Jak se pandemie covidu-19 projevila v souvislosti se sebevraždami?
Pokud se podíváme na tvrdá data, za loňský rok bylo méně sebevražd než za předloňský. Statistika nepotvrdila to, čeho se všichni báli, že naroste počet lidí, kteří si sáhnou na život.
Dokážete vysvětlit proč?
Nemáme pro to úplně jednoduché vysvětlení. Všichni jsme čekali, že stresový nápor i prodělání choroby povede k většímu výskytu jevu. Je samozřejmě dobře, že se tak nestalo.
Já jsem sledoval počty přijatých pacientů v minulém roce a zjistil jsem, že narostl počet pokusů, což se ale neprojevuje v konečné statistice dokonaných sebevražd. Říká se, že je to zhruba až dvacetkrát více než dokonaných sebevražd, což vychází na něco lehce přes 20 tisíc pokusů v běžné populaci.
Tito lidé často končí na jednotkách intenzivní péče a potřebují podporu. Určitě by pomohla prevence, která by ušetřila i peníze zdravotním pojišťovnám.
Pokusů tedy přibylo?
Zaznamenali jsme nárůst pacientů, kteří k nám proudili z různých oddělení nemocnic. Když u nich je identifikováno riziko, že si chce člověk ublížit, pak ho posílají většinou k nám na kliniku. Po prvních lockdownech k nám lidé chodili víc, během dubna a května jsme měli až 80 pacientů měsíčně přijatých po sebevražedném pokusu. V normálních časech to bývá tak 30. Poté v létě to klesalo.
Událost dneKaždý den se děje něco významného. Portál iDNES.cz vybírá to nejzajímavější a ptá se přímo aktérů. Každý den nabízí rozhovor z míst, kde události ovlivňují svět kolem nás. V několika otázkách, jasně, stručně, výstižně. |
Jak si obecně vede Česko obecně s počtem sebevražd?
Česko má problém, jsme lehce nad průměrem zemí OECD, ale není to zase tak hrozné. Nejsme na tom jako Litva a pobaltské země, kde je číslo výrazně vyšší, ale máme velké rezervy. Do loňského roku jsme ani neměli žádný oficiální program na snižování počtu sebevražd.
Až nyní ministerstvo zdravotnictví a Rada vlády pro duševní zdraví a samotná vláda schválily plán pro prevenci sebevražd, který má pod palcem Národní ústav duševního zdraví. Na něm se bude nyní pracovat a dělat se jednotlivá opatření pro snížení počtu lidí, kteří takto končí.
Může se Česko s ohledem na prevenci někde inspirovat?
Inspirovat se můžeme například ve Vídni. Tam sledovali výskyt sebevražd v metru a zjistili, že existuje fenomén nápodoby. To znamená, že když se o tom hodně píše v novinách, zvýší se počet podobných pokusů a sebevražd. Domluvili se tedy s novináři, kteří přestali psát o sebevraždách a počet sebevražd v metru se snížil na nulu.
Podařilo se také aplikovat kodex pro novináře, kteří píší o těchto nešťastných událostech. Národní ústav duševního zdraví vypracoval příručku pro novináře. V bulvárních časopisech se dnes sice stále o sebevraždách referuje, ale na konci článku bývá takový prefabrikovaný text, že pokud má člověk psychické potíže, má se obrátit na specialisty a podobně.
Existují nějaké statistiky, kdo si častěji bere život?
Častěji ženy, ale více umírají muži. Ženy mají mnohem více pokusů a volí jemnější způsoby, například léky. Málokterá žena se zastřelí, to je velmi výjimečné. Nejčastějším způsobem obecně je oběšení. Muži naopak daleko častěji volí drastičtější způsoby.
Daří se v Česku destigmatizovat téma sebevražd, je to ve společnosti téma?
Téma je to vždy, když dokoná život někdo slavný. V poslední době to jsou často kuchaři nebo dýdžejové. Obávám se, že to téma čeká na otevření, vždycky šlo o tabuizovanou záležitost. Dřív se říkalo, že sebevrah nikdy nebude pohřbený na normálním hřbitově a podobně.
Otevření tématu sebevražd může mít také negativní konsekvenci v tom, že o tom budou lidé více přemýšlet i ve smyslu samotného činu. Potřeba je však podle mě neromantizovat některé sebevraždy a nedělat z nich veliký příběh, protože v řadě případů jde opravdu o důsledek deprese nebo nedostatečně léčeného duševního onemocnění.
