Jeden z nejmenších států světa letos slaví tři sta let. V roce 1719 uznal císař Karel VI. spojení dvou alpských panství Vaduz a Schallenberg a povýšil je na Knížectví lichtenštejnské. Země získala jméno po svých vládcích. Jejich původní sídlo – starobylý hrad Liechtenstein – přitom stojí kousek od Vídně.
Ani dlouhá historie knížectví však v roce 1945 nepřesvědčila tehdejší československé orgány, že Lichtenštejnové nejsou Němci. A nešlo jen o majetek knížecí rodiny, která v tuzemsku přišla o zhruba 70 tisíc hektarů půdy a lesů, pět zámků a velké umělecké sbírky. O majetek v tehdejším Československu přišli všichni občané knížectví.
Kromě tří desítek z nich, kteří zde měli reálný majetek, měla konfiskace dopad i na rozpočet země. Bohatý kníže totiž svoji chudou alpskou zemi tradičně dotoval z výnosů svých moravských statků. V knížectví na křivdu stále nezapomněli. „Bolí nás, když jsme označováni za Němce,“ říká lichtenštejnská velvyslankyně v Rakousku a České republice Maria Pia Kothbauerová.
Problém začal ve třicátých letech. Tehdy totiž napsal správce panství ve Velkých Losinách při sčítání lidu rodině do archu jako mateřský jazyk němčinu. To stačilo, aby je stát v roce 1945 označil za Němce a zkonfiskoval jejich obrovský majetek, přestože byli všichni občany suverénního knížectví. O jeho navrácení se dnes snaží.
Historik Jan Županič připomíná, že nešlo jen o knížecí rodinu. Uvádí třeba případ bankéře Johanna Koenigs Wartera z moravského Šebetova. Po první světové válce získal lichtenštejnské občanství. To ho jako „polovičního Žida“ zachránilo před koncentračním táborem. Po válce ho to ale nezachránilo před prohlášením za Němce, konfiskací majetku a odsunem.
Do Vaduzu, hlavního města knížectví, přesídlil v roce 1938 jako první až kníže František Josef II., který musel kvůli Hitlerovi opustit Moravu, kde rodina sídlila od 13. století.
Knížectví bylo neutrální zemí, nikdy neuznalo protektorát a podporovalo v exilu prezidenta Edvarda Beneše. Přesto byl jejich majetek u nás po roce 1945 zabavován podle Benešových dekretů, stejně jako by šlo o majetek Němců nebo kolaborantů.
Stát tehdy sebral majetek příslušníkům řady států, za zkonfiskovaný majetek občanů USA, Velké Británie, Francie, Belgie, Nizozemska, Švýcarska, ale i Rakouska pak vyplatil odškodné.
S jedinou výjimkou. Nikdy neodškodnil lichtenštejnské občany, ty Česko stále považuje za Němce. „Je to křivda, kterou je potřeba napravit,“ říká Kothbauerová. Podle velvyslankyně jsou jen tři možnosti, jak celou situaci vyřešit – odškodnění, navrácení majetku, nebo soud.
Na konci roku podala rodina 26 žalob na navrácení majetku. Kromě půdy a lesů se domáhá i Lednicko-valtického areálu a tří dalších zámků. „Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových obdržel několik desítek výzev a později i přímo žalob na vydání půdy a různých nemovitostí. Po jejich předběžném vyhodnocení je nepovažuje za důvodné,“ řekl mluvčí úřadu Radek Ležatka.
