Duchovní půdorys každé návštěvy se nemění už mnoho let. Strýc květnatou mluvou vynáší do nebe mou domnělou schopnost vydělávat peníze, já ji popírám. Snažím se mu vysvětlit - každý rok prakticky stejnými slovy - že mi peníze přivála do cesty náhoda, zatímco strýc se každý rok stejně chichotá a nazývá mě filutou.
Když se takto ujistím, že není nic nového pod sluncem, celkově se zklidním... a odvedu očekávanou roli milionáře, jak se sluší a patří.
Strýčka Karla peníze hrozně vzrušují, a proto je třeba zacházet s nimi netečně, jako by šlo jen o nějaké dávno prošlé losy. Nejde ani tak o to, kolik jich utratíte. Důležité je, jakým způsobem je vytáhnete ze zadní kapsičky ošoupaných riflí, jak je při placení - zmuchlané - pohodíte na stůl a pak na ně chvíli civíte, jako byste přesně nechápal, k čemu slouží.
Pak je nutné vylovit dvěma prsty pětistovku jako okurku z láku, nechat odkapat dvacet tři koruny spropitného... a když nakonec ještě hezky znuděně odcedíte "to je dobrý", rozlije se po dobrácké tváři strýce Karla blažený úsměv a spokojeně mlaskne: ano, na tohle se těšil celý rok!
Můj severní strýček chce prostě vidět boháče v akci... a já mívám občas intenzivní dojem, že potlačuje nutkání požádat mě o autogram.
Budiž také řečeno, že se v minulosti mnohokrát pokoušel dostat mě do Krnova, vždy s poukazem na nutnost revanšovat se v roli hostitele. Mně bylo ovšem od začátku jasné, že mě chce pouze povodit po městských hospodách jako medvěda a předvést se se mnou kamarádům.
Pokaždé jsem proto zdvořile odmítl, což nenesl Karel právě snadno, ale nakonec pochopil, že moje trvalá zaneprázdněnost omluvitelná potřebou vydělávat další a další miliony mu dává na druhé straně příležitost fabulovat, čili prášit, až se hory zelenají.
Výlety do Brna a večeře s milionářem tak brzy v jeho podání nabyly mystických rozměrů, vedle kterých je soukromá modlitba s papežem prkotina nehodná zmínky. Čím méně jsem toho předváděl ve skutečnosti, tím smělejší byly výpady strýčkovy fantazie!
Nejvtipnější na celé věci je, jak strýček Karel stále méně dbá, kdo je vlastně reálným předobrazem jeho bájí. Díky tomu se každý další rok přímo od něj dozvídám, co všechno jsem v předchozích letech vykonal, s kým si třásl rukou, kolik utratil a jaký údiv vyvolal svými činy.
Jsou to historky, nad kterými kolikrát zůstává rozum stát, a už jsem se dokonce přistihl, jak jsem zatoužil zajít s tím podivuhodným chlapíkem na večeři...
Díky existenci krnovského strýce Karla prostě žiji jeden život navíc, a to je taky hlavní důvod, proč jsem se před ním ani po všech těch letech nezačal zapírat. Vždyť ten jeho milionář je mi docela sympatický.
Když se takto ujistím, že není nic nového pod sluncem, celkově se zklidním... a odvedu očekávanou roli milionáře, jak se sluší a patří.
Strýčka Karla peníze hrozně vzrušují, a proto je třeba zacházet s nimi netečně, jako by šlo jen o nějaké dávno prošlé losy. Nejde ani tak o to, kolik jich utratíte. Důležité je, jakým způsobem je vytáhnete ze zadní kapsičky ošoupaných riflí, jak je při placení - zmuchlané - pohodíte na stůl a pak na ně chvíli civíte, jako byste přesně nechápal, k čemu slouží.
Pak je nutné vylovit dvěma prsty pětistovku jako okurku z láku, nechat odkapat dvacet tři koruny spropitného... a když nakonec ještě hezky znuděně odcedíte "to je dobrý", rozlije se po dobrácké tváři strýce Karla blažený úsměv a spokojeně mlaskne: ano, na tohle se těšil celý rok!
Můj severní strýček chce prostě vidět boháče v akci... a já mívám občas intenzivní dojem, že potlačuje nutkání požádat mě o autogram.
Budiž také řečeno, že se v minulosti mnohokrát pokoušel dostat mě do Krnova, vždy s poukazem na nutnost revanšovat se v roli hostitele. Mně bylo ovšem od začátku jasné, že mě chce pouze povodit po městských hospodách jako medvěda a předvést se se mnou kamarádům.
Pokaždé jsem proto zdvořile odmítl, což nenesl Karel právě snadno, ale nakonec pochopil, že moje trvalá zaneprázdněnost omluvitelná potřebou vydělávat další a další miliony mu dává na druhé straně příležitost fabulovat, čili prášit, až se hory zelenají.
Výlety do Brna a večeře s milionářem tak brzy v jeho podání nabyly mystických rozměrů, vedle kterých je soukromá modlitba s papežem prkotina nehodná zmínky. Čím méně jsem toho předváděl ve skutečnosti, tím smělejší byly výpady strýčkovy fantazie!
Nejvtipnější na celé věci je, jak strýček Karel stále méně dbá, kdo je vlastně reálným předobrazem jeho bájí. Díky tomu se každý další rok přímo od něj dozvídám, co všechno jsem v předchozích letech vykonal, s kým si třásl rukou, kolik utratil a jaký údiv vyvolal svými činy.
Jsou to historky, nad kterými kolikrát zůstává rozum stát, a už jsem se dokonce přistihl, jak jsem zatoužil zajít s tím podivuhodným chlapíkem na večeři...
Díky existenci krnovského strýce Karla prostě žiji jeden život navíc, a to je taky hlavní důvod, proč jsem se před ním ani po všech těch letech nezačal zapírat. Vždyť ten jeho milionář je mi docela sympatický.
. Kdo je Martin ReinerMartin Reiner (1964) se narodil a žije v Brně. Někdejší vydavatel (mimo jiné knih Michala Viewegha), dnes rentiér a spisovatel. Publikoval sedm knih a v letošním roce vyjde jeho nový román Lucka a já. Vydával časopis Neon (označovaný konkurencí za literární Playboy), organizoval festival Poezie bez hranic a přivedl do Česka slam poetry. Problematice milionářství se až dosud systematicky nevěnoval. Více se dozvíte na adrese www.martinreiner.cz. |
