domluvili, že moje role bude zejména v oblasti strategické komunikace a propojování jednotlivých aktérů v oblasti mediálního vzdělávání a kritického myšlení.
Troufám si říci, že v Česku máme velice silný neziskový sektor, který se věnuje informační a mediální gramotnosti, čímž zastává roli nejenom na školách a pro širokou veřejnost, ale i v různých spolcích, například pro seniory.
V případě dezinformací a konspirací – jsou to i politici, kteří v daném ohledu přitápí pod kotlem?
Stoprocentně. Politici jsou viditelní aktéři. Věnuje se jim vysoká mediální pozornost. Pokud tedy řeknou cokoliv, co vzbuzuje kontroverze, nebo cokoliv sebevíc hloupého, dostanou mediální pozornost. Jejich fanoušci pak tyto názory nezřídka přebírají.
Stav politické kultury je tak výrazným faktorem toho, jaká je společnost a jak se v ní reflektují různé dezinformace, konspirační teorie nebo názory obecně. A naopak – pokud lidé těmto věcem věří, volí si i politiky, kteří jsou jejich odrazem.
Největší globální riziko? Nejsou to ani válka nebo počasí, ale dezinformace![]() |
Může to být obecně pro společnost nebezpečné?
Samozřejmě, že to nebezpečné je. Je to ale bohužel problém, se kterým státní aparát nic moc dělat nemůže, zejména pokud jde o politickou soutěž. Na toto musí reagovat hlavně politická konkurence.
Když se vrátím k vaší funkci poradce. Jak byste svou práci zhodnotil?
Jako poradce jsem neměl žádnou pravomoc. Byli partneři, kteří se mnou byli ochotni spolupracovat, a dost často to byli oni, kteří pak věc uskutečnili. Já jim byl k ruce jako poradní hlas.
Povedlo se nastartovat systematickou strategickou komunikaci státu s občany. Bylo by dobré, aby se v tomto pokračovalo.
Například je dobré komunikovat různá zdravotnická témata, třeba před obdobím chřipky upozornit, že je možné se nechat očkovat. Těch oblastí je ale spousta, třeba sociální politika, doprava nebo bezpečnost. Třeba občanům přibližovat argumenty, proč je nutné budovat armádu. Žijeme v turbulentní době a je důležité se těmto otázkám věnovat nyní i do budoucna.
Strach, že lidé zleniví
Komunikoval s vámi premiér? Byl v tomto ohledu aktivní?
Ano. Pan premiér se aktivně zajímal. Nescházeli jsme se na týdenní bázi, to ani s nabitým programem pana premiéra nejde, ale pravidelně jsem ať už s ním, či přes jeho mluvčího a další blízké spolupracovníky danou problematiku řešil.
Jaké riziko v budoucnosti vidíte, je to například umělá inteligence?
Možná vás překvapím, ale riziko nevidím primárně v technologiích, ale spíše v lidech. Ať už v nás jako příjemcích informací, tedy že jednoduše zlenivíme: co se nám bude líbit, tak tomu uvěříme, aniž bychom přemýšleli nad faktičností. Ale i v politické reprezentaci. Část společnosti totiž bude vždycky přijímat do značné míry názory politiků.
Pokud budeme mít ve vrcholných funkcích politiky, kterým vadí, že jim přijde „komunikační karta“ od strategické komunikace státu, ale zároveň sami vystupují, jako by jim chodily komunikační karty z Kremlu, tak je logické, že se to bude propisovat i do společnosti. Ve výsledku to bude ohrožovat nejenom demokratické instituce, ale i společnost a jedince v ní.
Můžeme hledat spoustu chyb, spoustu nedostatků, které máme. Pokud se ale podíváme na mezinárodní srovnání, tak si Česká republika vede relativně dobře. Pojďme se zlepšovat, ale nesnažme se podkopávat to, čeho jsme dosáhli jenom proto, aby pár politiků získalo procentní bod navíc ve volbách.
Dezinformátoři při povodních šířili nedůvěru a napakovali se, říká expert![]() |
Daří se v současné době státu boj s dezinformacemi?
Upřímně? Neumím to říct. Samozřejmě vidím spoustu nedostatků a chyb, které jsme za roky udělali. Problém ale je, že tady nemáme čistě zahraniční agenty a zahraniční propagandu. Když to řeknu cynicky, byla by to krása, protože by řešení bylo jednoduché. Dalo by se s tím daleko lépe bojovat a pracovat.
Tak to ale není. Velkou část dezinformací, nesmyslů a lží si produkujeme sami v Česku. S tím se hůře pracuje, protože nemůžete občany Česka odstřihnout od veřejného života, i když s prominutím plácají nesmysly. Mají stejná práva. Můžeme řešit situace, kdy už někdo překračuje trestněprávní hranici. Je to ale výrazně komplikované. Pokud se však budeme věnovat vzdělávání, abychom byli schopni pracovat s informacemi, kvalitou a důvěryhodností zdroje, riziko daných problémů se může zmenšovat.
Podle mě je to lepší cesta, než se snažit honit za tím, co je například správný výklad dezinformace a zakazovat to nějakou trestněprávním úpravou.
Miloš Gregor
|
Nebylo by lepší s lidmi, kteří konspiracím věří, více mluvit? Snaží se o to vůbec stát?
Kromě toho, že jsem byl poradcem premiéra, tak celou dobu působím na univerzitě, kde se danému tématu věnuji už asi 13 let. Po celou dobu se nejenom na veřejných debatách, ale i v různých výzkumech potkávám s lidmi, kteří konspiračním teoriím, dezinformacím a propagandě věří.
Právě proto vím, že neexistuje nic jako univerzální návod, jak lidem v uvozovkách ukázat, že se mýlí a věří nesmyslu. Do značné míry je to závislé na jejich motivaci nebo faktorech, které je k tomu dovedly.
Není už slovo dezinformace až moc nadužívané a neztrácí tak trochu význam?
Ano. Ze slova dezinformace se stala nadávka nebo argument sám o sobě. Řada lidí to vnímá tak, že už nemusí některé věci vysvětlovat a nabízet argumenty. Jednoduše řeknou – to, co říká druhá strana, je dezinformace. A tím to odbude. To slovo už se ve veřejné debatě vlastně vyprázdnilo, což se stává spoustě pojmů, například slovu populismus.
Dá se říci, kdo je v Česku největší šiřitel dezinformací?
Neumím pojmenovat jednoho významného šiřitele. Je to prostě mix, jsme pod vlivem zejména ruské propagandy a ruských propagandistických kanálů. Jak už jsem ale také zmínil, spoustu z toho si děláme sami. Problém je i v tom, že za vším vidíme Rusa, zlého Putina. Což možná od někoho, kdo byl poradcem premiéra pro danou oblast, zní paradoxně. Byť bych Putina rád viděl před soudem v Haagu, tak opravdu řadu nesmyslů v Česku produkujeme sami.
Když někdo plácne nějakou kravinu, neznamená to hned, že je placený Kremlem za to, aby rozvracel Česko a naši společnost. Velké neštěstí vidím v politické reprezentaci, která na některé věci naskakuje a nechová se odpovědně. Tím nechci říct, že se končící vláda nemá kritizovat.
Politici by se ale měli zamýšlet nad tím, jak snadno jsou jejich slova zneužitelná. Třeba právě kremelskou propagandou. Pak se nemohou divit, že je někdo označí za hlásnou troubu Kremlu, když takto konají opakovaně a dlouhodobě. Problém je ale složitý a má mnoho vrstev. Můžeme se bavit o roli státu, neziskových organizací nebo třeba médií.
Dana Drábová jako influencer
Před sněmovními volbami se mluvilo o rozdělené společnosti. Jak se stát snažil či snaží, aby získal důvěru lidí, kteří ji ztratili právě ve stát či jeho instituce?
To je bohužel věc, která se nedá vybudovat za měsíc nebo rok. Pokud už někdo ztratí důvěru ve stát, pro státní instituce je extrémně náročné s danými lidmi komunikovat. Lidé už jim jednoduše nevěří. Můžete se snažit opět navázat vztah skrz nějaké influencery, které daní lidé sledují.
Jejich prostřednictvím můžete pomalu zpětně lidem začít vysvětlovat, že stát není jejich nepřítel a je tu pro ně. Že se o něj mohou opřít, pokud se dostanou do obtíží. To ale trvá opravdu dlouhou dobu, než se ztracená důvěra navrátí. Jsme v situaci, kdy před pěti lety nebyla žádná strategická komunikace státu. Všechno bylo nutné vybudovat od základu, a to bez nějakého univerzálně platného manuálu.
Můžete se inspirovat v zahraničí, třeba v Estonsku či Velké Británii. Nikdy ale nemůžete vzít funkční manuál z Estonska a zkopírovat jej jedna ku jedné do Česka. Stejně jako nemůžete vzít vzdělávací systém z Finska a říct, že se v Česku bude učit stejně jako tam.
Tak to nefunguje. Každá inspirace se musí vždycky nějakým způsobem adaptovat na Česko a jeho společnost. Jsem ale přesvědčen, že za zhruba rok se podařilo strategickou komunikaci státu výrazně vylepšit. Bylo by dobré v tom pokračovat.
Brzy už člověk nebude mít šanci poznat falešné video, říká mladý expert na AI![]() |
Zmiňujete influencery. Využíval je úřad vlády pro nějaké projekty?
Řadě lidí se možná vybaví snaha úřadu vlády ještě za premiéra Andreje Babiše zapojit influencery do kampaně k očkování. Rozhodně si nemyslím, že by influenceři měli chodit po úřadu vlády a točit kulisy.
Mám na mysli spolupráci s lidmi, kteří mají ve společnosti silný hlas a jsou bráni v daném oboru za odborníky. Tady můžu zmínit zesnulou Danu Drábovou, která byla v tomhle ohledu velice aktivním člověkem. Neváhala komunikovat věci ze svého odborného ranku, ale zároveň uklidňovala situaci ve společnosti ohledně jaderné bezpečnosti, například po útocích na elektrárny na Ukrajině. Komunikovala, vysvětlovala a zmenšovala prostor pro dezinterpretace a manipulace.
Problém není nedostatek informací
Všechno koresponduje s tím, že je nutné společnost v dané věci vzdělávat. Je právě vzdělání lékem?
Lék zní lákavě. Když se podívám na odborné studie, vzdělání je nejúspěšnějším nástrojem, jak předcházet a minimalizovat vliv dezinformací a různých manipulací. Nevýhoda ale je, že jde o dlouhodobý proces. Není možné odolnou společnost vybudovat za rok, pět nebo deset let. Je to generační záležitost.
Dezinformace tady s námi byly, jsou a budou. Což je bohužel fakt. Musíme se snažit o to, abychom umenšovali jejich vliv a věřilo jim co nejméně lidí. Ale je bláhové a nebezpečné si myslet, že se jich dokážeme zbavit úplně. Společnost, která by nevěřila žádným konspiračním teoriím? Líbilo by se mi to, ale není to realistické. Takže lék na úplné vyléčení bohužel nemáme.
Jak je v současné době podle vás důležitá strategická komunikace státu?
Jsem přesvědčen o tom, že enormně. Především pak v dnešní době, kdy jsme zahlcení informacemi a vjemy. Problém ve společnosti není nedostatek informací, spíše naopak. Máme různé informace v různé kvalitě. Těžko se v tom orientujeme a ve chvíli, kdy dojde na nějakou těžkou situaci nebo krizi, tak je důležité vědět, kde hledat důvěryhodné informace.
Například v roce 2022, kdy vypukla válka na Ukrajině, všichni sledovali seriózní mainstreamová a veřejnoprávní média. Nekoukali jsme úplně na to, co o tom píše Pepa z vedlejší vesnice na Facebooku.
Jednoduše je dobré mít zdroje informací, na které se v případě potřeby můžeme obrátit a spolehnout. A stát by měl mezi důvěryhodné zdroje informací patřit – bez ohledu na aktuální politickou reprezentaci.
Putinův fotbalista. Čech strhává vlajky Ukrajiny a šíří propagandu. Je za hrdinu![]() |
Jak se na strategickou komunikaci státu nyní koukáte do budoucna? Dala by se v něčem třeba vylepšit?
Netroufám si říci. Doufám ale, že nebude smeteno ze stolu všechno, co se lidem, kteří na tom doposud pracovali, podařilo vybudovat. Bylo by dobré, kdyby se na to navázalo. Byl bych rád, kdyby se podařilo sjednotit politickou elitu napříč politickými stranami v nejdůležitějších otázkách.
Především pak v otázkách bezpečnosti země, abychom nezpochybňovali, že je tady nějaké vnější riziko. Nikomu z nás se to nelíbí. Ale ona hrozba nezmizí tím, že před ní budeme strkat hlavu do písku a tvrdit, že tu není. A toho se obávám, aby nebyl leitmotiv nové vlády.



























