Jeho největším vzorem je neurochirurg Vladimír Beneš a taky dědeček se strejdou, rovněž doktoři. Podotýká, že hlavně díky nim objevil svoji lásku k mozku. Když si listoval jejich medicínskými atlasy, naprosto ho uchvátily.
Svoji vášeň se proto rozhodl studovat ještě dřív, než nastoupí na univerzitu. Jak ale během rozhovoru několika zdůrazní, bez podpory rodiny či vedoucího práce docenta Marka Joukala by to nezvládl.
Jak jste se dostal k projektu Hodina biologie pro život (HOBIT)?
Od malička jsem se zajímal o věci okolo medicíny, biologie a chemie. Dostal jsem se tak na exkurzi do Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. Měli přednášku o mrtvici a oslovila mě manažerka projektu s tím, že vidí, že jsem do toho tématu zapálený a baví mě, tak jestli se na tom nechci podílet jako ambasador. Od té doby jím jsem a mojí hlavní rolí je rozšiřovat povědomí o mozkové mrtvici a dělám přednášky pro školy.
Zajímal jste se o problematiku mrtvice již před prací pro HOBIT, nebo se váš zájem nastartoval až návštěvou nemocnice?
Ale ona to je vášeň! Zní to hrozně, ale je to tak. O mrtvici ani ne, ale spíše jsem se zajímal o mozek. Odmalička mě fascinoval a vždy jsem ho chtěl studovat. V rodině mám dva lékaře, dědečka a strejdu, takže jsem si listoval v jejich atlasech a narazil na mozek, ten zajímal mě nejvíc.
Jak jste se dostal k samotnému výzkumu na Masarykově univerzitě?
Od doby, co jsem byl v HOBITu, tak jsem si říkal, že mozek a mrtvice jsou to, co bych chtěl studovat celý život. Chtěl jsem se na to podívat i z výzkumné stránky a napsal jsem paní, která se podílí na organizaci Středoškolské odborné činnosti, jestli by nevěděla o někom, u koho bych mohl pracovat. Na základě toho jsem kontaktoval přednostu anatomického ústavu Masarykovy univerzity docenta Marka Joukala a začali jsme spolupracovat.
Dárci těl budou mít památník. Každý zemřelý má příběh, říká jeho iniciátor Joukal |
Řekl jste hned na začátku panu docentovi, že chcete zkoumat krvácivou formu mrtvice, nebo šlo o impuls z jeho strany?
Pan docent se zaměřuje na neurobiologii a konkrétně na něco takového. Bylo to v popisu jeho vlastního výzkumu a my se domluvili, že uděláme subarachnoidální krvácení a budeme sledovat zánětlivou reakci.
Při čtení vaší práce jsem měl pocit, že čtu odborný text studenta medicíny. V době začátku výzkumu vám bylo zhruba šestnáct let. Neumím si představit, že bych se v tomto věku podílel na výzkumu mrtvice. Máte to nastudované ze školy, nebo z výzkumu?
Na gymnáziu se něco takového neučí, to je látka typicky pro lékařské fakulty. Nejdřív jsem se do toho musel dostat.
První půlrok mi dával pan docent články a učebnice a já si musel nastudovat neuroanatomii. Učil jsem se, jak to v mozku funguje, když je vše v pořádku a pak, když je tam nějaký problém a jsou tam patologie. To mě dost bavilo, ono se to nezdá, ale byla to pro mě víc zábava než práce nebo učení.
Ve Středoškolské odborné činnosti jste skončil coby čtvrtý nejlepší z celé republiky. Pro vás to ale úspěch příliš nebyl...
Bylo tam asi 89 výzkumů v oblasti zdravotnictví. Je to úspěch, bylo to pro mě super, ale osobně to nebyl takový úspěch, protože kdybych skončil první až třetí, tak bych byl přijatý bez přijímaček na medicínu. Proto to pro mě nebylo tak dobré, ale taky mě to posunulo dál.
Co je soutěž Česká hlavaČeská hlava je nejvyšší české vědecké vyznamenání. Původně představovalo soukromou iniciativu na podporu vědecké a technické inteligence v Česku, založenou v roce 2002. Hlavním cílem projektu je popularizace vědy a techniky spolu se zvyšováním všeobecné prestiže těchto oborů. |
Bylo pro vás stěžejní uspět s ohledem na již zmíněné přijetí na medicínu?Snažím se o přijetí bez přijímaček na známky. Čtyři roky mám samé jedničky, tak uvidíme, jestli to vyjde i takto. Když je průměr známek na vysvědčení do 1,1, tak budu přijat bez přijímaček. A když to nevyjde, tak se ještě průběžně učím na zkoušky a v červnu 2022 se uvidí.
Zato v Českých hlavičkách jste zvítězil.
Bylo to perfektní. Šel jsem tam s tím, že asi nemám moc šancí vyhrát, ale byl to velký úspěch, že jsem se dostal tak daleko. Byla to obrovská odměna za výzkum, takže jsem si říkal, že když to nevyjde, nic se neděje, zkusím to a uvidíme.
A jaká byla reakce odborníků na váš výzkum?
Byli překvapeni, že už tak mladý člověk zkoumá něco tak složitého, protože výzkum mozku není vůbec jednoduchý, ale o to je zajímavější. Reakce byly hlavně odborné a vědecké. Řešili jsme, jak chci výzkum dál směřovat, ptali se na otázky ohledně biologie a zkoušeli, jestli mozku rozumím, nebo jestli nemám něco jen natrénované jako básničku.
Tramvaj v Praze připomněla, co je mozková mrtvice. Slováček byl u toho |
Bylo cílem zkoumání mozku a mrtvice zúčastnit se soutěže, a nebo vás to natolik fascinuje, že jste se chtěl podílet na výzkumu?
Určitě ne. Šel jsem na Masarykovu univerzitu kvůli tomu, že mě to baví, má to smysl a může pomoci. Vůbec jsem nepočítal, že bych se v SOČ dostal přes krajské kolo (skončil 4. v celorepublikovém kole) a když jsem uspěl, byl to impuls, že bych mohl dopadnout líp, ale celou dobu to jsem měl myšlenku, že dělám něco, co je potřeba a může někomu pomoct.
Mým největším snem je pomáhat lidem. Zatím nemohu, protože jsem jenom na gymplu, tak aspoň tímto jsem chtěl pomoct a přispět k tomu, aby došlo ke snížení počtu úmrtí na mrtvici.
Existují dva typy mrtvice, který jste zkoumal vy?
Jeden je častější, kdy dojde k ucpání cévy a zbytek mozku nemá kyslík, ale já zkoumal méně častou, ale o to mnohem závaznější a někdy fatální krvácivou mrtvici. Ta vzniká tím, že praskne céva v mozku. Sledoval jsem její podtyp, při němž v mozku praskne taková výduť.
Jak se taková věc zkoumá?
Celý výzkum je založený na laboratorních zvířatech. Navodil jsem jim krvácivou mrtvici a sledoval dvě hlavní složky toho, co se v mozku děje po krvácení. Zajímaly nás následky, abychom věděli, jak je ovlivnit a co nejvíce eliminovat újmu na zdraví. Mrtvice je totiž nejčastější příčina trvalé invalidity a to je to, proti čemu se snažíme bojovat.
K jakému závěru jste došli?
Zjistili jsme, že když dojde ke zvýšení tlaku na mozek, který je způsobený krví, spustí se masivní zánětlivá reakce. To je pro mozek vždy problém. Dalo by se říct, že když budeme snižovat zánět, můžeme ovlivnit průběh a zachránit více lidí. Zajímavé je, že se zánět spouštěl fyzikálním faktem a ne nějakou biologickou složkou, která by ho tam aktivovala.
Je to úžasné zjištění, ale prozatím je to jenom počáteční výzkum. Ještě jsme nezkoumali, jakými léky bychom snižování zánětu mohli ovlivnit.
Snižování zánětu myslíte od okamžiku, kdy dotyčný dostane mrtvici po chvíli, než se mu dostane lékařské pomoci, nebo pomocí léků, případně speciální léčby?
Pro člověka, který dostane mrtvici, je zásadní, aby se co nejdříve dostal do nemocnice. Tuhle cestu ovlivňují nejčastěji laikové, které se snažím učit, jaké jsou příznaky mrtvice. My zkoumali chvíli, kdy se pacient dostane do nemocnice a prodělal mrtvici. Jakými léky by se teoreticky dal snížit po krvácení zánět, aby nedošlo ke komplikacím. Neznamená to, že když člověk dostane mrtvici a neumře, že bude žít další týden. Velice často se ten stav může zhoršit.
Šlo o první takto zaměřený výzkum, nebo to už někdo před vámi objevil?
To si nedovolím říct, že to bylo něco takto úžasného neobjeveného. Určitě to někdo předtím zjistil také. V tom mozku je normálně přítomná krev. A my tam aplikovali umělý mozkomíšní mok, ve kterém není krev, jež často působí patologicky na mozek. To je nejspíš velice nové, ale nemůžu si dovolit říct, že to někde nebylo publikováno, ale my to nikde nenašli.
Jak poznat příznaky mrtvice?
V případě, že některý z příznaků zaznamená u sebe či svých blízkých, volejte neprodleně linku 155 nebo 112. Záleží na každé minutě. |
Zmínil jste, že výzkum je teprve na začátku. Znamená to tedy, že na něm i nadále budete pracovat?
On nikdy nepřestal, toto je jenom část toho, co jsme dokončili a co jsme publikovali. Až toho budeme mít více, vyvodíme z toho závěr, jakými léčivy by se stav dal ovlivnit.
Účastníte se pravděpodobně zásadního objevu. Nechcete být spíše vědcem v laboratoři než doktorem na příjmu?
Chtěl bych být doktor v klinické části. Neříkám to moc často, ale neurochirurgie nebo cokoliv s mozkem je pro mě úplně to nejvíc fascinující a největší sen něco takového dělat. V medicíně vidím možnost skloubení výzkumu a pomoci lidem. Je to ideální škola, ideální povolání, u kterého můžu pomáhat lidem jako lékař a zároveň dělat výzkum. Výzkum je to, co posouvá medicínu dál, a co umožňuje, že zachráníme pacientů víc.
Jak často se s panem docentem potkáváte v laboratořích?
Koronavirus nepřál výuce, ale já měl díky němu více času na výzkum. Moje práce se skládala z toho, že prvně jsem se vše musel naučit a hned potom šel na operační sály. Nachystali jsem si laboratorní potkany, operovali je a pak je usmrtili. V průběhu čtyř period - jednoho, tří, sedmi a čtrnácti dní - jsme mozky odebrali, laboratorně je připravili na zkoumání pod mikroskopem.
U něj jsem strávil přibližně devadesát procent praktické části, protože jsem musel analyzovat všechny mozky. Hledal jsem cévy v mozku a označoval jsem jejich oblasti. Poté se vše vyhodnocovalo a z výsledků jsme vyvodili závěry.
