V první řadě je šokující faleš, s níž jsou politici na poslední chvíli často zděšeni, komu že to "sportovci" šampionát nebo olympiádu zase přiklepli. Takhle to bylo naposledy s olympiádou v Číně, brzy to bude se zimní olympiádou v Rusku, což jsou země, které mají k ideálům demokracie docela daleko. Ohňostroje pokrytectví však vypuknou za dva roky.
Možná to nevíte, ale hokejové mistrovství světa roku 2014 bude v Bělorusku. To je ta země, o níž se hovoří jako o poslední evropské diktatuře. To bude zděšeníčko...
A kdože to těm zemím přiklepl? Slovo "sportovci" o pár řádek výše jsem strčil za katr uvozovek úmyslně. Sport dnes dělá politiku a politika dělá sport. Snad nám politici nechtějí tvrdit, že do toho nemluví.
Problém je v tom, že když se rozhoduje, jsou obvykle postiženi záchvaty naivity. Berou ty sportovní události jako nějakého Komenského. Něco, co dotyčnou zemi polepší. Zřejmě čekali, že při závěrečném ceremoniálu v Číně se čínský prezident rozpláče a slíbí, že jen co doběhnou maratonci, začne Čína dodržovat lidská práva.
Další názory a komentáře najdete v aktuálním vydání MF DNESČtěte ve čtvrtek 10. května
MF DNES v počítačiMF DNES pro iPad a iPhone
Ukrajina dostala Euro jako bianko šek za budoucí dobré chování a jako odměnu za oranžovou revoluci, která však už dávno zase vybledla, protože nová garnitura se nějak nemohla zbavit návyků orientální politiky. Ani krásná premiérka ne. Nikdo netušil, kudy se země vydá, ale Evropané jí dali Euro, protože rádi vidí svět černobíle jako dobrý a špatný.
Co teď s tím? "Až se přijedu podívat do Pekingu, nebudu Číně předhazovat lidská práva," řekl v roce 2008 George Bush. "Vidím olympiádu jako sportovní událost." Znělo to rozumně. Ale rozumné to nebylo.
Přesně takhle se z událostí, které by měly být čisté, stávají pro autoritářské režimy schvalující štemply. Působilo by odporně a cynicky, kdyby se na finále Eura do země, kde vězní bývalou premiérku (a pár desítek úředníků její vlády, na to se zapomíná, protože nemají ty hezké copy a PR), sjeli státníci z EU i zemí finalistů a dělali by, jako že nic.
Na druhé straně bojkot je jen odstřihne od možnosti na Kyjev ve věci Tymošenkové tlačit.
Už snad vyšuměly pošetilé nápady, že by se zápasy měly přenést z Ukrajiny třeba do Německa. Ale to neřeší problém, zda mají Ukrajinu bojkotovat politici. Já bych tam nejel. Ale radit jim nebudu. Spískali to oni. Ať se smaží sami.
Snad to bude poučení propříště. Minulá zkušenost však napovídá, že si to budou pamatovat asi tak týden.
