Areál SAPA v pražské Písnici ožívá především o sobotách a nedělích, kdy se do zdejších velkoskladů sjíždějí Vietnamci z celých Čech. "Je to takové 'vietnamské Makro', tady nakupují svoje levné zboží, které pak vozí do tržnic i kamenných obchodů," popsal Jaroslav Picka, znalec vietnamské kultury, který do této země jezdí už téměř třicet let.
Jsou tu ale i malé krámky, například s čerstvou zeleninou a ovocem, které nabízejí i našinci málo známé tropické druhy. Otevírají v šest ráno.
"Majitelé jsou většinou Vietnamci, prodávají tady ale i Číňané, Poláci, Turci nebo Indové. Nakupovat sem pomalu začínají chodit i Češi," popisuje osmačtyřicetiletý Van, který do Česka přišel v roce 1978. Vystudoval Báňskou školu v Ostravě, poté pomáhal s organizací pobytů pro Vietnamce, po revoluci začal podnikat. Nyní vede v SAPA pobočku zajišťující zdravotní pojištění a vydává vietnamské noviny.
Areál křižuje pojízdný stánek s jídlem, aby prodavači nemuseli ani na chvilku opustit stánek. Nabídka je tradiční - nudle, rýže nebo polévka pho s hovězím masem, rýžovými nudlemi a zeleninou. "Kdo tady byl přes poledne, musí mu být jasné, proč se tomu tady říká Malá Hanoj. Voní to tu jako ve vietnamském městě. Ty omáčky, to koření," popisuje Picka.
. On-line rozhovorNa to, jak se žije Vietnamcům v ČR, bude ve čtvrtek od 12:00 odpovídat studentka medicíny Trang Tran Thu. |
Ani život Asijců v SAPA ale není jen samá práce, ve volném čase mohou zajít třeba do některé z místních heren, relaxačního salonu nebo do buddhistického chrámu. V areálu jsou i dva kulturní sály pro více než pět set lidí, konají se v nich například tradiční asijské svatby. Ročně jich bývá kolem padesátky.
Nezapomíná se ani na děti. Ve zdejší školce se učí - paradoxně - základy vietnamštiny. "Nejpozději v pěti letech musí začít chodit do české školky, pak chodí do české školy. Umí výborně česky, ale vietnamštinu neznají," vysvětluje Van. Je zde i jazykové centrum, kde se učí češtinu děti i dospělí.
O víkendu panovala v SAPA uvolněnější atmosféra než obvykle. Slavil se den Trung Thu, což znamená "uprostřed podzimu". Znají ho ve všech východoasijských zemích, které byly ovlivněny konfucionismem. Jeho vyvrcholením byl takzvaný lví tanec.
Děti, pro něž je svátek určen především, si užívaly na kolotočích a autíčkách, dospělí pro ně připravili soutěže. Ty, které dosáhly nejlepších školních výsledků, dostaly od Svazu Vietnamců diplomy.
Od oslavy Trung Thu ve Vietnamu se ale ta česká liší. "U nás je mnohem spontánnější, sejdeme se sami, není to nijak organizované," popisuje hlavní rozdíl mladá studentka medicíny Trang Tran Thu, která si v Česku nechá říkat Terka.
Ve Vietnamu lidé v tento den vyjdou do ulic s lampiony, zpívají a společně si povídají. Svátek Trung Thu je oslavou luny, právě v den svátku by měla svítit nejjasněji. "Uctíváme lunu, podle našich předků má velký vliv na život," vysvětlila Terka. V tuto dobu roku už také bývá zpravidla sklizená rýže.
Na oslavě se sešly stovky Asiatů z celé republiky. "Takový podobný dětský den žádná národnostní menšina nedělá. Svědčí to především o tom, jaký mají vztah k dětem," je přesvědčený Picka, který je také redaktorem vietnamského časopisu.
Udržování tradic a velká soudržnost jsou podle Picky pro Vietnamce typické. "Mají nejen silný vztah k rodině, ale i ke své vlasti. Mají silný vztah ke svým krajanům. Když třeba zjistí, že je někdo z jejich rodného města, tak jsou okamžitě ochotni mu pomoci," líčí Picka.
Velké asijské centrum má své výhody i nevýhody. "Určitě je plus, že spolu můžeme mluvit naším jazykem, že jsme tady pohromadě. Pracovní prostředí je tady ale docela hlučné," popsal Van. "Kdyby se tady podařilo vybudovat opravdu asijskou čtvrť, bylo by to fajn," uzavírá Terka.
