Výtvarník Milan Knížák se domáhá soudní rehabilitace kvůli několikaměsíční vazbě v 70. letech. Knížák podle tehdejších vyšetřovatelů chtěl odeslat do Francie zásilku s písemnostmi, které podávaly zkreslené informace o poměrech v zemi. Tehdejší prokurátor nakonec stíhání zastavil.
Když Knížák po 50 letech usiloval o soudní rehabilitaci, Obvodní soud pro Prahu 10 jeho návrh zamítl pro opožděnost. Rozhodnutí potvrdil také Městský soud v Praze.
Úterním nálezem ale Ústavní soud tyto rozsudky zrušil. Soudce zpravodaj Pavel Šámal poukázal například na to, že o případu rozhodoval samosoudce, přestože měl rozhodovat soudní senát. I když šlo o vazbu, nikoli trestní stíhání, rehabilitace se na Knížáka vztahuje, shrnul složitý problém Šámal.
Strach jsem měl mockrát, ale nikdy ve vypjatých situacích, říká Knížák |
„Ačkoliv rehabilitace podle zákona o soudní rehabilitaci primárně směřuje k odškodnění osob nespravedlivě pravomocně odsouzených, nepochybně otevírá též možnost napravit křivdy v některých dalších případech, kdy nedošlo k zahájení trestního stíhání. Popřípadě kdy došlo k zahájení trestního stíhání, ale nedošlo k pravomocnému odsouzení dotčené osoby. Restriktivní přístup, který obecné soudy při interpretaci zákona o soudní rehabilitaci zvolily, Ústavní soud nemůže akceptovat,“ stojí v odůvodnění Ústavního soudu.
Knížákův advokát Lubomír Müller rozhodnutí ústavních soudců ocenil. „Je to zásadní nejen pro pana profesora Knížáka osobně, ale pro všechny, kteří jsou v obdobné právní situaci. Teď věc bude muset Obvodní soud pro Prahu 10 projednat znovu, řádně a přitom je vázán právním názorem. Tedy že rehabilitace se na pana Knížáka vztahuje,“ sdělil Müller.
Absurdní situace, Olga Havlová je stále za výtržnici, říká advokát obětí totalit |
Advokát zdůraznil, že rehabilitace je především morálním zadostiučiněním. Kritizoval ovšem výši odškodného, které obětem bezpráví v takových záležitostech náleží. „Zákon o soudní rehabilitaci byl přijat v dubnu 1990 a dodnes nebyl žádnou vládou novelizován nebo valorizován. Takže odškodnění podle platného právního předpisu činí 82 korun a 33 haléřů za každý den věznění. Mnozí to považují za výsměch, ale nikdo s tím nechce nic dělat,“ vyzdvihl advokát.
Ve stížnosti Knížák poukazoval na judikaturu Ústavního soudu, podle níž by demokratický režim neměl ke staré křivdě z doby totality přidávat novou. Zmínil také odlišnou rozhodovací praxi slovenských soudů.
Knížáka zachraňovali hasiči. Sjel jsem ze srázu, říká exšéf Národní galerie |
Pětaosmdesátiletý Knížák patřil před rokem 1989 k výrazným postavám nonkonformní umělecké scény. Působil převážně mimo oficiální struktury, věnoval se hudbě, výtvarnému umění, akcím či performancím. Po změně režimu působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze a později jako ředitel Národní galerie v Praze.
