Když se vysloví její jméno, většině z nás se vybaví urostlá matrona v čepci, která do všeho „vráží deset vajec a libru másla“. Jenže Magdalena Dobromila Rettigová byla ve skutečnosti mnohem víc než jen autorkou receptů na těžká jídla.
Byla to vlastně, řečeno dnešním slovníkem, první česká lifestyle koučka a foodblogerka. A byla to neúnavná buditelka a žena, která dokázala provést revoluci tam, kde to muži nečekali, tedy přímo u sporáku. Její slavná Domácí kuchařka vyšla právě před 200 lety. Drtivá většina jídel z ní přežila dodnes.
„Ona byla reprezentantkou měšťanské kuchyně, která vycházela ještě ze staré panské kuchyně. Ale adaptovala ji a zprostředkovala širokým vrstvám, čímž položila naprostý základ středostavovské kuchyně,“ chválí Rettigovou docent historie Martin Franc, expert na dějiny stravování.
Nejen tetka s bábovkou. Rettigová byla také osvědčenou rádkyní i vzorem |
Do té doby byly kuchařky jen strohé seznamy pro profesionální kuchaře. Rettigová ale změnila pravidla hry. „Čtenářkám tykala a radila jim jako kamarádka. Počítala s nezkušeností žen a radila i to, jak napravit, když se něco nepovede. Uváděla váhy a množství surovin na jednotlivé porce, což bylo také pokrokové,“ vyzdvihuje kurátorka Regionálního muzea v Litomyšli Hana Klimešová. Právě v Litomyšli Rettigová strávila posledních 11 let života.
Realita tehdejších kuchyní byla jiná než dnes. „Vařilo se v černé kuchyni, na otevřeném ohništi. Voda se musela nanosit i vynosit, domy neměly kanalizaci,“ připomíná Klimešová. Kuchařky tehdy nebyly jen umělkyně, ale i dřevorubkyně, nosičky vody a uklízečky v jednom.
Nečtěte, děvčata, vyšívejte
Ani vydat kuchařku pro ženy nebylo před 200 lety tak snadné jako dnes. „Tehdejší ženy neměly žádné vzdělání. Nikdo to od nich ani nechtěl. Dívky chodily do školy jen na šest let. Čtení se tenkrát nepovažovalo za vhodnou činnost pro ně. Prý zbytečně podněcovalo jejich fantazii a ony potom mají hloupé nápady. Matkám opravdu vadilo, pokud nachytaly dceru s nějakou knihou. Pak jí do ruky místo ní strčily nějaké vyšívání,“ popisuje tehdejší situaci spisovatelka Martina Bittnerová, zabývající se dějinami 19. století.
Rettigová to svojí knihou změnila. Věděla, že Domácí kuchařka bude první knihou hned po Bibli, po které dívky sáhnou a kterou jim nikdo nebude zakazovat. „V kontextu doby to skutečně byla taková emancipátorka, protože jí šlo o to, aby ženy také něco věděly a uměly. Snažila vytvářet něco, co mělo přesah směrem do společnosti,“ hodnotí Bittnerová.
Rettigová ve své kuchařce tedy nejen popisuje přípravu jídel, ale radí ve stolování, v úklidu nebo hygieně. A skrze recepty „pašovala“ do hlav lidí český jazyk a národní hrdost.
Překvapivě mnoho toho měla Rettigová společného s možná první opravdovou feministkou své doby, Boženou Němcovou. Obě se přátelily. Němcová dokonce chtěla napsat její životopis. Největší poctu autorka Babičky složila Rettigové tehdy, kdy na žádost o svůj portrét do almanachu autorek zdvořile odvětila, že místo ní by tam měl být portrét Magdaleny Dobromily.
Půjčte mi magistra Kellyho. Lobkowiczové vystavují dopis psaný Rudolfem II. |
Oběma ženám šlo o totéž – změnit svět žen. Zatímco Němcová chtěla starý svět rozbít a přeskládat pomocí romantického idealismu, Rettigová na to šla pragmaticky skrze budování sebeúcty v perfektně vedené domácnosti. V ní žena rozhoduje jako profesionální manažerka, která rozumí chemii, ekonomice i logistice. „V tomhle přístupu byla protikladem Němcové, ale pro mnoho žen byl Rettigové směr vlastně realističtější,“ míní docent Franc.
Rettigové vlastenectví nebylo jen o slovech. V její domácnosti platila přísná pravidla. Kdo promluvil německy (což bylo tehdy v měšťanských rodinách běžné), musel zaplatit pokutu do speciální kasičky. Z těchto „pokut za germanismy“ pak Magdalena nakupovala české knihy pro veřejnou knihovnu.
Později byla Rettigová vysmívána za neúměrnou nákladnost receptů, z dnešního pohledu skutečně finančně náročných. Jenže to je hluboké nedorozumění. „Tím byste Rettigovou urazil. Sama nabádala k šetrnosti,“ říká historička Klimešová. „Recept byl koncipován pro domácnost o osmi až dvanácti osobách včetně služebnictva a učedníků. Deset vajec na dvanáct lidí není žádná zhýralost,“ dodala.
Kdo se do Rettigové Domácí kuchařky začte dnes, může být překvapen exotičností některých pokrmů. Najdeme v nich hlemýždě, žabí stehýnka, artyčoky, ančovičky, kapary i polentu. Jak je to možné?
„Tehdejší habsburská monarchie sahala až do Itálie, takže suroviny, které nám připadají nezvyklé, zde byly běžně dostupné,“ vysvětluje Martin Franc. Rettigová zkrátka ukázala, že česká měšťanská domácnost může žít na úrovni Vídně nebo Paříže. Jen rajčata u ní nehledejte. Podle France je nepoužívala asi proto, že jí nechutnala.
