Velká analýza iDNES.cz zjistila, že na většině ministerstev nepracuje ani jedna matka na rodičovské dovolené a zkrácené úvazky tvoří jen jednotky procent pracovních míst. Jak tyto výsledky vnímáte? Překvapilo vás to, nebo to odpovídá vašim zkušenostem z praxe?
Nepřekvapilo mě to vůbec. Ve veřejné správě je flexibilita dlouhodobě spíše výjimkou než standardem, jak ostatně ukazuje i studie think tanku IDEA. Z dat MPSV a ČSÚ vyplývá, že zkrácené úvazky tvoří v Česku jen kolem 9,5 procenta všech pracovních míst, zatímco evropský průměr je okolo pětiny. U státních institucí je to ještě méně. V praxi se s podobnou situací setkáváme často – maminky mají zájem se zapojit, ale systém jim to téměř neumožňuje. Je to smutné, zvláště pokud chceme, aby soukromý sektor flexibilitu práce nabízel, ale za příklad mu veřejná sféra úplně nejde.
Ať jdou na rodičovskou oba, vyzývá spolek. Matky by tak mohly dřív do práce |
Proč podle vás stát sám nedokáže jít v tomto směru příkladem a které bariéry jsou pro úřady největší – spíše systémové a administrativní nebo mentální?
Je to kombinace obojího. Administrativně je složité upravovat tabulková místa nebo sdílené pozice. Ale největší bariéra je mentální – nejen na ministerstvech, ale celkově v české společnosti. Mnohde stále přetrvává přesvědčení, že „pracovat naplno“ znamená být v kanceláři od 8 do 16. Stát by měl být v této oblasti lídrem, ne pozadu – tím spíš, že flexibilní práce prokazatelně zvyšuje výkon zaměstnanců i jejich loajalitu – například podle výzkumu FlexJobs o 20 procent.
Zaznamenáváte naopak nějaké příklady dobré praxe? Ať už z českých firem, nebo třeba ze zahraničí.
Ano, vidíme to hlavně v soukromém sektoru. Například ČSOB či Vodafone systematicky nabízejí flexibilní pracovní pozice, Greiner Packaging zase testuje flexibilní směny i pro výrobní profese. Ze zahraničí stojí za zmínku Nizozemsko, kde na zkrácený úvazek pracuje více než polovina žen – díky kombinaci daňových pobídek a kultuře, která to považuje za normu, ne ústupek.
To je i pro Česko zásadní, aby se na flexibilitu přestalo nahlížet jako na benefit, ale jako na nutnost. Jde o základní stavební kámen pro organizace, které chtějí zůstat konkurenceschopnými i na velmi turbulentním trhu. Zdaleka nejde jen o nástroj pro rodiče, ale pro všechny skupiny zaměstnanců, od studentů až po 55+.
Mámy to chtěj taky. Pracovní trh jim ale nenahrává, chybí i předškolní péče |
Pokud by nová vláda chtěla situaci změnit, kde by podle vás měla začít?
Všechno souvisí se vším, ale začít by měla u kultury řízení a motivace vedoucích pracovníků. Legislativní rámec už dnes umožňuje víc, než se reálně využívá. Je potřeba, aby vedení úřadů mělo jasný cíl a motivaci – například povinně sledovat podíl flexibilních úvazků jako indikátor rovnosti šancí. To, co se měří, se zlepšuje.
Vnímáte u českých rodičů posun v přístupu? Chtějí se více zapojovat dřív, nebo stále převažuje model tří let doma?
Určitě vidíme posun, hlavně u mladší generace rodičů. Z našich dat vyplývá, že 93 procent maminek s dětmi do 4 let by si přálo pracovat, ale reálně je to umožněno jen polovině z nich. Druhá polovina nenajde vhodné pracovní příležitosti.
Nesnáze pracujících matek? Chybí hlídání, zkrácené úvazky a školky |
Jak se v tomto problému promítá otázka hlídání dětí?
Ta je další překážkou. Hlídání se také ve veřejném prostoru víc a víc cituje a jsou na něj namířené některé z nedávných legislativních změn, jako je například institut Sousedských dětských skupin. Faktem je, že 57 procent rodičů dětí do 4 let nemá žádné nebo jen nárazové hlídání. Za takových podmínek je hledání vhodného flexibilního pracovního zapojení prakticky nemožné, je to jako známé hledání jehly v kupce sena. Z druhé strany roste i počet tatínků, kteří chtějí pečovat a využívají otcovskou nebo rodičovskou dovolenou. Společenské nastavení se mění, systém a předsudky ale zatím ne.
Kdybyste mohla jmenovat jedinou systémovou změnu, která by podle vás měla největší dopad na zlepšení situace, co by to bylo?
Zvýšení slevy na pojistném pro zkrácené úvazky jako trvalého opatření a zjednodušení administrativy s tím spojené. Vysoké zdanění práce je nepochybně limitující pro zaměstnavatele, kteří zvláště při zkrácených úvazcích pak často čelí ekonomické realitě, která je krátkodobě ne úplně výhodná. Zvýšení slevy na pojistném by mohlo sloužit jako motivace i v odvětvích, která jsou zatím spíše skeptická. Tím by se flexibilita práce a její dostupnost mohla zvednout nejen pro rodiče, ale i pro řadu dalších skupin zaměstnanců.
