V knize srovnáváte paranoiu s psychopatií. Měl byste za souseda raději paranoika, nebo psychopata?
(směje se) Už takhle špatně spím, to by můj spánek určitě ještě zhoršilo. Asi bych se odstěhoval…
A kdo by vám byl sympatičtější?
Ve své praxi jsem se nepotkal ani s jedním v čisté formě, ale řada mých pacientů nějaké rysy těchto vážných duševních poruch měla. Pracuji jako psychoanalytik a paranoici na psychoanalýzu nechodí už ze své podstaty. (usmívá se) Oni totiž neanalyzují, nýbrž manipulují. A jsou přesvědčeni, že za všechno může okolí nebo nějaký skrytý nepřítel. Hledají chybu pouze u druhých. Pokud jsou z něčeho obviněni, hned se instinktivně brání a zbavují se viny. Chovají se vlastně jako zvíře, reagují okamžitě a přehnaně. Jako pes, který hystericky štěká, i když nebezpečí není tak velké. Což je normální obranný mechanismus, jaký používáme i my ostatní.
V Rusku oficiálně cenzura není, publikovat můžete, ale když budete pro režim nepohodlný, můžou vás zastřelit ve výtahu.
