Zabranská dceru odvezla z Quebecu do Prahy letos v březnu. Než se stihla přihlásit české policii, už po ní pátral Interpol. V prvních dnech se „únos“ mohl jevit jako úspěšný, jenže na konci dubna brněnský městský soud rozhodl, že dítě patří do Kanady.
„Soud matce nařídil navrátit nezletilou dceru do místa obvyklého bydliště v Kanadě, a to do třiceti dnů,“ potvrdila mluvčí soudu Gabriela Stočková. Lhůta vyprší koncem května. Soud nezjišťoval, kdo z rodičů má pravdu. Stačilo, že dítě „bydlelo“ v Kanadě.
Podnikatelka Zabranská se s otcem dívky Alexanderem Galipeau seznámila v roce 2008, když oba cestovali po USA. O tři roky později spolu začali chodit. „Zasnoubili jsme se a dítě jsme plánovali,“ říká žena. Tvrdí, že kanadský partner s ní začal zacházet špatně až po narození dcery. Tehdy, v roce 2012, rodina žila krátce v Česku, tři měsíce po porodu jeli na návštěvu do Quebecu.
Holčička tam zůstala až do letoška, zatímco matka se kvůli turistickému vízu musela vždy po půlroce vrátit do Česka. „Partner nás ubytoval ve sklepě v domě jeho rodičů, v prostoru bez oken,“ popisuje Zabranská. Zatímco žili ve sklepě a žena se musela pravidelně vracet do Česka, vzájemné vztahy se prý den ode dne zhoršovaly. Otec později požádal o svěření dítěte do své výhradní péče, aniž to matce - podle jejích slov - řekl.
Řízení se dlouho vleklo, soudy rozhodnutí oddalovaly, rodiče se mezitím v péči o dceru střídali. Až do zmíněného března, kdy žena s dítětem odjela do Česka. Kanadský soud záhy poté svěřil dceru do péče otce. Teď se Zabranská připravuje na odvolací soud.
Galipeau, seriózně působící muž v obleku, v březnu vystoupil v kanadské televizi a plakal do kamery, že už své dítě nikdy neuvidí. Jeho právnička Manon Pomerleauová tehdy zdůraznila, že rodičovský únos je v Kanadě trestný - na rozdíl od Česka - takže kdyby se Zabranská do Kanady vrátila, hned by ji zatkli. „Slíbila, že se podrobí verdiktu soudu. O to větším překvapením únos byl,“ řekla MF DNES Pomerleauová.
Podle Zabranské před několika týdny přijel do Česka i Galipeau, aby si po mohl dívku osobně vyzvednout.
Střídavá péče přes půl světa
Anabáze paní Zabranské odpovídá tomu, co se označuje jako „rodičovský únos“. V Česku je nejznámější případ Sáry Barao, která má portugalského otce. Matka s ní odjela do Česka, ale soud Sáru vrátil do Portugalska. Otec však nakonec svolil k výchově v Česku.
Pro soud je určující Haagská úmluva, která nařizuje vrátit dítě do „obvyklého bydliště“, pokud se neprokáže, že ho tam rodič týral. „Skoro ve všech případech matky argumentují tím, že otec v cizině špatně zacházel s nimi i s dítětem,“ říká Zdeněk Kapitán, ředitel Úřadu pro mezinárodně-právní ochranu dětí, který sleduje i případ Marcely Zabranské a oběma rodičům nabízel zprostředkování smíru.
Případná dohoda stále může spor vyřešit. Matka nepřišla o rodičovská práva a může je u soudu v Kanadě dál uplatňovat. Existuje i případ, kdy soud v podobné kauze nařídil střídavou péči - půl roku v Česku, půl roku v Austrálii.
