„Zásah hasičů v Paříži musel být nesmírně složitý. Když už je požár v takové fázi, hasiči prostě nejsou schopni se tam dostat,“ popisuje noční můru všech, kteří odpovídají za požární ochranu kamenných symbolů národů.
Když jste sledoval záběry hořící pařížské katedrály Notre Dame, co jste viděl pohledem odborníka?
Nejdříve mě napadlo, že jsem tam se synem nedávno stál a obdivoval mimořádně krásnou architekturu. Bylo mi to líto. Nicméně mě překvapil brutálně rychlý rozvoj požáru. Po několika desítkách minut došlo k totální destrukci nosných konstrukcí zajišťujících stabilitu objektu. To bylo hodně rychlé.
Co jste říkal na taktiku, jakou zvolili při hašení?
Trochu mě překvapilo, že takový rozsáhlý požár se nehasí seshora, třeba z vrtulníku. Ale asi k tomu měli důvody, zřejmě se obávali, že voda bude těžká a naruší nosnost. Na druhou stranu dnes umějí hasiči vodu roztříštit, aby nenapáchala takové škody. Určitě se taktika hasičů bude ještě řešit, tak uvidíme.
Proč střecha hořela tak rychle?
Aby měl požár takhle rychlý průběh, musí tam být dostatek hořlavého materiálu čili prosušeného dřeva, přístup kyslíku a třetí aspekt, který jistě hrál roli, byl vítr.
Každého asi napadne, zdali něco podobného nehrozí i katedrále svatého Víta…
Riziko, že se něco takového stane, nemůže být nulové, to je jasné. Ale děláme všechno pro to, aby byl případný oheň rychle zachycen, a rovněž je v areálu hasičská stanice a vycvičení lidé, kteří ho dokážou velmi rychle uhasit. Vzniku požáru se snažíme hlavně předcházet. V katedrále jsou velmi citlivá čidla, která umějí zachytit lehký kouř, prach, nějakou emulzi, teplo nebo i světlo – tedy plamen, a pak zrychleně zalarmovat hasiče. Bohužel katedrála a další historické domy se pochopitelně stavěly bez současných protipožárních norem, a pokud dojde k požáru, může dojít k jeho rychlému rozšíření. Čili hasiči musí reagovat opravdu rychle, dostat se k ohnisku požáru. Za takových patnáct minut je strašně pozdě.
Do údržby a protipožární ochrany sv. Víta jde 20 milionů Kč ročně, říká Hrad |
Jak velká výhoda je, že hasičská stanice je pár desítek metrů od katedrály?
Pro tento areál je to velmi důležité. Jednotka pro výjezd do hradního areálu je vždy připravena, i když hradní hasiči samozřejmě zasahují i jinde po Praze. Čili zasahující hasiči budou u katedrály během několika málo minut. A navíc to tu perfektně znají. Včetně nás zaměstnanců.
Když srovnáme umístění katedrály v Paříži a v Praze, Notre Dame stojí na ostrově, okolí je o mnoho řidčeji zastavěné, kdežto na de facto uzavřeném Pražském hradě je katedrála obklopena paláci. Areál je složitý, nádvoří propojují průjezdy, je tu hodně lidí. Jak komplikovaný je přístup pro hasiče?
Máme pro případný zásah naprosto detailní plán. Vozy ve stanici jsou speciální, aby projely těmi úzkými průjezdy, je to přesně vyměřené. Někde je to sice o sklápění zrcátek, ale to jsou jen sekundy zdržení. Vždy je pak myšleno na to, aby mohl být protipožární zásah veden minimálně ze dvou směrů.
Cvičí hasiči přímo zásah v katedrále?
Pochopitelně. Kromě častějších menších cvičení, což je evakuace, jednou ročně simulujeme přímo zásah v katedrále. Zkouší se všechny hasicí systémy... A pak se dělají velké prověrky, naposledy to bylo před dvěma či třemi lety. To se na Hrad sjedou jednotky z celé Prahy.
Jak je zabezpečena svatovítská katedrála?
Už naši předci byli natolik moudří, že ji budovali způsobem, aby byl možný jednak únik osob vždy dvěma směry, a jednak aby byl možný protipožární zásah také alespoň ze dvou směrů. Je tady několik věží se schodišti, po nichž mohou hasiči postupovat k ohnisku požáru – krovu například.
A jak je to s hasicími systémy?
V katedrále je rozvedeno potrubí – obecně mu říkejme suchovody – které je schopné dovést vodu z hasičských cisteren do vyšších míst. A třeba hlavní věž má devadesát metrů. Čili přijede cisterna, nacvakne se dole na potrubí, hasiči vyběhnou nahoru, přičemž se menšími hadicemi mohou napojit v každém patře. Rozvody jsou tady od 80. let, ale celý systém nedávno prošel rozsáhlou modernizací, významně jsme ho doplnili. Pak jsou tu vnější hydranty ze tří stran katedrály. A republikovou raritou jsou sprinklery, jakési kropiče, v krovu hlavní věže, které se automaticky spustí.
Nelze k hašení použít něco jiného než vodu, která by mohla v památce natropit další škody?
U hasičů to dnes není tak, jak to bývalo – že vykopnou dveře a napustí byt vodou až po parapety. Dnes se dodržuje takzvaná kultura hašení, čili roztříštěné proudy. Regulují si proud na hadici a škody jsou tak neporovnatelně menší. Tříštěný proud je pořád nejúčinnější metoda hašení.
Technologie se stále vyvíjejí, sledujete nové trendy?
Snažíme se využívat a doplňovat moderní hasicí zařízení, jak to jen do tak významné památky jde. A to se týká celého Hradu. Neustále modernizujeme síť. Musí to být samozřejmě citlivé vzhledem k památkové péči. Nelze využít vše.
VIDEO: Pád věže a zpěv. Nejsilnější momenty z požáru Notre-Dame |
Například?
Katedrálu nelze vybavit třeba plynovým hasicím zařízením. To lze použít v nějakém uzavřeném archivu, ale tady nemůžeme plynem nafouknout tak obrovský prostor, jakým chrám je.
Katedrála byla dostavěna před stoletím, zlepšily se tehdy protipožární opatření celé stavby?
Krov dostavěné části je z oceli, která je sice nehořlavá, ale zase je kritičtější v průběhu požáru z hlediska nosnosti. Dřevo odhořívá a poměrně dlouho drží svou nosnou funkci. Ocel ztrácí své vlastnosti rychleji.
Co je z hlediska požáru největší riziko na Pražském hradě?
Nic neobvyklého. Manipulace s otevřeným ohněm, úmyslné zapálení, závady elektroinstalace. To velmi přísně hlídáme.
A z pohledu provozů?
Hrad je rozsáhlý komplex. Jsou tu elektrorozvodny, technické prostory, kolektory, také několik dílen – truhlárna, tesárna, různé provozovny. Ale opakuji, největším rizikem je závada elektroinstalace, byť vše prochází revizemi.
Katedrála utrpěla nesmírné škody při požáru v roce 1541. Jak tehdy hasili naši předci?
Co nepodchytili hned, to zpravidla už nehasili. Nešlo to.
