Když po měsících slyšela hlas svých tříletých dvojčat, Emmy a Laury, otevřela oči. Dívky měly radost. Držely ji za ruku, povídaly, zpívaly jí. Tomu, že maminka jen nehybně leží, neodpovídá ani se neusměje, se nedivily. Od táty věděly, že je nemocná, odpočívá a nemůže mluvit.
„Do nemocnice jsme holčičky nebrali. Báli jsme se jejich prvního setkání, ale v domě prarodičů dívky zvládly situaci skvěle. S mámou zůstaly dlouho, pak si v jejím pokoji hrály,“ líčí teta dvojčat Nikol Jadamus.
Její sestra Dominika se v minulých dnech vrátila domů z oddělení následné intenzivní péče, kde už pro ni lékaři nemohli nic udělat. Když se ptali, zda mají pacientku přeložit do léčebny dlouhodobě nemocných, nebo připravit na návrat domů, rodiče mladé ženy neváhali. Věděli, že manžel, který musí pracovat a starat se o malá dvojčata, by péči o jejich dceru nezvládl.
Kvůli otravě krve přišla o obě nohy. K samostatnosti pomohou protézy i vozík |
A tak se Dominika po deseti letech vrátila do domu, kde vyrůstala. Rodiče se teď o ni s pomocí ošetřovatelek i dalších členů rodiny, kteří také žijí v Třinci, starají dnem i nocí. Hlavně máma, která si vzala na několik měsíců volno z práce. Její dcera potřebuje nepřetržitou péči, protože je ve vigilním neboli bdělém kómatu.
Probuď se, Domi!
„Jestli Domča přítomnost svých malých dcer alespoň trochu vnímala, nevíme. Patrně je neviděla, ale možná cítila. A pokud ne, doufáme, že to tak nezůstane. Jsme z toho špatní. Ale semkla se celá rodina a uděláme vše, abychom pomohli. Věříme, že láskou a péčí se nám podaří ji znovu probudit k životu,“ líčí starší sestra Dominiky.
Podle svého největšího přání rodina nazvala i sbírku na platformě Donio: Probuď se, Domi! Založila ji, protože potřebovala narychlo peníze na rekonstrukci pokoje v domě rodičů, zdravotnickou postel a další vybavení, ale také na soukromé fyzioterapeuty a jiné výdaje.
Sbírku pro Dominiku můžete podpořit ZDE. |
„Další peníze budeme potřebovat na drahé intenzivní neurorehabilitace, které nehradí zdravotní pojišťovny. Například v Ostravě je centrum, které pomáhá i lidem v bdělém kómatu. Měsíční pobyt s doprovodem tam ale stojí 200 tisíc korun,“ vysvětluje Nikol Jadamus.
Ještě v létě byla přitom Dominika naprosto fit a její rodina šťastná. Vše se změnilo v neděli 24. srpna. Emma a Laura si tehdy hrály s mámou doma v posteli. Užívaly si společných chvil před tím, než dvojčata nastoupí do školky a máma do práce. Společně se smály. Najednou ale začaly dívky vyděšeně křičet. Když jejich táta vběhl do pokoje, našel svoji manželku v křečích. Záchranka ji odvezla do nejbližší nemocnice s podezřením na epileptický záchvat.
V tu chvíli nikdo netušil, že je to poslední den, kdy žena mohla být se svými blízkými i border kolií, o kterou se starala od štěněte. Pes dlouhým odloučením od milované paničky strádal natolik, že onemocněl a po necelých dvou měsících uhynul. Dominika to zatím netuší. A její nejbližší nevědí, co přesně způsobilo dramatický zvrat v jejich životě. Lékaři v první nemocnici totiž po různých vyšetřeních žádný vážný problém u pacientky nezjistili. Druhý den ji chtěli pustit domů.
„V pondělí jsme si telefonovaly. Byla v pořádku. Psaly jsme si na společném chatu i s mámou, abychom se dohodly, kdo ji vyzvedne,“ vzpomíná na konec letošního srpna Nikol Jadamus.
Lidé s nádory mozku mají další šanci na život. Soud přiměl pojišťovnu platit |
Jenže v krátké chvíli, kdy máma dvojčat zůstala v nemocničním pokoji sama, jí selhalo srdce. Když se vrátila zdravotní sestra, našla ženu bez známek života. Po delší době se ji podařilo oživit a v kritickém stavu ji sanitka převezla do třinecké Nemocnice Podlesí, která se specializuje na nemoci srdce. Tamní lékaři ji uvedli na dva týdny do umělého spánku.
Když se jich rodina ptala na důvod zástavy, mluvili o vyčerpání organismu a syndromu zlomeného srdce, což je náhlé oslabení v reakci na silný stres, emoční či fyzickou zátěž. Na rozdíl od infarktu se ale pacient obvykle po několika dnech cítí lépe a do osmi týdnů se srdce zotaví. Problém je, že Dominika se dodnes zcela neprobudila.
„Domča se před kolapsem trochu obávala, jak po mateřské zvládne skloubit návrat do práce, školku a domácnost, ale nezdálo se, že byla v enormním stresu nebo přetížená. Jsme si blízké. Podle mě byla v pohodě. Její manžel jí s dětmi pomáhal. Takže vlastně nevíme, co přesně bylo příčinou kolapsu,“ líčí její sestra.
Společné svátky
Dominika je doma od konce minulého týdne. Rodina si zvyká na náročnou situaci a zdá se jí, že mladé ženě domácí péče prospívá. „Když k ní v nemocnici přicházely zdravotní sestry, měla záškuby v nohou. Když ji teď opečováváme doma, je v klidu. Častěji a na delší dobu otvírá oči, ale nedokáže je fixovat, dívá se přes nás. Výživu dostává sondou, ale když vedle ní pijeme kávu, dáváme jí trochu na rty. Někdy mám pocit, že se snaží zjistit, co to je, a polknout,“ popisuje její sestra.
Syndrom zlomeného srdce se dá léčit. Jak se projevuje? |
„Když v nemocnici dali Domče na postel malého canisterapeutického psa, měla jsem pocit, že jeho přítomnost vnímá. Nejvíc by jí asi pomohl její pes, kterého si pořídili s manželem, když ještě neměli děti. Jenže kvůli jeho velikosti návštěvu v nemocnici nepovolili a teď už s námi není. Proto hledáme jinou možnost. Budeme zkoušet vše, co by jí mohlo prospět,“ říká odhodlaně Nikol Jadamus.
Sestru navštěvuje každý den. Spolu s ní a jejich rodinami chce u rodičů oslavit i Vánoce. Poprvé se tak přímo na Štědrý den sejde u večeře deset lidí včetně čtyř dětí. „V pokoji sestry už je menší stromeček, pod kterým rozbalíme dárky. Tím nejhezčím pro všechny by bylo, kdyby se Domča začala probouzet. Ale ocenili bychom i pomoc nebo alespoň rady od lidí, kteří mají s podobnou situací zkušenosti a dokázali člověka z bdělého kómatu probudit k životu,“ dodává.
