Dlouhodobě se zabýváte vlivem živelních pohrom na konkrétní územní celky v ČR. Co vás zaujalo nejvíc?
Nejvíc mě překvapila schopnost lidí se s živelními pohromami vyrovnávat. Někdy od poloviny 17. století fungoval totiž na některých panstvích systém úlev. Pokud byl člověk postižen živelní pohromou – například povodní, krupobitím nebo vichřicí –, měl nárok na slevu na dani. Většina poddaných vlastnila tehdy nějaký výměr půdy. Měli jsme tu láníky, půlláníky, zahrádkáře. A podle toho, jaká část úrody jim byla zničena, takovou slevu na dani mohli získat. Tyto informace o velikosti škody získáváme ze škodních a daňových záznamů. Z nich jsme schopni rekonstruovat výskyt živelních pohrom, jejich četnost nebo i směr. N– například krupobití se může projevit v nějakém pásu a my jsme schopní rekonstruovat, v jaké obci nastalo, kolik lidí a jak velký pozemek zasáhlo, jakou úrodu poničilo a jak velkou způsobilo škodu plošně i finančně.
Stradivariho housle mají specifický zvuk právě z toho důvodu, že tehdejší stromy, z nichž nástroje vyráběl, měly díky chladnějšímu klimatu letokruhy blíže u sebe.
