Shodou okolností se tentýž známý ocitl brzy poté ve společnosti, kde stejná, již rozvedená dáma popisovala svůj životní krok přítelkyním.
Dozvěděl se, že onen unavený padesátník, kterého si dosud pamatoval ze soudní síně, byl čerstvě zkrachovalý milionář.
Daleko zajímavější ovšem bylo, čím mladá žena odůvodnila své rozhodnutí poslat ke dnu osmileté manželství. "Už jsem prostě nemohla vystát to jeho chrápání!"
Poněkud udivené přítelkyně namítaly, že snad její manžel chrápal vždycky, ona však odvětila: "Jistě, ale bohatý muž chrápe docela jinak než chudý."
Rád bych to považoval za povedený bonmot, můj známý ale přísahal na holý pupek, že ta žena to myslela zcela vážně.
Mocné zvuky, které vyráží pan továrník, nejspíš znějí jako zvuk pily z ušlechtilé oceli zasazené v rámu z palisandrového dřeva a svědčí o zdravé sebedůvěře, zatímco chrápání chudáka pouze a toliko ruší.
Milionář si chrápání dovolit může, kdežto chudák chrápe vždycky tak trochu nad poměry.
Touhle příhodou se ale zároveň dotýkáme největšího problému svobodných, případně rozvedených milionářů. Mohou si být vůbec někdy jisti, že s nimi žena obcuje ze skutečné lásky a ne jen z lásky k penězům? Odpověď je prostá: nemohou.
Když ovšem dotyčné první tři měsíce nekoupí ani tatranku, dovolenou zorganizují na Šumavě pod stanem a ona nehne brvou, zjistí alespoň tolik, že vedle případné chamtivosti oplývá též velkou dávkou úctyhodné trpělivosti.
V poněkud jiné situaci se ocitá milionář-starý mládenec, který si vybírá životní družku v soutěži. V jeho smlouvě stojí jasně, že vítězné Popelce splní všechny příslušné sny, jako je leopardí kožich, koupání v Trenčianských Teplicích a pojídání křeččího želé po celých kilech. A ona má nezadatelné právo proměnit se po jeho boku v dobře vykoupanou zapudrovanou hydru, jejíž stále zřetelnější nadváha bude symbolem životního štěstí.
Podívejme se ovšem na situaci milionáře inteligentního, sebevědomého, pohledného, mladého, který by se rád oženil s dívkou na podobné úrovni. S dívkou, které chybějí pouze jeho miliony, takže by se mohlo zdát, že takový svazek s požehnáním nebes přečká celé dekády. Leč chyba lávky!
Marně bude do emancipované dívky hučeti matička, marně tatíček. Marně budou vysvětlovat, že peníze se k životu zatraceně hodí, ať si říká kdo chce co chce, a že vzít si milionáře je pořád ještě docela terno.
Inteligentní, krásná a emancipovaná dívka se peněz předem nezříká... ale nikdy, NIKDY se nenechá vydržovat ňákým pracháčem. Prachy ji zajímají, ale rozhodně ne ty vaše! Přesně taková dívka, o kterou náš milionář stojí a kterou by si podle všeho i zasloužil, si totiž hodlá peníze vydělat sama.
Čas, který by s vámi mohla trávit na výstavě soudobého umění ve Stuttgartu, na trekové výpravě napříč Grónskem, případně pojížděním mezi ugandskými vesničkami a vybíráním nějakého sladkého černouška k adopci, bude tudíž muset strávit v práci.
Brzy po škole nastoupí jako nižší manažerka v americké firmě... a pak už bude kariérně stoupat do vyšších a vyšších pater, aby v sedmatřiceti definitivně zjistila, že je sama, bez dětí, bez pořádnýho chlapa, ale zato má na účtu milion tři sta tisíc korun, které nemá kdy a jak utratit.
A náš milionář? Inu, s tím se právě rozvádí nějaká lačná husa, která dokázala vždycky velmi přesně rozeznat rozdíl mezi chrápáním boháče a chudáka.
KDO JE MARTIN REINER
Martin Reiner (1964) se narodil a žije v Brně. Někdejší vydavatel (mimo jiné knih Michala Viewegha), dnes rentiér a spisovatel. Publikoval sedm knih, na podzim vyjde v nakladatelství Host jeho román Lucka a já.Vydával časopis Neon (označovaný konkurencí za literární Playboy), organizoval festival Poezie bez hranic a přivedl do Česka slam poetry.
Problematice milionářství se až dosud systematicky nevěnoval.
