Šokující informaci, že brutální zásah na Národní třídě skončil smrtí studenta, zveřejnila zahraniční média pozdě večer 18. listopadu. Zpráva se k nim dostala několika cestami.
Tou nejčastěji zmiňovanou je zpráva redaktora Východoevropské informační agentury (VIA) Petra Uhla pro Svobodnou Evropu z večerních 22:15. Krátce předtím tuto informaci Uhl prý potvrdil dopisovateli agentury Reuters, který už ji měl z jiných zdrojů.
„Předpokládala jsem, že se taková zpráva rychle rozšíří, studenti se vzbouří a že se to obrátí proti těm, kteří v té době byli u moci,“ vypověděla v květnu 1990 při výslechu na policii Drahomíra Dražská, původkyně celé kauzy. Jméno studenta prý zvolila náhodně a fakultu vybrala proto, že na její koleji měla vedlejší pracovní poměr. Demonstrace na Národní třídě se Dražská 17. listopadu zúčastnila a byla tam, jako řada dalších lidí, zbita pořádkovými složkami.
Informaci o „mrtvém“ studentovi sdělila Dražská Miroslavě Litomiské, která ji doprovázela do nemocnice. Litomiská se s ní svěřila známým, včetně Petra Payna, který večer 18. listopadu s několika přáteli Dražskou vyslechl a pořídil zvukový záznam. Ten pak odnesli s bratrem Janem do bytu disidenta Petra Uhla a jeho manželky Anny Šabatové, kde padlo rozhodnutí zprávu zveřejnit.
Následující den dopoledne se Šabatová setkala s Dražskou. „Samozřejmě jsme chtěli vědět, kde bydlí rodiče Šmída,“ uvedla Šabatová v květnu 1990 do protokolu. Adresy se ovšem nedočkala.
Poté se začaly množit pochybnosti a než stačil Uhl zorganizovat tiskovou konferenci k oficiálnímu dementování zprávy o smrti Šmída, byl zatčen a obviněn ze šíření poplašné zprávy a poškozování zájmů republiky. Propuštěn byl až za šest dní.
Vyvrátit zprávu o mrtvém studentovi se snažil i tehdejší režim - zprávu dementovala ministryně školství i ministr zdravotnictví. V televizi vystoupili dva studenti se jménem Martin Šmíd. Jeden z nich, posluchač druhého ročníku matematicko-fyzikální fakulty, se demonstrace na Národní třídě skutečně zúčastnil, místo však opustil ještě před policejním zásahem.
Poté, co se ukázalo, že zpráva o úmrtí Martina Šmída je falešná, začalo se spekulovat, že informaci záměrně vypustilo disidentské hnutí, či naopak někteří představitelů tehdejšího režimu. Verzi plánu zdiskreditovat tehdejšího vedení komunistické strany podpořil Ludvík Zifčák (poručík StB nasazený mezi studenty jako Milan Růžička), který tvrdil, že figuroval jako provokatér a že předstíral mrtvého studenta. Objevily se i teorie, že Dražská byla také agentkou StB, což ona sama odmítla.
Závěrečná zpráva parlamentní vyšetřovací komise konstatovala, že původcem dezinformace o smrti studenta Martina Šmída byla Dražská. Prokázalo se též, že její případ nesouvisel s působením Zifčáka.
Dražská se ke kauze veřejně vyjádřila v roce 2009 - ve speciálním televizním pořadu ke 20. výročí sametové revoluce. „Nikdy jsem nebyla nastrčena Státní bezpečností, ani jsem pro ni nikdy jako agentka nepracovala,“ uvedla se skrytou tváří Dražská v kratičkém rozhovoru.
