Ústav pro jazyk český má svou poradnu, kam mohou lidé volat se svými dotazy. Kolik jich denně dostáváte? Setkali jste se někdy s něčím, co bylo opravdu složité i pro vás?
Mluvíme o zhruba 30 telefonických dotazech denně, ale tazatelé se na nás hodně obracejí i prostřednictvím našich webových stránek (Internetová jazyková příručka, pozn. red.). Zde bylo v uplynulém roce položeno průměrně 77 tisíc dotazů denně. Snažíme se dávat maximum informací na internet, aby si tazatelé mohli co nejvíce informací nalézt kdykoli sami, ale někdy se i stane, že i když odpověď naleznou, tak si ji chtějí ověřit a ujistit se, že dané pravidlo platí v jejich konkrétním případě. Nejčastěji se tazatelé ptají na psaní interpunkce či velkých písmen, to je takový evergreen.
Událost dneKaždý den se děje něco významného. Portál iDNES.cz vybírá to nejzajímavější a ptá se přímo aktérů. Každý den nabízí rozhovor z míst, kde události ovlivňují svět kolem nás. V několika otázkách, jasně, stručně, výstižně. |
V jakých slovních tvarech Češi podle vás chybují v psaném projevu nejčastěji?
Spíše, než že chybují, bych řekla, že si nejsou jistí. Jde o zmíněnou interpunkci a velká písmena. U těch si občas nejsme jistí ani my, jelikož v tomto případě nejde jen o znalost pravopisu, tedy zda ovládáte pravidla českého pravopisu, ale musíte i vědět, jestli dané spojení je, či není oficiální název. Klíčová je tedy i věcná znalost.
Je výuka našeho mateřského jazyka ve školách dostatečná a probíhá správným způsobem?
Já nejsem pedagog, ale co mohu pozorovat na své dceři, která je na základní škole, zdá se mi, že proti naší generaci se mnohem méně čtou knihy. Pro nás byla četba základ – díky ní si člověk celkem nenuceně osvojí strukturu jazyka a rozšíří slovní zásobu. Mnohé dnešní děti konzumují jen obsahy, které dostávají na obrazovkách svých telefonů. Normální knihu sotva otevřou. V jejich případě často převažuje spíše čeština sociálních sítí, která je psána rychle, zkratkovitě a s rezignací na jazyková pravidla.
Velmi důležitý je u dětí i nácvik mluveného projevu, neboť ten malý člověk se musí naučit uvědomovat si, co chce vlastně říci, čeho chce svým projevem dosáhnout a jak pro to argumentovat. Umět vyjádřit myšlenku je základ.
Jak velký efekt mají na deformaci českého jazyka sociální sítě, kde mnozí píší rychle a nečtou text po sobě? Jde o reálný obraz toho, jak Češi umějí pravopis?
Já si myslím, že sociální sítě nepochybně vliv na češtinu mají, ostatně na jazyk má vliv úplně všechno: jak žijeme, jakou práci děláme, jak češtinu vidíme nebo slyšíme v médiích. Zkrátka jakým způsobem jazyk užíváme. To všechno češtinu formuje.
Pokud tedy někdo tráví hodně času na sociálních sítích a sleduje jazyk Facebooku, Twitteru a všech dalších možných sítí, tak určitě ovlivněn je. V jakém smyslu? Pokud si budu uvědomovat, že jde o jazyk sociálních sítí, tedy jazyk světa, kde se často stírají hranice mezi mluvenou a psanou formou projevu, tak jsem schopna si udržet větší nadhled a tolerovat i více pravopisných chyb.
Ty mohou vznikat i pouhými překlepy, zkracováním, automatickými nápovědami a podobně. Lidé zde často na pravopis příliš nehledí, jelikož potřeba rychle napsat sdělení převažuje nad potřebou mít to sdělení úplně správně. To bohužel ke komunikaci na sítích, které jsou světem samy pro sebe, patří a nemá tedy smysl se nad tím příliš pobuřovat.
Problém nastává, když tento způsob vyjadřování začne pronikat i do veřejných projevů, u kterých očekáváme jistou úroveň kultivovanosti. V té chvíli to lidově řečeno začne skřípat.
Kroutit se jako Hrad. Čeština při pandemii rázně nabobtnala o nová slova![]() |
Jaké neologismy vás v posledním roce zaujaly?
Velmi živnou půdou pro novotvary byly v posledních dvou letech výrazy související s pandemií koronaviru. Z těch úplně posledních: přejali jsme nové slovo antivaxer. To je ten, kdo odmítá vakcínu, jde o anglicismus. Dále se mi líbily spontánně vytvořené neologismy jako třeba prodělanec – ten, kdo prodělal covid, koronabudka – odběrové místo nebo třeba očkobus – mobilní vůz, kde se očkuje proti covidu.
Těmto slovům rozhodně nejde upřít kreativitu. Objevují se jako tzv. okazionalismy (slova příležitostná, pozn. red.). Jak dlouho se udrží v jazyce, teprve posoudí čas, nicméně si nemyslím, že budou mít dlouhého trvání. Přičemž v to i osobně doufám, protože to bude znamenat, že pandemie skončila a lidé již nemají potřebu tyto okolnosti s ní neodlučně spjaté pojmenovávat. Tak to v jazyce funguje.
Jak velkým problémem jsou v češtině anglicismy? Někteří lidé jsou na tzv. czenglish přímo alergičtí. Jsou ale taktéž výrazy, které jsou anglicismy, nicméně je tak již vůbec nevnímáme?
Když řeknu slovo mítink, brífink nebo „budžet“ – psáno budget – patrně mi bude většina lidí rozumět, přestože jsou to anglicismy a daly by se jednoduše nahradit slovy schůze, porada a rozpočet. Anglicismy jsou ale i slova jako hokej, víkend, koktejl nebo svetr. Tam už je náhrada českým ekvivalentem mnohem obtížnější. Proces přejímání anglicismů se dá vnímat dvojím způsobem: buď jako obohacování české slovní zásoby, nebo jako její nadbytečné zaplevelování.
Velký boom anglicismů, ale i slov z jiných jazyků nastal v 90. letech poté, co se po sametové revoluci otevřely hranice. Čeština se dostala do bližšího kontaktu s cizími jazyky, velkou roli sehrály i nové komunikační technologie a internet. Značný vliv měl také vstup mezinárodních firem, kdy se angličtina pro mnohé stala vlastně pracovním nástrojem. V žargonu obchodníků, marketérů či pracovníků v IT se angličtina začala objevovat zcela přirozeně. Obecně těch nových cizích slov, která sem proudila z celého světa, bylo zkrátka příliš mnoho, přejímali jsme je do češtiny spontánně a dobrovolně a nebylo ani zapotřebí pro ně vymýšlet nová česká pojmenování.
Samozřejmě není dobré, když se těch anglicismů zbytečně nadužívá. A je jasné, že pokud někdo pracuje v nadnárodní firmě, má k anglickému jazyku zcela jiný vztah než člověk, který angličtinu dobře neovládá a ve veřejné sféře nadále očekává kultivovanou češtinu nebo alespoň češtinu.
‚Tariánů‘ je strašně moc
Jde výhradně o anglicismy, tedy slova převzatá z anglického jazyka?
Díky novému životnímu stylu, novým koníčkům a zájmovým činnostem jsme převzali slova z celého světa, například z italštiny, francouzštiny, španělštiny, z afroasijských jazyků či z japonštiny. Vezměte si například oblast gastronomie: tagliatelle, wasabi, croissant, kuskus nebo třeba hummus. Nehledali jsme pro ně nové názvy, vzali jsme si je z cizích jazyků.
Teď mě ještě v souvislosti s jídlem a neologismy napadá, že se začíná objevovat mnoho kategorií strávníků: různých „tariánů“ je teď strašně moc. Flexitariánovi bezmasá jídla nevadí, ale sem tam si nějaké dá, protože je flexibilní. Pak jsou pescetariáni, kteří nejedí maso, ale mohou si občas dát rybu. Dále sprutariáni, kteří si pochutnávají na naklíčených semenech, fruktariáni na ovoci a nutritariáni vyhledávají potravu s vysokou nutriční hodnotou. Možná je toto taktéž spojené s pandemií a tím, jak jsme doma a neustále řešíme jídlo.
Od ledna nemusejí české ženy přechylovat svá příjmení a při žádosti o tuto změnu nemusejí uvádět žádný specifický důvod jako doposud. Když pomineme hledisko technické a sociologické, jak je tato změna nahlížena jazykovědci? Přišli jsme o národní jazykové bohatství, nebo se zas tak moc nestalo?
Za mě platí druhá možnost. Domnívám se tak, protože možnost nepřechylovat své jméno platila za specifických podmínek již před novelizací a ani tehdy ji spousta žen nevyužívala. Možná nepřechýlených jmen přibyde o pár procent, ale myslím, že většina žen, které zde žijí a nakládají s češtinou, ví, že čeština je ohebný jazyk a že díky -ová či jen -á lze ženské příjmení skloňovat.
Pokud si osoba příjmení nepřechýlí, v občanském průkazu bude uvedeno jméno nepřechýlené. Zde je jasné, že se jedná o první pád. Jenže jak o dané ženě referovat? Mám mluvit o paní Černé nebo snad paní Černý? To jsou praktické záležitosti, které je potřeba domyslet.
Nikomu v Ústavu pro jazyk český nechceme upírat právo zvolit si příjmení, jaké chce, na druhou stranu je potom velmi obtížné pro uživatele jazyka s těmito jmény pracovat, neboť zde je nějaká tradice a zakořeněná jazyková kultura a to přechylování k ní prostě patří.
Záleží taktéž na situaci: jinak budu posuzovat přechylování v úředních dokladech a jinak v médiích. Názor, že ani cizí ženská příjmení by se v médiích neměla přechylovat, není promyšlen do důsledků. Představte si větu Anett Kontaveit porazila Aryna Sabalenka. Anebo novinový titulek Kontaveit porazila Sabalenka. Poznáte z této formulace, která tenisová hráčka zvítězila? A pokud svět tenisu nesledujete, poznáte, jakého rodu daná jména jsou? Používání koncovek je pro češtinu přirozené, proto ke jménům přidáváme pádové koncovky a díky nim u jmen snadno poznáme i gramatický význam slova.
Jedná se o největší změnu češtiny, ke které se přistoupilo v posledním roce, nebo vidíte nějakou další, která je srovnatelná svou důležitostí?
Já si opravdu nemyslím, že by toto byla nějaká velká a významná změna, která by ovlivňovala češtinu. Pokud bych nějakou takovou změnu, která se týkala především psané formy, měla zmínit, pak to bude úprava Pravidel českého pravopisu. Ta se naposledy udála v roce 1993. Od té doby žádná jazyková reforma nenastala. Pravidla jsou pro psaný projev zásadní, mají kodifikační váhu a stanovují, jak se má co psát. Při té poslední úpravě bylo například hodně změn souvisejících s psaním velkých písmen.
Co se novely týče, myslím si, že nemůže mít na jazyk zásadní vliv, protože jazyk se zkrátka nezačne najednou chovat jinak. Zákonodárci mohou schválit cokoliv, ale o tom, jestli se nějaké opatření v jazyce ujme, rozhodnou jeho uživatelé a samozřejmě čas. Jazyk tvoří uživatelé a jakou si češtinu uděláme, takovou ji budeme mít.
Co máte vy osobně na češtině nejraději? A co vám na ni naopak nejvíce vadí, pokud něco takového vůbec existuje?
Na češtině mě všechno baví, proto jsem ji studovala a živím se jí. Vždy jsem hodně četla a líbila se mi její pestrost, co všechno se dá slovy vyčarovat a jakou mají moc. Neřekla bych, že se mi na češtině něco nelíbí, spíš mi vadí, když se stává nástrojem manipulace. Nejde o jednotlivá slova, ale o jejich význam v konkrétní situaci. Ta moc slova se dá i zneužít.