Nyní plní obrazovky televizí a stránky novin úvahy o tom, kam až a v jaké míře může proniknout prasečí chřipka. Po zkušenostech z Mexika, z jihu Spojených států, popřípadě z Nového Zélandu se ukazuje, že lidstvo má co do činění s mimořádně virulentním virem, který by mohl být velkým problémem.
Hovoří se sice o viru prasečí chřipky, jde však o problém především humánní. Případná opatření budou zřejmě přijímána zejména v této oblasti. To znamená, že bude kladen důraz na osvětu, rozpoznání příznaků a popřípadě včasné aplikování účinných léčiv.
Současný virus H1N1 je zajímavý tím, že se zdá naplněním neblahých očekávání odborníků, že jednou dojde v těle prasete ke zmutování viru prasečí chřipky, ptačí chřipky a té lidské. A že výsledkem bude nový virulentnější virus, přenosný z člověka na člověka.
Takovémuto "shiftu" či zmutování se dá v praxi bránit jen tak, že jsou chovy hospodářských zvířat drženy v dobrých podmínkách a chráněny před nákazou. Proto se neočekávalo, že by se něco takového mohlo stát v Evropě či v jiných vyspělých zemích světa.
Odborníci očekávali, že k takovéto mutaci může dojít tam, kde jsou zvířata, v tomto případě prasata, chována v primitivnějších podmínkách, tj. kde mohou být v kontaktu s ostatními živočišnými druhy a kde bývají s hygienou poněkud "na štíru".
Z veterinárního hlediska je nyní nutné připomenout chovatelům, aby ještě pečlivěji chránili chovy před cizími osobami. To znamená nekompromisně dodržovat ustanovení veterinárního zákona, že do chovů hospodářských zvířat nesmějí mít přístup žádné nepovolané osoby.
U nás by se nyní asi mělo zdůraznit, že člověku nehrozí, že by mohl onemocnět od nemocných prasat, ale spíše by tomu mohlo být naopak. V případě, že by se virus dostal na naše území, mohlo by dojít k jeho zavlečení do chovu prasat. Kdyby náhodou došlo k zavlečení tohoto nebezpečného viru prasečí chřipky do chovu, postupovali bychom stejně, jako tomu bylo v případě ptačí chřipky. To znamená uzavřít chov, vymezit ohnisko a zlikvidovat je, protože jde o nebezpečnou nákazu.
V tuto chvíli však našim chovům nebezpečí nehrozí. Nicméně je nutné dodat, že riziko zavlečení prostřednictvím nemocných prasat lze bezmála jistě vyloučit. Z Mexika, ze Spojených států ani z Nového Zélandu se k nám živá prasata nevozí. A zdá se prakticky nemožné, že by k přenosu mohlo dojít masem. Takže je tomu tak, jako v tolika ostatních případech, že záleží na lidech, v tomto případě na chování nemocných a na opatrnosti zdravých.
Máme se tedy bát? A nebo nebát? Ani jedno, ani druhé. Spíše je na místě situaci vnímat realisticky a sledovat vývoj situace a doporučení hygienické služby, především pokud se týká cest do rizikových oblastí.
Z nedávné historie by bylo možné uvádět počty těch, kdo onemocněli či umřeli na španělskou nebo hongkongskou chřipku a daly by se jmenovat i jiné nemoci. Ostatně na "normální" lidskou chřipku každoročně i u nás zemře několik tisíc lidí, podobně jako asi na řadu dalších onemocnění.
Snad je dobré si zase jednou uvědomit, nyní při příležitosti prasečí chřipky, že u nás máme, stejně jako v ostatních zemích Evropské unie, důvěryhodný systém ochrany zdraví lidí i zvířat.
