Dnes pracujete v jedné z monarchií v Arabském zálivu, sledujete ještě současné dění v Armádě České republiky?
Není to sice můj každodenní zájem, ale ano. Přeci jen, žije tady moje rodina, já sám tu jsem poměrně často a hlavně, cítím se tu doma. Navíc vztahy, které si vybudujete během let a někdy i za dramatických okolností, přetrvají i v čase.
Ptám se proto, že v teoretické rovině se u nás diskutovalo o možnosti poskytnout Ukrajině letouny Aero L-159, a vy jste byl nejen u jejich prodeje do Iráku, ale i u jejich prvního bojového nasazení. Nakolik vám něco podobného připadá reálné?
Pokud to budu brát čistě technicky, tak kromě dělostřelecké munice, po které Ukrajinci sami volají nejvíce, podvozků TATRA a pasivních radarů nemá už Česká republika nic, co by mohla obráncům okamžitě poskytnout.
Právě L-159 by mohly být ve srovnání s tím, co od nás zatím odešlo, moderní zbraní s reálným přínosem. Jasně, letectvo není to, co Ukrajinu aktuálně „pálí“ nejvíc, ale ta válka bohužel během několika měsíců neskončí, a i když i to jednoho dne přijde, Rusko stále zůstane jejím sousedem. Agresivním sousedem, který i když bude vytlačen z území, která protiprávně okupuje, nebude odzbrojen a bude tak trvalou hrozbou pro svoje sousedy.
Rusko historicky útočí jen na slabší soupeře, a bohužel rozumí jen síle. Proto by i do budoucna mělo být v našem zájmu, aby věděl, že jakýkoliv jeho další útok směrem na Západ ho bude bolet.
Milan Mikulecký během svého působení na velitelství vzdušných sil Iráku v roce 2015
A úvahy o postoupení těchto bitevníků Ukrajině?
Ano, u těch úvah o L-159 jsem byl, vzniklo to loni v listopadu, po eskalaci ruských vzdušných úderů na ukrajinskou kritickou infrastrukturu, kdy se diskutovalo o vzniku „koalice ochotných“ k posílení tamní PVO (protivzdušná obrana, pozn. red.). Vzhledem k tragickému stavu našich pozemních PVO prostředků, jsme k eliminaci pomalu letících cílů diskutovali právě o Alkách (kódové označení L-159, pozn. red.).
V čem by podle vás byl případný přínos těchto lehkých bitevníků na bojišti?
Přímo na frontě si myslím, že by nebyl žádný. Přeci jen, na to jejich výkony nestačí, na souboje se Suchoji či Migy tento letoun nikdy nebyl koncipován, a stejně tak při nasycenosti prostředky protivzdušné obrany by i jeho útoky na pozemní cíle skončily poměrně rychle jejich sestřelením.
Dnešní bojiště na Ukrajině je regulérní válka armád, není to Irák a boj proti teroristům s minimem protivzdušných prostředků. Případné využití L-159 v ukrajinských barvách bych viděl primárně při přípravě přechodu ukrajinských pilotů na západní leteckou techniku. Tak byl tento letoun koncipován již při svém vzniku, a tuto úlohu si také splnil v našem letectvu. Byť si myslím, že zrovna v tomhle ještě nebyl dostatečně doceněn.
Analytik: Francii s Německem ovládá byznys. Čeká Ukrajinu „nový Mnichov“? |
A co sekundární využití na bojišti?
Sekundárně může působit, v dostatečné vzdálenosti od čáry dotyku, proti velkým útočným dronům a podzvukovým střelám s plochou dráhou letu. Při včasném a správném navedení tady Alky mohou odvést hodně práce. Jejich velkou výhodou v takovém boji je proti moderním protiletadlovým systémům cena vynaložená na zničení takového cíle a proti hlavňovým protileteckým systémům pak rozloha území, které mohou aktivně chránit.
Cvičná letadla ale může Ukrajině poskytnout více zemí, a to i země, které jich mají víc než Česká republika.
Aero L-159 má celou řadu výhod, kterou jiná letadla nemají, není to totiž cvičné letadlo. Je často označované jako lehké bitevní, což sice v nějaké míře zvládne, ale já jeho hlavní přínos vidím v tom, že dokáže piloty vycvičené na východní technice připravit na přechod na tu západní.
Málo se o tom mluví, ale jeho kokpit je koncipován tak, aby byl podobný americkým Lockheed Martin F 16C Block 40. Tedy letounům, u kterých je vysoká pravděpodobnost, že pokud USA někdy nějaké letouny Ukrajině poskytnou, tak právě tyto.
Přitom všichni již vycvičení ukrajinští piloti během svého výcviku létali na československých Aerech L-39, ze kterých L-159 vychází. Jasně, L-159 jsou jiná letadla, s mnohem výkonnějším motorem, řadou odlišností, ale stejnou základní aerodynamickou koncepcí. Ten přechod je pro „vylítaného“ pilota rychlý a snadný. Právě v Iráku jsme jako první přeškolovali piloty se zkušenostmi z L-39.
Nerušte letiště Líně. Během válečné hrozby se nám může hodit, radí expert |
Údajně je stopadesátdevítka schopna vzletů a přistání i z nezpevněných ploch. Co to pro případné nasazení na Ukrajině znamená?
Ano. Jednou z podstatných výhod L-159 je podle mě fakt, že mohou na rozdíl od řady jiných západních letounů působit z rozptýlených letišť, včetně těch s travnatým povrchem. U nás se to sice naposledy létalo někdy po roce 2000 na letišti Raná, ale šlo to.
A pro Rusy, kteří se snaží monitorovat provoz Ukrajinského letectva, by jejich letové úsilí, byť někde v západní polovině Ukrajiny, znamenal úkoly navíc. Dovedu si dost dobře představit lety ve dvojicích, na různých místech. To by Rusko dost zaměstnalo.
Vzdušné síly Armády České republiky disponují 24 letouny L-159 ALCA (Advanced Light Combat Aircraft). Jedná se jednomístné (16 kusů) a dvoumístné (8 kusů) lehké víceúčelové bojové stroje, které jsou určené především k podpoře pozemních vojsk, k vedení průzkumu a v omezené míře i ke vzdušnému boji.
Traduje se, že v minulosti byl problém s exportem L-159, protože americká strana nedala souhlas s reexportem některých jejich technologií, které v letounu jsou?
Ano, byl případ, kdy se to stalo, ale tam jsem i já viděl jisté riziko, protože cílová země měla vazby na zemi, která nebyla k USA příliš přátelská.
Dnes jsme v jiné situaci v celé řadě ohledů. Za prvé ty technologie jsou již v celé řadě parametrů překonané, USA boj Ukrajiny proti ruské agresi podporují a v neposlední řadě, i ten nesouhlas USA byl často spíš mediální bublina. Asi to zazní veřejně úplně poprvé, v českých médiích jsem zaznamenal, že i prodej do Iráku nám tehdy zdržovaly USA. Není to pravda.
„Svatba“ letounu L-39NG. Ve Vodochodech se po letech opět sériově vyrábí |
Kdo tedy prodej brzdil?
V L-159 jsou technologie k jejichž reexportu potřebujete souhlas tří zemí. Tehdy jsme souhlas USA a Itálie získali obratem, jediný, kdo nám dělal problémy a to velké, byla Velká Británie.
Dodnes jsem přesvědčený, že zatím stála snaha dodat tam jejich konkurenční stroje. Ostatně jejich zástupce jsme v Bagdádu často potkávali. Nicméně jejich nesouhlas se podařilo zlomit až po řadě měsíců, kdy tehdejší náměstek Jakub Landovský tohle téma otevřel během jednání s premiérem Davidem Cameronem.
Byli jsme to my, spolu s Polskem, kdo na Ukrajinu v kritických okamžicích konfliktu jako první poslal těžkou techniku a tím „rozhoupal“ k podobným krokům i velmoci.
Milan Mikuleckýbezpečnostní analytik
Je rozumné, aby Česká republika byla první, která Ukrajině poskytne bojové letouny, když to dosud neudělaly ani velmoci?
Myslím si, že ano. Byli jsme to my, spolu s Polskem, kdo na Ukrajinu v kritických okamžicích konfliktu jako první poslal těžkou techniku a tím „rozhoupal“ k podobným krokům i velmoci.
Navíc s naší historickou zkušeností, kdy nás nepřátelské mocnosti okupovaly v letech 1939 a 1968, s tím, jaké utrpení nám to přineslo, bychom měli mít zvýšený práh citlivosti na to, co je správné udělat, když se někdo rozhodne zlikvidovat vojenskou silou slabšího souseda.
Že jsme, byť jako malá země schopní udělat zásadní kroky, bez ohledu na velmoci, jsme dokázali například v roce 1948. Když jsme jako jediná země světa, podpořili dodávkou zbraní nově vzniklý stát Izrael, který byl pod útokem přesily svých arabských sousedů.
Radíte tedy podobně postupovat i u Ukrajiny? Být nejen první zemí, která poskytla těžkou obrněnou techniku, ale i první zemí, která poskytla leteckou techniku?
Přiznejme si to upřímně, teď je asi poslední šance, kdy L-159 mohou udělat nějakou dobrou službu v boji. Koncepčně je to třicet let staré letadlo a ve výzbroji je přes dvacet let.
Ve srovnání třeba s F-16 to není moc, ale je nutné si uvědomit, že L-159 se vzhledem k malému počtu vyrobených kusů nikdy nedočkal významné modernizace. Přestože konstruktéři v Aeru Vodochody je měli připravené a některé z nich velice zajímavé.
No a vzhledem k tomu, že dnes jich máme v letectvu nějakých šestnáct kusů celkem, je naprostý ekonomický nesmysl v takhle malém počtu se o nějakou hloubkovou modernizaci pokoušet. Ty náklady by v přepočtu na jeden kus byly enormní, bez adekvátní zvýšení bojové síly letectva. A právě na Ukrajině by ještě mohly ve stávajícím stavu, v tomto čase odvést hodně dobré práce.
Lockheed F-16C Falcon
Takže než modernizovat, lépe je poslat na bojiště?
Za sebe pak říkám, že je čas i uvažovat strategicky, dlouhodobě. Ukrajinské letectvo. stejně jako dosud zčásti i ruské, staví svůj výcvikový systém na letounech L-39 Albatros.
Pokud k našim L-159 pro již vyškolené piloty, nabídneme Ukrajincům základní anebo i pokračovací výcvik na našem území na L-39, kterých je ještě po světě dostatek, máme velkou šanci k nim dostat L-39NG (NG - nová generace, pozn. red.). A navíc na to všechno využít zahraniční financování.
Mimochodem, při prodeji našich L-159 hrála při rozhodování velení iráckého letectva jistou, ne bezvýznamnou roli, jejich zkušenost, a možná i jistá nostalgie z časů, kdy zahajovali své letecké kariéry právě na letounech z produkce Aero Vodochody.
Ať to na Ukrajině skončí jakkoli, bezpečněji nám už nebude, míní Řehka |
Vyřazení L-159 ze stavu 212. taktické letky by ale znamenalo oslabení našeho taktického letectva?
Milan MikuleckýPůsobil na vysokých manažerských pozicích v byznysu, tak i na Ministerstvu obrany. Kromě „kancelářských“ pozic má ale také osobní zkušenosti ze zemí jako je Mali, Jemen nebo Irák. Tam během války s Islámským státem zajišťoval nasazení letounů Aero L-159 do výzbroje. Mikulecký je aktivní pilot. |
Za prvé, je to zbraň a má bojovat, to stejné říkám v případě německých tanků Leopard, v německých garážích nikdy bojovat nebudou. Stejně tak tomu je u L-159. Posílením Ukrajiny směřujeme k ukončení války, a její co nejkratší konec je výhodný i pro nás.
Za druhé nesměli bychom L-159 vyřadit bez náhrady. Již několik let tvrdím, že provozovat dva typy letounů v tak malých počtech je luxus, drahý luxus. Myslím, že i tento krok by mohl donutit zodpovědné politiky a úředníky dostat pod tlak, aby víc naslouchali vojákům. Řešení urychlené náhrady se samo nabízí, ale myslím, že to je na delší a samostatnou diskuzi.
