Často se říká, že Evropská unie je synonymem pro složitou byrokracii a nekonečné paragrafy. Nová kampaň Mikinovka 2.0, kterou její iniciátoři představili v úterý v pražském Operu, se to pokouší změnit. Skrze příběhy lidí ukazuje, že za společnými unijními pravidly stojí věci, které bereme jako každodennost. Například čistá pitná voda z kohoutku, bezpečí, volný pohyb přes hranice či moderní vlaky.
Symbolem této iniciativy se staly modré mikiny s kruhem dvanácti zlatých hvězd. Do nich se obléklo dvacet vybraných ambasadorů z nejrůznějších profesí a koutů Česka. Projekt sází na lidi, které může veřejnost běžně potkat v ordinaci, divadle nebo v místní knihovně.
Evropané chtějí jednotnější EU. Straší je vývoj ve světě i zlo sociálních sítí |
Mezi tvářemi z plakátů se objevuje například turnovská knihovnice Eva Kordová, pražský popularizátor vědy Jan Lukačevič nebo divadelník Zdeněk Stejskal z Jihlavy. Své důvody, proč jim na spojené Evropě záleží, v kampani sdílejí také jazyková lektorka Judith Krulišová z Kutné Hory nebo handicapovaný sportovec a motivátor Lukáš Kroupa z Klatov.
„EU nejsou jen regulace, pravidla a úřady – Evropa je náš domov, naše kultura, jsme to prostě my všichni,“ vysvětluje hlavní smysl projektu Monika Ladmanová, vedoucí Zastoupení Evropské komise v ČR. Připomněla, že Česko spolurozhoduje o směřování EU už dlouhých dvaadvacet let, kdy se stalo jejím plnohodnotným členem.
Podle popularizátora vědy Lukačeviče může iniciativa udělat velký kus práce, protože sází na srozumitelnost. „Přibližovat lidem Evropskou unii prostřednictvím přirovnání a hmatatelných věcí, které je obklopují, je rozhodně lepší než si povídat o hodnotách. Ty lidem v běžném životě bohužel občas nic neřeknou,“ míní.
Zastoupení EK v Česku chce benefity Evropské unie přiblížit občanům srze příběhy osobností z různých profesí a regionů (16. června 2026).
Kampaň se v těchto dnech rozbíhá v ulicích měst i v internetovém prostoru a organizátoři už nyní hlásí první pozitivní odezvy z regionů. V současné době se vyjednává o tom, že by se celá sada dvaceti příběhů zapůjčila do Vrchlabí, kde místní plánují pro veřejnost uspořádat tematickou výstavu.
Závěr akce patřil znalostnímu kvízu, v němž mohli přítomní hrát o čtyřiadvacet unijních mikin. Účastníci při něm luštili právě osudy a příběhy lidí, kteří za iniciativou stojí. Samotný počet čtyřiadvaceti soutěžních mikin přitom nebyl náhodný, symbolicky odkazoval na celkový počet úředních jazyků Evropské unie.
