Zatímco sčítání lidu podle dobových pramenů příliš úspěšné nebylo, číslice z budov už nezmizely.
Celou proceduru dostala na starost armáda. Vojáci chodili od obydlí k obydlí a křídou zapisovali číslice na dveře či vrata domů. Židovské domy byly tehdy označeny číslicemi římskými, všechny ostatní arabskými. Soupis obvykle začínal u nejdůležitější, zpravidla veřejné budovy ve středu obce (panské sídlo, fara, rychta) a pokračoval po směru hodinových ručiček.
V obcích ležících podél silnice začínalo obvykle číslování prvním domem po pravé straně vesnice ze strany, kterou přijíždí vrchnost, po opačné straně se pak vracelo.
Ve vesnicích se od té doby číslování většinou již neměnilo, takže okruh čísel z roku 1770 i sled čísel přidělených po roce 1770 poskytuje dobrou informaci o vývoji obce.
Ve městech se ale bouralo a znovu stavělo i v tehdejších dobách, a číslování tak přestávalo být přehledné. Situace zrála do roku 1805, kdy v Praze a pak i ve většině dalších měst událo druhé číslování.
Evidence obyvatelstva a očíslované domy posloužily při vytváření pozemkových záznamů a tvorbě katastru, což byl hlavní pomocník při výběru daní. Číslo domu, takzvané číslo popisné (numerus conscriptio), bylo poprvé zaznamenáno do Josefínského katastru z roku 1790.
Původní čísla domů z let 1770 a 1805 s hranicí obce nebo s její částí přirozeně korespondovala, ta pozdější se ale vždy vážou ke katastrálnímu území a k orientaci neslouží.
Od toho jsou čísla orientační, která označují domy v rámci jednotlivých ulic. K jejich zavedení zavelelo císařské nařízení z roku 1857, Praha přistoupila k novým uličním číslům - tedy k třetímu číslování - v roce 1869.
Často se obě čísla zaměňují. Bývá pravidlem, že číslo popisné s červenou barvou je uvedeno v adrese za názvem ulice jako první a poté obyčejně následuje číslo orientační, které má barvu modrou.
I když je způsob číslování v každém městě různý, zachovává si určitá pravidla. Jsou většinou podobná číslování v Praze, kde se řídí tokem Vltavy, která teče od jihu k severu.
Proto i číslice v ulicích rovnoběžných s Vltavou stoupají od jihu k severu, v ulicích příčných k Vltavě začíná číslování na straně bližší k řece. Další pravidlo stanovuje, že všechny domy na levé straně mají lichá čísla a na pravé sudá.
Původně se domy a usedlosti pojmenovávaly podle jména rodiny, rodu či osob, které v nich bydlely. Od 15. století sloužila k orientaci ve městech domovní znamení, vyobrazená většinou nad vchodem do domu. Z koutů staré Prahy jsou známé například domy U Dvou slunců, U Tří housliček (oba v Nerudově ulici) či U Zlatého tygra (Husova). Podobnou roli jako domovní znamení plnily i vývěsní štíty hostinců.
