Většina dospívajících si nedokáže představit svůj život bez přítomnosti na sociálních sítích a komunikace prostřednictvím různých aplikací. Na internetu se řeší mezilidské vztahy, první lásky i rodinné problémy. Linka bezpečí se stále snaží sledovat trendy v komunikaci mezi mladými a nabízí možnost říct si o pomoc i prostřednictvím chatu nebo e-mailu.
Kvůli problémům spojeným s internetem kontaktovalo za první pololetí letošního roku Linku bezpečí více než dvě stě dětí a podle statistik je to téma, které trápí čím dál více dětí každý rok.
Mladí chtějí být slavní a oblíbení
Internet je pro děti podle vedoucího Linky bezpečí Petera Porubského dobrý sluha, ale špatný pán. Dospívající se zde často snaží napodobit různé youtubery, kteří se dokázali přes noc proslavit. „V současné době je velmi lehké stát se populárním. Když jsme vyrůstali my, hvězdy byly od nás vždy hodně daleko, byli to herci a zpěváci na plakátech. V současné době může být hvězdou kdokoliv,“ říká Porubský.
Ne každý má však talent nebo štěstí, aby se dokázal na sociálních sítích proslavit, a tak se často stává, že je dítě nakonec zesměšněno za to, co dá na internet. Často je to přitom osobní až intimní obsah, neboť i tak se někteří youtubeři dokázali prosadit. „Mě to přijde v něčem naprosto přirozené, ta touha být vyslyšen,“ dodává Porubský.
Šikana je i ve hrách, děti si kradou virtuální věci, říká šéf Linky bezpečí |
Rozdíl je však v tom, že úspěšní youtubeři jsou na prostředí sociálních sítí zvyklí a vědí, že je může čekat i ostrá kritika. Dětem se pak může snadno stát, že negativní reakce okolí nezvládnou. U kyberšikany v prostředí internetu spočívá hlavní nebezpečí právě v tom, že videa může vidět doslova celý svět.
Internet však může život dětí ovlivnit i pozitivně, myslí si Porubský. „Těší mě, že jsou stále populárnější youtubeři, kteří mají co přinést a mají co říct.“ Touha po uznání na sociálních sítích má podle odborníků částečně fyziologický základ, neboť „lajky“ a sdílení našeho obsahu vyvolávají v mozku vyplavení „hormonu štěstí“ dopaminu. „Každá pozornost, každý zájem nám dělá dobře a cesta přes sociální sítě je velmi rychlá.“
O prázdninách řeší děti hlavně vztahy
„O prázdninách se na Lince bezpečí pravidelně zvyšuje počet hovorů, které se týkají sexuálního vyzrávání, vztahů mezi vrstevníky a v rámci rodiny. Ze statistik Linky bezpečí vyplývá, že více než padesát tři procent dětí se na nás obrací právě se vztahovými problémy. Období dospívání je pro děti náročným obdobím, které přináší mnoho tělesných i duševních změn,“ říká Porubský.
Na linku se dovolá denně asi pět set dětí, dalších tisíc se však kvůli kapacitě nedovolá. Asi šedesát procent dětí volá jednou až pětkrát za rok. Někdy se ozývají i s pozitivní zpětnou vazbou, kdy volají, že jejich případ dopadl dobře.
Úkolem pracovníků linky většinou není problém dítěte přímo vyřešit, ale nasměrovat ho tam, kde může najít pomoc, ať už u rodičů nebo třeba u školního psychologa. V případě, kdy je potřeba akutní pomoc, může linka přímo zprostředkovat kontakt se sociálními pracovníky nebo i s policií. Zhruba jednou týdně se podle Porubského na linku dovolá dítě, které je v akutním ohrožení a je potřeba ihned zasáhnout.
Škola nakázala dětem užívání Facebooku
V rámci Linky bezpečí existuje také služba Rodičovská linka, která je zaměřená na pomoc hlavně rodičům a pedagogům. Dá se říci, že řeší problémy dětí z druhé strany, když si například rodiče nevědí rady s tím, jak řešit šikanu ve škole. Děti mají podle vedoucí Rodičovské linky Kateřiny Schmidové někdy pocit, že pokud budou rodiče jejich problémy řešit, tak je akorát zhorší.
Děti na linkách důvěry stále častěji využívají chat, kapacity nestačí |
Školy mají pro tyto případy metodický pokyn, podle Schmidové však velmi záleží na tom, jak se v konkrétní škole implementuje, jaký je školní řád nebo zda probíhají různé preventivní programy. „Bohužel se na lince setkáváme s ne dobře řešenými problémy šikany a s tolerancí vůči šikaně,“ říká Schmidová. Někdy je nutný i odchod dítěte ze školy, která není schopná problémy řešit. Existují dokonce i případy šikany ze strany učitele vůči dětem.
Na Lince bezpečí se pracovníci setkali i s případem, kdy škola požadovala po dětech, aby si kvůli komunikaci s ní založily účet na Facebooku. Vyžadovala to i od dětí, které byly mladší třinácti let, což je minimální věková hranice pro uživatele Facebooku.
