Nečekaná zpráva před rokem překvapila jednu kladenskou důchodkyni. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) kontaktoval sedmdesátiletou ženu, aby si doplnila údaje o své osobě do katastru nemovitostí k půlhektarovému pozemku v obci Klobuky u Kladna.
„Pozemek jí darovali jako pětileté v roce 1948 její rodiče a ona sama neměla až do chvíle, kdy loni obdržela výzvu ÚZSVM, o tomto daru ponětí,“ líčí jeden z příběhů mluvčí úřadu Radek Ležatka.
„Z dosavadních zkušeností s prošetřováním žádostí vyplynulo, že zhruba v 90 procentech případů se nejedná o příbuzné žadatelů, ale o osoby se stejným příjmením. Doložit své příbuzenství nějakým dokladem je tedy schopno jen přibližně 10 procent z nich,“ vysvětluje Ležatka.
Stát zdědil pozemky po „nemajetném“ kočím, který už půl století nežije |
Největší pozemek s nejasnými vlastníky se nachází ve Vizovicích. Les o výměře 418 hektarů má totiž celkem 276 vlastníků, z čehož pět patří mezi nedostatečně identifikovatelné.
Od roku 2014 běží desetiletá lhůta, během které je možné se k majetku (je-li špatně zapsaný v katastru) přihlásit. Pak bude mít totiž podle zákona stát za to, že vlastník svou nemovitost opustil, a potom připadne opuštěná nemovitá věc do vlastnictví státu.
Většina problematických zápisů tohoto druhu v katastru nemovitostí pramení ze situace před rokem 1989.
Historie se otiskla do katastru
Mezi špatnými zápisy vlastníků lze dohledat řadu pohnutých příběhů 20. století. Některé z nemovitostí jsou také stále zapsané na osoby, které zemřely během 2. světové války v nacistických táborech. „ÚZSVM v takových případech podává k soudu návrh na prohlášení těchto osob za mrtvé, aby se poté mohla projednat jejich pozůstalost,“ říká Ležatka.
Příkladem může být osud vlastníků zemědělských pozemků rodiny Spirových. „Ve spolupráci s městem Napajedla se podařilo zjistit, že se jedná o židovskou rodinu,“ vysvětluje mluvčí.
Manželé Šandor a Františka Spirovi se stali nezvěstnými po deportaci z koncentračního tábora Terezín v roce 1943 a o čtyři roky později byli prohlášeni za mrtvé. Jejich syn Emil zemřel v Osvětimi.
Naopak ve Vacenovicích u Kyjova se úřadu podařilo dohledat, že vlastníkem opuštěného pole je významný místní rodák Polykarp Křížek, příslušník československého letectva v britské RAF během 2. světové války. Ten po roce 1945 odešel do emigrace ve Velké Británii, kde se také oženil a prožil zbytek života. Zemřel v roce 1994. Šetření bylo ukončeno podáním návrhu na dodatečné projednání dědictví.
Dohledávání neznámých nebo nejasných vlastníků je mimořádně časově a odborně náročná agenda.
„Vyřešených případů je zhruba 22 tisíc, 48 tisíc jsme jich začali prošetřovat,“ vypočítává Ležatka. V 60 procentech případů dal úřad podnět k zahájení dědického řízení. Ve 12 procentech případů se zjistilo, že nemovitost je už ve vlastnictví státu. A jen v osmi případech ze sta se vlastník položky sám přihlásí.
Majitelé žijí za mořem
Na majetkový úřad se obracejí i potomci Čechů žijící v zahraničí. Ozvala se například Australanka, která potřebovala dohledat dokumenty potřebné pro nabytí vlastnictví pozemku ve Vodňanech, jenž patřil jejímu otci.
Naopak město Frenštát pod Radhoštěm pátrá po spolumajitelce šesti pozemků, na kterých jsou postaveny mimo jiné obecní bytové domy. Město by chtělo domy opravovat, k udělení stavebního povolení je však nutný souhlas všech majitelů pozemků. Jenže podle dostupných informací a poslední zprávy majitelka podílu žila v roce 1938 v americkém Chicagu a zemřela bezdětná.
