Byl jste na misi programu MEDEVAC v Jordánsku poprvé?
Ne, na misi tohoto programu jsem byl podruhé. V Jordánsku jsem byl i loni.
Co je podstatou mise?
Je zaměřená na pomoc syrským uprchlíkům, za kterými ministerstvo vnitra vysílá lékařský tým z České republiky, aby je ošetřoval.
Jak jste se k tomu dostal? Sám jste se přihlásil?
Nabídl mi to vedoucí mise. Je to samozřejmě dobrovolné, nemocnice poskytuje na žádost ministerstva lékaře, kteří jsou ochotní vyjet.
Proč jste se rozhodl jet?
Abych si odpočinul. Vím, že pro vás je to asi nepochopitelné, ale tady máte nějaké penzum povinností a život běží v určitých zajetých kolejích. Když jedete jinam, čekají vás nové věci a výzvy. I pracovní život tam plyne jinak, protože pracujete víc jak tady. Beru to jako rozšiřování mých profesionálních znalostí a zároveň vytržení z každodenního života.
Jak dlouho jste tam byl?
Deset dnů.
Jak probíhal váš den v jordánské nemocnici?
Řekl bych, že jako tady.
Můžete to rozvést?
Důležitým člověkem v Jordánsku je pro nás Watheq Al-Qsous, jordánský lékař, který studoval medicínu v 80. letech v Československu. Ten na místě vybírá vhodné pacienty a po operacích, které provádějí čeští lékaři, pacienty sleduje, což je strašně důležité. Pokud totiž po operaci nastane jakákoliv komplikace, bude o pacienty postaráno.
Během prvních dvou dnů vidíme společně s Al-Qsousem všechny pacienty, které pro naši misi předvybral a z nich vybereme nejvhodnější kandidáty k operacím. Kontraindikujeme takové, kteří mají chronické onemocnění nebo infekce a zůstane nám skupina lidí, kterou zařadíme do operačního programu.
V Jordánsku se jako víkend počítá pátek a sobota. V pátek tedy máme volno a od soboty začínáme operovat v osm hodin ráno. Trvá to různě, někdy až 12 hodin, záleží na náročnosti operací. Po operačním programu jdeme na vizitu, potom se navečeříme, a pak následuje ještě jedna večerní vizita. Takto probíhá většina dní strávených na misi.
Tomáš Henlín(*1981) Plukovník Tomáš Henlín vystudoval Fakultu vojenského zdravotnictví Univerzity Obrany v Hradci Králové, je atestován v oboru anesteziologie a intenzivní medicína a urgentní medicína. Pracuje v Ústřední vojenské nemocnici - Vojenské fakultní nemocnici v Praze. Vojákem z povolání je od roku 2000. V letech 2012 a 2014 - 2015 se zúčastnil zahraničních misí v Afghánistánu jako příslušník polního chirurgického týmu. |
Kolik bývá předvybraných pacientů?
Je to různé. Záleží, jaké se dělají operace. Já jsem byl na misi s ortopedickým týmem, takže přicházejí pacienti, kteří měli ortopedické problémy. Většinou jich jsou desítky až stovka. Zvládneme odoperovat tak čtvrtinu z nich.
Kolik jich stihnete za den?
Záleží, co děláte za výkon. Některé vám trvají čtyři až pět hodin, to jich moc nestihnete, pak jsou výkony, které trvají hodinu. Tento rok jsme operovali pět až šest pacientů denně.
S jakým nejčastějším problémem se setkáváte u pacientů?
Dohodli jsme se, že se zaměříme na výkony, které jsou relativně jednoduché, mají malé operační riziko a velký benefit. Pacienti v Jordánsku si obvykle svůj zdravotní problém, který v Česku vyřešíte během pár týdnů nebo měsíců, nesou několik let. Například když neohnete koleno, tak s tím žijete několik let, protože se ke zdravotní péči jako syrský uprchlík dřív nedostanete. Letos jsme prováděli převážně artroskopické výkony na koleni, plastiky vazů a několik totálních endoprotéz.
Dá se říct, kterou věkovou skupinu nejčastěji operujete?
Vůbec si nevybíráme. Devadesát procent jsou syrští uprchlíci, kteří žijí v Jordánsku. Celkově jich tam je více než milion a žijí v uprchlických táborech nebo u příbuzných. Zbytek jsou chudí Jordánci, kteří by si nikdy takovou operaci nemohli dovolit. Na mise tam nejezdí pouze Češi, ale i Američané a lékařské týmy z evropských zemí. Nemocní se tam vždycky doslechnou, že přijede někdo, kdo jim může pomoct a přihlásí se. To je především pro syrské uprchlíky jedna z mála možností, jak se dostat ke specializované zdravotní péči.
Jak funguje jejich zdravotnictví?
Složitě a moc mu nerozumím. Oproti našemu funguje dost kapitalisticky. Lidé se mohou dostat k několika druhům zdravotní péče. Většinou podle toho, kolik mají peněz. Když máte v Jordánsku velké peníze, tak máte péči na úrovni západního světa. Ta je ale pro několik tisíc nejbohatších. Ostatním, kteří tolik peněz nemají, je poskytována zdravotní péči hluboko pod úrovní té naší. Až tam si člověk uvědomí, na jak vysoké úrovni je zdravotnictví v Česku.
Jak vypadají nemocnice, ve kterých jste působil? Jsou srovnatelné s našimi?
Náš tým působil oba dva roky ve stejné nemocnici. Jde o soukromou a velmi moderní nemocnici v hlavním městě Jordánska Ammán a je zcela srovnatelná s těmi našimi. V některých aspektech je možná převyšuje, například co se týká místa pro návštěvy a příbuzné nebo organizace péče. Nicméně nutno podotknout, že patří ke špičkovým soukromým zařízením v zemi.
Měl jste čas podívat se do uprchlických táborů, v jakých podmínkách tam lidé žijí?
Většinou máme jen jeden den, kdy můžeme někam cestovat, ale do tábora jsme se bohužel nedostali, protože potřebujete povolení od OSN nebo jordánské policie a to je administrativně náročnější.
Program MEDEVACJedná se o vládní, zdravotně humanitární program České republiky, který je zaměřen na poskytování odborné lékařské péče zranitelným skupinám obyvatel v regionech zasažených humanitární krizí či přírodní katastrofou. Léčba je poskytována zdarma a výhradně civilistům. Součástí jsou také aktivity v oblasti rozvojové spolupráce, a to v zemích, kde není dostatečně rozvinutá specializovaná odborná lékařská péče. Program je realizován v podobě: zdravotně humanitární evakuace osob na léčení do ČR (od roku 1993) vysílání českých lékařských týmů do zahraničí (od 2013) odborné stáže zahraničního zdravotnického personálu v ČR (od roku 2015) poskytování peněžních darů do zahraničí na budování zdravotnické infrastruktury (od roku 2016) |
Posíláte některé pacienty i do Česka, aby se tu léčili?
V rámci programu MEDEVAC existují dvě kategorie ošetřování. První možnost je poslat lidi sem a léčit je tady, druhou možností je, že lékaři vycestují na dané místo a ošetřují tam. To je povětšinou levnější a efektivnější, protože jich ošetříte víc. Ale je to případ od případu, záleží na komplikovanosti zdravotního problému.
Máte šanci se s pacienty setkat jinde než na operačním sále?
Většinou ne. Přijedou na vyšetření, zůstanou v nemocnici a zase jedou zpět. Ale občas díky Al-Qsousovi dojde na setkání i mimo nemocnici.
Takže o nich nic nevíte kromě zdravotní anamnézy?
Ono je to obtížné, protože mluví arabsky, my ne, takže s nimi většinou mluvíme přes překladatele nebo přes nějaký třetí jazyk. A moje zkušenost z arabských zemí je taková, že ne vždy se daří přetlumočit přesně to, co chcete.
Takže si nějakou představu nebo obraz nemůžete udělat, pokud jejich jazyk neovládáte. Druhá věc je, že lidé mají různé motivy, proč se chtějí dostat k vám. Leckdy je dost těžké posoudit, jestli to, co říkají, je pravda.
Jaké motivy?
Některé případy není možné ošetřit, ať už kvůli tomu, že jejich problém trvá příliš dlouho, nebo je neřešitelný. Dalším specifikem je, že muž–lékař nemůže muslimské ženě říct, ať se svlékne, že ji prohlédne a ošetří. Takže lidi nevidíte svlečené, dokud neleží na sále a kolikrát se nám stalo, že tvrdili, že nebyli nikdy operovaní, a pak měli pooperační jizvy na nohou. Oni to neřeknou, protože se bojí, že už je neošetříme, neuvědomují si, že pro nás je to důležitá informace. Někdy jsou jejich představy úplně jiné, než ty naše.
Tým, se kterým jste operoval, byl složený pouze z českých lékařů?
Ano. Je dobré, když jedete někam ven, si vzít s sebou tým lidí, které znáte a s kterými si rozumíte. Byli jsme tam tři lékaři (dva chirurgové a anesteziolog) a jeden nelékař (instrumentář). Program v Jordánsku je pro Českou republiku nejvíc úspěšný v rámci poskytování služeb MEDEVAC na světě. Samotné Česko je tam vnímáno jako jeden z nejlepších zprostředkovatelů péče.
Co vám zkušenosti z Jordánska přinesly? Můžete se tam naučit něco nového?
Samozřejmě, minimálně poznáte, jak funguje místní systém. Beru to jako obohacování mých profesionálních znalostí.
