Paršinová i Bělkin byli za druhé světové války důstojníky sovětské kontrarozvědky Smerš a po válce pracovali jako takzvaní "nelegálové" pro sovětskou tajnou službu v tehdejším Československu.
Tělo československého ministra zahraničí bylo nalezeno 10. března 1948 na nádvoří Černínského paláce pod okny Masarykovy pracovny. Oficiální verze hovořila o sebevraždě.
Teorie, že k smrti populárního ministra přispěli neznámí vrazi, se ale vynořily takřka okamžitě. Po pádu komunistického režimu v 90. letech se začalo hovořit i o možném podílu sovětských bezpečnostních organizací.
O likvidaci ministra prý rozhodla Moskva
"Vzniká otázka, zda Bělkin říká pravdu, či ne," přiznal v rozhovoru pro ČTK Paršin. Už asi 15 let zpracovává paměti své matky, jež v Československu vystupovala jako Marie Kovalíková a zemřela v roce 2002 v Moskvě.
Sama na Bělkina vzpomínala jako na avanturistu, který rád riskoval a předváděl se. Na druhou stranu jí prý Bělkin o tom, že společně s dalším důstojníkem jménem Bondarenko vyhodil Jana Masaryka z okna, vypravoval až v 60. letech, když se jako zlomený člověk vrátil z komunistického vězení. Navíc se Bělkin a Paršinová znali už od 20. let a přátelily se i jejich rodiny.
"Nejspíš měli před palácem ještě nějakého komplice, mohl to být najatý Čech. Důstojníci potřebují při podobné akci nějakou pojistku," tvrdí publicista. O smrti populárního ministra zahraničí se podle něj tehdy rozhodlo v SSSR, zda o plánu věděli českoslovenští komunisté, lze jen spekulovat.
Paršin připomíná, že v archivech KGB jsou stále ty nejdůležitější dokumenty, včetně těch z výslechů Bělkina zatčeného v roce 1951 v souvislosti s procesem s někdejším šéfem KGB Viktorem Abakumovem. "Mnohé z nich jsou zřejmě i dnes systematicky likvidovány," tvrdí.
Masaryka jsem z okna vyhodil já!
Syn sovětské špionky vzpomíná, že v bytě jeho matky se často scházeli někdejší důstojníci sovětských tajných služeb a mnohdy velmi otevřeně hovořili o minulosti. Při jednom z rozhovorů údajně vyšlo najevo, že Paršinová a Bělkin byli v Československu ve stejnou dobu, každý však s jiným úkolem.
Paršinová v žertu prohlásila, že ona tehdy neměla za úkol zabít Masaryka a Bělkin reagoval nečekaným přiznáním. "Já to moc dobře vím, protože z okna jsem Masaryka vyhodil já," citovala později Paršinová jeho slova v rukopisu svých vzpomínek.
Zadáním Paršinové, která se zúčastnila i občanské války ve Španělsku, bylo podle jejího syna dostat se z Československa dál na Západ, ideálně do Francie. To se jí však nezdařilo a po návratu do Sovětského svazu v roce 1952 byla zatčena. V Československu se živila nejprve jako dělnice v porcelánce v Karlových Varech, později jako výtvarnice a učitelka.
Paršinová před smrtí o rozhovoru s Bělkinem několikrát vyprávěla českým novinářům, verzi se snažil prověřit i Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, který se neúspěšně obrátil s žádostí o pomoc na ruskou stranu. Nyní se zmínka o rozhovoru objeví v knize zabývající se sovětskými tajnými službami, kterou její syn připravuje k vydání.
