Základní školy na Havlíčkově náměstí a v Trojské ulici dělí v Praze pouhých sedm kilometrů. Ale jinak to jsou úplně jiné světy: ten první symbolizuje práce hlavně s romskými dětmi, v tom druhém vychovávají úspěšné potomky z lépe zajištěných rodin.
V Česku vznikají dvě rozdílné kategorie základek. Bohatší rodiny hledají dobré školy, sociálně slabší zůstávají tam, kde to mají blízko. Ani jednomu kolektivu školáků taková selekce neprospívá. Na rodící se problém upozornila čerstvá zpráva Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). "Volba školy tak může dále zvyšovat nerovnosti mezi dětmi," varuje OECD.
Ve "slabších" školách jsou žáci téměř předurčeni k neúspěchu bez ohledu na to, jak moc jsou chytří, protože vyrůstají v rodinách a kolektivu, kde se neřeší pětka z násobilky, ale to, čí táta je ve vězení a které rodině chybí peníze na jídlo. Druzí žáci zas jako by žili ve skleníku - zmiňované potíže znají jen z filmů, což jim ztěžuje zapojení do společnosti po studiu.
Příklad školy na Havlíčkově náměstí ukazuje, že někdy rozhoduje třeba jen počet romských žáků. V minulosti jich tu měli třetinu, a tak sem bohatší rodiny přestaly prvňáky zapisovat. Učitelé tu přitom umějí žákům pomáhat. Ředitel Základní školy Trojská Alois Pacík se na situaci dívá jinak, podle něj je péče o nadané děti důležitá. "Ty jednou povedou společnost. Ve třídě, kde je více problémových žáků, kantoři nemají dost času podpořit ty talentované," podotýká.
To se obecně Česku moc nedaří, podle školní inspekce vloni učitelé odhalili jen polovinu nadaných dětí. Zbytek přehlédli. Otázkou pak je, kolik neobjevených šikovných žáků chodí do sociálně vyloučených škol.
Ministr Petr Fiala nyní hledá recept, jak tyto problémy řešit. Chce jej představit na podzim. Předem prozradil, že bude podporovat regiony, kde děti dosahují horších výsledků, a malým školám přidá peníze, aby se mohly zlepšit.
