„V době těhotenství a po porodu jsem chatovala celé noci, spávala jsem často jen dvě hodiny,“ svěřuje se žena, která se léčila ze závislosti na internetu a která si přála zůstat v anonymitě. Než se rozhodla pro léčbu, trvalo to tři roky.
To třiatřicetiletá Klára po narození dvojčat zase propadla soutěžím na sociální síti Instagram. Jen jejich vyhledávání věnovala několik hodin denně, další hodiny jí pak zabralo vymýšlení co nejoriginálnějších příspěvků na své profily, díky kterým by měla šanci v soutěži vyhrát. „Že mám problém, mi došlo, až když jsem se jednou rozbrečela, protože jsem nevyhrála,“ říká Klára. Přitom než otěhotněla, sociální sítě jí nic moc neříkaly.
Příběhy těchto žen nejsou podle odborníků nijak zvlášť výjimečné. Přestože se o závislosti na internetu nejvíce mluví v souvislosti s dětmi, ohrožuje také dospělé. A matky na mateřské dovolené patří k těm sociálním skupinám, které jsou jí nejvíce ohroženy.
Tři procenta závislých
Jak poznat, jestli jste závislíOdborníci rozlišují šest příznaků, kterými se závislost na internetu projevuje. Za závislého považují člověka, který si může u všech šesti odpovědět ano. 1. Začíná pro vás být online život důležitější než vše ostatní? Internet či konkrétní online aplikace jsou pro mě důležité. Mám je v hlavě, i když jsem offline. Toužím se připojit už jen proto, abych byl/a v obraze. Už to došlo tak daleko, že internetu dávám přednost před reálným světem. Chodím například pozdě do práce nebo do školy, přestávám se vídat s přáteli. 2. Zlepší se vám nálada, když se připojíte? Při spuštění aplikace cítí řada závislých uvolnění a klid, nebo naopak vzrušení. Jak jste na tom vy? 3. Trávíte online stále více času? Tak jako u drog platí, že k dosažení uspokojení potřebujete stále více – v tomto případě času online. 4. Cítíte se nepříjemně, když nemáte k internetu přístup? Abstinenční příznaky neprožívají jen závislí na drogách. U závislosti na internetu se objevují nepříjemné psychické stavy, například vztek, nervozita nebo smutek. 5. Dostáváte se do konfliktů s partnerem či přáteli? Ozývají se příbuzní a přátelé, které zanedbáváte. Hádáte se i sami se sebou, například když byste měli pracovat, ale zůstanete na chatu. 6. Nedaří se vám to změnit? Říká se tomu relaps a funguje to stejně jako u drog. Závislý například smaže účet v online hře. Jenže brzy si založí účet nový. Zdroj: Klinika adiktologie 1. LF UK |
Nejsou v tom samy. Vyšší riziko, že ztratí nad svým online životem kontrolu, vidí odborníci také u nezaměstnaných. Internetu propadají ve vyšší míře i o samotě žijící introverti či vysokoškolští studenti. „Ti mají obecně méně závazků a také tráví spoustu času na počítači i kvůli studiu,“ říká profesor David Šmahel, který se vzorcům chování v online světě systematicky věnuje na Masarykově univerzitě v Brně.
Všechny znaky závislostního chování na internetu podle něj vykazují tři procenta Čechů. „Poslední reprezentativní průzkum celé populace jsme sice dělali v roce 2008, ale očekával bych dnes podobné procento,“ dodává Šmahel. Dalšímu procentu Čechů pak bezprostředně hrozí, že se do závislosti propadnou. Podobně jsou na tom i jiné země.
Za velký problém považují závislost asijské země jako Čína, Jižní Korea nebo Tchaj-wan, kde se odhady pohybují mezi 6 až 15 procenty závislých na internetu.
Že jsou nejvíce ohroženi lidé do třiceti let, není podle psycholožky Lucie Essenza, která se věnuje léčbě lidí trpících závislostí na internetu v Psychologickém institutu Re:Life, náhoda. „Starší generace ještě zažila takzvané nevirtuální dětství,“ říká. Jak závislost na internetu funguje, popisují odborníci stejnými termíny jako například závislost na heroinu. Řadí ji stejně jako patologické hráčství, závislost na nakupování nebo poruchy příjmu potravy mezi takzvané nelátkové závislosti. I když nemá bezprostřední dopad na fyzické zdraví, její dopad na život člověka je obrovský.
„Závislost na drogách devastuje tělo více a rychleji, ale co se týče psychiky a sociálních vztahů, je závislost na internetu neméně ničivá,“ myslí si psycholožka Lucie Essenza. Závislí trpí izolací, úzkostmi, depresí. Stejně jako u závislosti na drogách se musí vyrovnávat s abstinenčními příznaky, kvůli jejich online životu jde vše stranou.
Zatímco muži zpravidla hledají únik v online hrách nebo v internetovém pornu, ženy více propadají sociálním sítím a stávají se závislé na virtuální komunikaci.
Objevila jsem komunitu
„Internet je pro tyto lidi takovým zesilovačem únikových reakcí,“ vysvětluje Lucie Essenza, co odlišuje lidi závislé od těch, kteří se online světem pohltit nenechali.
Nezdravé návyky v chování na internetu má podle ní většina Čechů. Patří k nim například lidé, kteří i během dovolené musí kontrolovat pracovní e-mail, nebo ti, kdo místo práce tráví více času, než by si přáli, na sociálních sítích.
U lidí, kteří se propracují až k závislosti, se většinou dají najít další rizikové faktory. Častěji například závislosti na internetu propadají lidé, kteří mají nízké sebevědomí, jsou úzkostní, trpí depresemi či syndromem ADHD, pocházejí ze sociálně slabého prostředí či žijí v neharmonické domácnosti.
U novopečených matek může jít o únik z pocitu osamění, které pociťují poté, co je narození dítěte donutí k totální přestavbě životního stylu. „Objevila jsem komunitu žen, které řešily stejné věci jako já,“ vysvětluje třiatřicetiletá Klára, která dokázala denně několik hodin strávit vyhledáváním soutěží na Instagramu.
„Zpětně můžu říct, že to pro mě byl únik ze špatné situace doma. Teprve když jsem se s manželem rozvedla, dokázala jsem s tím něco udělat,“ říká žena, která během těhotenství a po narození dítěte spala třeba jen dvě hodiny denně, protože se nemohla odtrhnout od chatu.
Nejde přitom jen o čas. „Závislí samozřejmě tráví na internetu v průměru více času, nicméně jen čas strávený na internetu není příznakem závislostního chování. Člověk může trávit na internetu deset hodin denně a nemusí být závislý, a naopak může vykazovat znaky závislostního chování již při méně hodinách,“ říká Šmahel.
Na začátku léčby doporučují odborníci digitální detoxikaci. „Efektivní je být po dobu šesti až osmi týdnů zcela offline, aby se zafixovala změna v chování,“ říká Essenza.
Jak mít internet pod kontrolou
Abstinenci od technologií a online světa by podle ní měla doprovázet intenzivní psychoterapie a také podpůrná terapie zaměřená na hledání možností, jak trávit čas jiným způsobem. „To je problém, se kterým se naši klienti hodně potýkají. V době, kdy jsou závislí, se nevěnují svým původním koníčkům a už se k nim pak těžko vracejí,“ dodává Essenza.
Nejde jen o to, jak vyplnit čas, který závislý člověk předtím trávil online. „Obvykle závislost na internetu bývá spojena s dalšími psychologickými problémy, a ty je potřeba identifikovat a zkusit je řešit,“ říká Petra Vondráčková, která působí na Klinice adiktologie 1. lékařské fakulty v Praze.
Více zkušeností mají v tomto ohledu psychologové v práci s dětmi. „Více pracujeme s rodiči, pomáháme jim nastavovat hranice,“ říká Vondráčková. Dospělí, kteří propadli online hrám nebo nekonečnému proudu příspěvků na sociálních sítích, musí hranice pro svůj online život najít sami.
Klára to zvládla. V telefonu si nastavila denní limit pro jednotlivé aplikace. „Na Instagramu jsem denně třicet minut. Asi je to pořád hodně, ale v jednu chvíli jsem měla aplikaci otevřenou i osm hodin za den, a to s malými dvojčaty opravdu nebylo ideální,“ říká mladá matka.
Online jsem byla i při kojeníOdříznutá od okolního světa se cítila po narození dcery pětadvacetiletá Jana H. Sociální sítě ji pohltily natolik, že jí manžel začal hrozit rozvodem. Nyní se léčí, bez sociálních sítí zatím vydržela měsíc. Jak vaše potíže začaly? Odstartovalo to asi dva měsíce po porodu. Po narození dcery za mnou chodili příbuzní, prakticky nikdy jsem nebyla sama. Jenže to po pár týdnech ustalo. Najednou jsem doma byla jen já a nemluvně, manžel chodí z práce domů až večer. Na jednu stranu jsem měla štěstí, dcera je hodně klidné dítě, tolik nebrečí a hodně spí. Jenže to mi dalo prostor pro sociální sítě. Před porodem pro vás sociální sítě důležité nebyly? Blízko jsem k nim měla vždycky. Účet na Facebooku jsem si založila ještě na základní škole, moje generace s ním už tak trochu vyrostla. Pak se přidal i Instagram. Jenže na mateřské jsem začala sledovat profily dalších matek. Řešily to stejné co já. Bavilo mě to, objevila jsem i maminkovské diskuse a fóra, kde se toho ale probírá mnohem víc. Třeba i celebrity, filmy, blogerky. Proč to bylo po porodu jiné? Nahrazovala jsem si nejspíš sociální kontakt. Bydlíme za městem, takže dostat se z domu mezi lidi je s kočárkem náročnější. Kamarádky děti nemají, neměly se se mnou tolik o čem bavit. Na sítích jsem našla ženy s podobnými problémy, jako jsem já. Nejdřív to bylo krácení času, když jsem čekala na manžela a dcera spala. Pak jsem začala být závislá. Když se podíváte dozadu, kdy to začal být problém? Instagram jsem sledovala i při kojení, když jsem byla s kočárkem venku nebo když jsem vařila. Manžel pracuje často až do večera, takže mě většinu dne neviděl. Když se měl vrátit, rychle jsem doma uklidila a připravila mu jídlo, aby nepoznal, že jsem většinu dne seděla u telefonu. Zlom přišel, když jsem kvůli Instagramu promeškala dceřinu návštěvu u lékaře. Z ordinace mi volali, což jsem viděla ihned, protože jsem měla telefon v ruce. Manželovi jsem všechno přiznala. Schoval mi mobil a dal mi takový, co nemá přístup na internet. To byl okamžik, kdy jste se začala léčit? Bohužel ne. Prvních pár dní jsem zvládla bez internetu. Doma jsem na sociální sítě přes počítač nemohla, manžel mi historii monitoroval. Pak jsem začala chodit do místní knihovny, kde jsem se z počítače mohla podívat, co je nového. Bylo to jako droga. Jenže i to manžel odhalil. Kvůli knihovně jsem doma zanedbávala práci a manželovi došla trpělivost. Rozhodla jsem se chodit k psychologovi a zatím jsem měsíc bez sociálních sítí, všechny účty jsem si deaktivovala. Občas je mi smutno, dcera a manžel jsou mi přednější. |
