Sedmáci královéhradecké Základní školy Úprkova už tuto neděli nasednou do autobusu a v pondělí je čeká první koulovačka v alpském středisku Mölltal Gletscher.
„České hory jsme odpískali už dávno, jistotu sněhu tu nemáme. Do Rakouska míříme na ledovec. Stihneme cenově příznivější termín před hlavní sezonou. A také na sjezdovkách nebude tolik lidí, což je pro školní kurz lepší z hlediska bezpečnosti,“ vysvětluje ředitel Petr Lehký, proč lyžák naplánoval ještě před Vánoci.
Za čtyři dny lyžování, dopravu, ubytování a jídlo každý z žáků platí 10 400 korun. K tomu je potřeba připočíst peníze za koupi nebo půjčení lyží či snowboardu, helmy a sportovního oblečení. I přesto ale zájemce z dalších tříd musel Lehký odmítat.
„Naopak těm, kteří by si nemohli zájezd dovolit, škola pomůže penězi ze sponzorských darů. Cenu jsme některým takto dorovnávali i letos,“ dodává ředitel.
Devět tisíc bez permanentky
Do Rakouska se chystají i gymnazisté, konkrétně ti kladenští zamíří do Schladmingu. „Přestože týdenní zahraniční kurz letos podražil zhruba o desetinu na 14,4 tisíce, máme ho plný. Cena zahrnuje dopravu, ubytování, stravování i skipasy. Tuzemský základní výcvik nezdražil a stojí kolem devíti tisíc, ale bez permanentek na vlek. Takže ve finále se ceny s ohledem na kvalitnější lyžování v Rakousku zase až tak neliší,“ porovnává kladenský tělocvikář a lyžařský instruktor Jiří Beran.
S výjezdem na hory na nic nečeká ani brněnská Základní škola Laštůvkova. Tamní děti vyrážejí v poslední den vánočních prázdnin, 5. ledna, do resortu Dolní Morava na úpatí Králického Sněžníku. Za šest nocí platí účastník 5 700 korun a k tomu si musí nachystat ještě dva tisíce na lyžovací permanentku.
Lyžák se nekoná, děti na něj nemají. Týden vyjde žáka až na deset tisíc |
Jen o dva týdny později na stejné místo vyjedou pod dozorem Jiřího Novosada žáci ze Základní školy Vsetín, Sychrov. Pět nocí je vyjde na 7 300 korun. „Bereme v potaz nejen to, jestli bude na horách sníh, ale také na kdy nám připadá termín jarních prázdnin. Když děti zvládnou lyžařský kurz ještě před nimi, mohou si pak hory s rodiči o to víc užít,“ míní Novosad.
Podle něj sice škola nemá možnost žákům finančně přispět, i tak je ale zájem velký. „Rodiče vědí o příspěvcích zdravotních pojišťoven a hojně toho využívají,“ podotýká.
Například největší tuzemská pojišťovna VZP dává na pohybové aktivity dětí roční příspěvek až dva tisíce korun. Na alespoň pětidenní lyžák je možné o něj u VZP žádat teprve od letošního ledna. Udělalo to už přes 40 tisíc rodin. Pojišťovna Ministerstva vnitra dává až 1 500 korun, vojenská pojišťovna tisícikorunu a OZP přispívá podle výše nasbíraných kreditů na Vita kartě.
Důležité pro získání příspěvku je potvrzení o absolvování kurzu. Pomoci ale může i úřad práce, který na lyžák přispívá v dávce mimořádné okamžité pomoci rodinám v nouzi.
„Téměř jsme nezdražovali“
I přes stále četnější výjezdy škol do zahraničí je o výukové lyžování na tuzemských svazích podle provozovatelů velký zájem. „Ani nestíhám tu poptávku vyřizovat. Zájem je takový, že bychom potřebovali dva areály,“ přirovnává provozovatel Ski areálu Troják v Hostýnských vrších Jakub Juračka.
Podle něj se v zájmu propisuje hlad po lyžování, ale i to, že někteří jeho kolegové branži pomalu opouštějí. A skupiny lyžařů se tak zákonitě potkávají na méně sjezdovkách.
Školní lyžák vyjde i na víc než deset tisíc. Přispěje ale i zdravotní pojišťovna |
Na Trojáku skipasy zdražily oproti loňsku asi o desetinu. Podle ředitele Asociace horských středisek Libora Knota se nicméně ceny skipasů ve dvou třetinách areálů udržely na loňské úrovni.
„Zhruba čtvrtina areálů zvýšila ceny ve zcela minimální úrovni od jednoho do tří procent. A poměrně dost středisek, přes patnáct procent, naopak oproti loňsku ceny snížilo,“ tvrdí Knot. Školy navíc mají výhodnější ceny.
Kam v Česku na svah?
S čerstvým sněhem zahajují v neděli sezonu v Krkonoších ve Špindlerově Mlýně, Peci pod Sněžkou a Malé Úpě, ale i na šumavské Kvildě a krušnohorském Klínovci. Lyžuje se už i na krkonošské Černé hoře, v Potůčkách na Karlovarsku, v Šerlišském Mlýně v Orlických horách, na Ovčárně v Jeseníkách či středočeském Monínci. Sněžit na horách by mělo celý víkend.
Na rozdíl od školního plavání lyžařské výcviky pro žáky na většině škol striktně povinné nejsou. Žáci mají právo na bezplatné vzdělávání, náklady by tedy musela nést škola. Ještě na začátku milénia však lyžování v osnovách bylo.
Jak se tam ale dostalo? Možná trochu překvapivě se o to zasadil i amatérský archeolog a spisovatel Eduard Štorch, autor Lovců mamutů. Byl také učitel a vášnivý lyžař. Ve dvacátých letech začal pro pražské děti organizovat zimní kurzy. Do prvního ročníku, který obnášel i historické lekce, teorii a nácviky „na sucho“, se přihlásilo 45 lidí. Jak ve své diplomové práci věnované Štorchovi uvádí Jiří Štoll, za pár let byla účast skoro desetinásobná.
Sníh komplikoval dopravu. Stála části dálnic i hlavní tahy v krajích |
I proto, že poplatky byly minimální a Štorch chudým dětem sám platil ubytování. Zásluhy o rozšíření lyžování na školách ale nelze upřít ani krkonošským učitelům. Zejména Jan Buchar se svými žáky lyžoval a také pravidelně sáňkoval už koncem 19. století.
„Sáňkování se dokonce stalo doporučenou možností, jak trávit tělocvik. Ale školy ani za první republiky neměly výjezdy povinné. Záleželo na ochotě učitelů i samotných žáků si lyžování, které spíš připomínalo dnešní běžky, platit. A na blízkosti hor,“ poukazuje Jan Šimek, historik Národního pedagogického muzea. Samotné prosazení do osnov zařídil po druhé světové válce Jaroslav Kozlík. Učitel ze Zlínska své žáky k zimním sportům sám vedl.
„Vymohl jsem si na učitelském sboru privilegium, že jakmile napadne sníh, mohu si vybrat jakoukoli třídu a jet s ní na půl dne lyžovat,“ svěřil se Kozlík Paměti národa. Dokonce zařídil, aby lyžařské vybavení školákům zasponzorovala obuvnická firma Baťa. Později ve Výzkumném pedagogickém ústavu prosadil, aby se lyžování stalo pevnou součástí výuky.
