Proč je v současné době tolik obětí?
Všichni jsme teď překvapení z toho náhlého neštěstí, ale když se podíváme například na výpisy pojišťoven, tak každý rok zaznamenávají úrazy v horách, i ty smrtelné, a je to za ten rok obrovské číslo. Podle mě většinu toho čísla tvoří lyžaři, skialpinisté, zato turisté a horolezci pak už minimálně. Nicméně, co se týče toho neštěstí, které nastalo, tak to mělo několik faktorů najednou. Uvolnil se tam ledovec a spadl na frekventované místo, takže bych řekl, že obětí bylo relativně málo, mohlo by to být i daleko horší.
Proč došlo k sesuvu toho ledovce? Co mohlo být příčinou?
Z logiky věci, když jsou vysoké teploty přes den i přes noc, tak ten ledovec je v podstatě zamrzlá řeka nebo to jsou zamrzlé vodopády, které se sunou do údolí a on se takhle pohybuje pořád. Ledovec vypadá staticky a nehybně, ale to je mylná domněnka. Dle mého názoru je naprosto zbytečné zrovna v tuhle chvíli lézt někam na ledovec, když teploty jdou nahoru. U toho neštěstí se potkalo několik faktorů, a to chuť těch lidí využít letní čas, kdy jsou krásné dny, a to, že si lidé neuvědomují, že tehdy roste výrazně riziko. Ale on se ten ledovec může dát do pohybu i v opačných podmínkách, když je naopak velký mráz.
 |
Prostě ledovec je neviditelný nepřítel, ale je to furt nepřítel, ne kamarád, a kamarádem nikdy nebude. Je to prostě něco, co je těžko předvídatelné a mělo by se k tomu přistupovat s velkým respektem a také s obavami – já sám jsem se jich nikdy nezbavil. Nevidíme do toho a musíme k tomu i tak přistupovat. Ideální časy na výstup jsou tehdy, kdy alespoň ranní teploty ten ledovec zamrazí, a je důležité to rychle přeběhnout a snažit se pokračovat někam dál. Zase v odpoledních hodinách, kdy se člověk vrací, tak to je vždycky vabank. Já si myslím, že teď, při těchto teplotách, by se tam nemělo lézt.
Je současné roční období nějak zrádné?
Ne, zrádné není. Každá předpověď počasí má nějakou svoji neuchopitelnost. To znamená, že nejsme schopni všechno predikovat dopředu. Počítejme s tím, je to prostě tak. Samozřejmě v přírodě je daleko větší tlak na nějaké naše dovednosti a schopnost improvizovat i předvídat, co se dá v danou chvíli udělat. Všechno to chce čas a nějakou dobu se tomu věnovat. Nehledě na to, že jsem četl, že tam zahynuli i horští vůdci, což je smutné. Ti jsou zase hnaní ekonomickým prvkem. Není to chyba horských vůdců, některé věci se nedají předvídat, ale podle mě to není zrovna šťastná volba, jít na ledovec, když je 10 stupňů nad nulou a v noci to neklesá pod nulu.
Co například globální oteplování? Má v horách nějaké důsledky?
Nad tím si každý láme hlavu, ale neznáme na to relevantní odpověď. Asi ano, ale nevíme, do jaké míry. Já si osobně myslím, že jsou někdy suchá období, kdy to vypadá, že všechno zmizí, a pak najednou přijde zas jiné období. Já bych řekl, že u globálního oteplování máme strašně krátkou výseč pozorování, tudíž bych to nespojoval s katastrofickými úvahami. Spíš bych vycházel z toho, co jsme schopni v danou chvíli předvídat a ovlivnit.
V čem by měli být horolezci opatrnější?
Já si osobně myslím i podle toho výkazu pojišťoven, že lezci v tom jsou malé číslo, například dvě, tři procenta. A ten zbytek, to jsou úrazy při práci v horách, turismus a lyžaři. Například v zimním období tvoří 80 procent úrazů lyžaři. Horolezci by obecně měli mít nějakou zkušenost a dál ji rozšiřovat, a ne jenom, že si načtou něco v knížkách. Když chci zvyšovat svoji dovednost a chci dělat něco složitějšího, tak je důležité tu dovednost pomalu získávat. O ni se pak opíráme, opíráme se i o naši představu a také nějakou zkušenost. Tyhle tři věci se musí vzájemně protínat a poté si nastavím limit. Je důležité mít základní dovednosti, existují na to už různé lezecké kurzy.
V čem konkrétně Češi podceňují terén? Nepřeceňují se?
Češi jsou hodně aktivní v outdoorových aktivitách a tou aktivitou a četností samozřejmě zvyšujeme i riziko, že v nějakém momentě, kdy se stane něco takhle nepředvídatelného, tam nějaký Čech bude. Teď nás zasáhlo tohle, říkáme si, že bychom měli něco udělat, že to Češi nějak podceňují. Vůbec si nemyslím, že něco zásadně podceňujeme. Bohužel jsme tam v danou chvíli měli oběti i z naší zemičky, ale byli tam také Italové a další. Je to smutné, ale tak to je.
Jak by se měl člověk nejlépe připravit do takového terénu, aby se nic nestalo?
To bychom museli zůstat doma v koutě a doufat, že na nás nic neskočí. Život je o tom, že ho musíme žít. Stát se něco může vždycky, ale to se pak nikam nehneme a nic neuděláme. To znamená: snažme se řídit tím, jaké dovednosti nabíráme. Ty lze nabírat tak, že nás tím někdo provede a naučí nás to jako ve škole a postupně si to zkoušet. Strach je zbytečná emoce, avšak měly by tam být obavy a respekt na základě nějakých předpokladů.
