O kolik jsou LGBT lidé náchylnější k duševním onemocněním než heterosexuálové?
Pravděpodobnost depresí, úzkostí a užívání návykových látek je u LGBT lidí v porovnání s heterosexuály minimálně dvakrát vyšší. Stejně tak čelí alespoň dvakrát vyššímu riziku, že spáchají sebevraždu. Podle některých studií jsou však u LGBT osob silné sebevražedné myšlenky či pokusy o sebevraždu v porovnání s heterosexuály až pětkrát či šestkrát pravděpodobnější.
Jaké jsou hlavní důvody?
Na vině je pravděpodobně takzvaný menšinový stres. Stres zvyšuje riziko psychických problémů u každého a zažívají ho úplně všichni. Ale LGBT lidé zažívají navíc k tomu další stres spojený se sexualitou. Ten se může týkat dospívání jako LGBT osoba, například když jsou děti šikanovány kvůli tomu, že jsou jiné. Mohou si vytvořit pocit, že jsou odlišné a kvůli tomu pak interpretují svět jako více ohrožující. LGBT lidé si mohou osvojovat negativní společenské přesvědčení o této skupině a vnímat se jako podřadní. Mohou se cítit tlačeni do skrývání své sexuální orientace. Mnoho LGBT lidí se proto se svou orientací nikdy nikomu nesvěřilo, což je dalším zdrojem stresu.
Které skupiny jsou nejohroženější?
Největšímu riziku depresí a úzkostí čelí mladí lidé. Psychické problémy mezi LGBT lidmi vrcholí právě v rané dospělosti. Proto je spolu s adolescencí obdobím největšího rizika.
Proč to tak je?
V adolescenci a v rané dospělosti hledají svou identitu všichni. LGBT lidé přitom čelí velkému množství dalších překážek.
John Pachankis, PhDPůsobí jako docent na Yale School of Public Health, kde se věnuje výzkumu v oblasti duševní ho zdraví gayů, leseb, bisexuálních a trans osob. Jeho přednáška v ČR byla organizována v rámci výzkumného projektu č. 19-14801S nazvaného "Menšinový stres ne-heterosexuálních lidí v Česku" financovaného Grantovou agenturou ČR, jehož hlavním řešitelem je RNDr. Michal Pitoňák, Ph.D. z Národního ústavu duševního zdraví. |
Podle některých výzkumů jsou nejzranitelnější bisexuální lidé. Je tomu tak?
Ano, bisexuální lidé jsou vystaveni obrovskému riziku vzniku psychických problémů, včetně deprese, úzkostí, užívání návykových látek a vyšší pravděpodobnosti sebevraždy. Důvodů je mnoho. Bisexuálové například čelí stresu jak ze strany gayů či leseb, kteří říkají, že bisexuálové mezi ně dostatečně nezapadají, tak od heterosexuálů, kteří naopak bisexuály řadí mezi gaye či lesby. Navíc o bisexuálech koluje mnoho stereotypů, jako že jsou promiskuitní nebo že jim nejde věřit.
Deprese jako nová hrozba
V průběhu přednášky jste zmínil, že dřívější výzkumy v oblasti LGBT osob se soustředily především na problematiku HIV. Jak se zájem výzkumníků přesunul k duševnímu zdraví?
Koncem 90. let začaly různé státy, například USA, konečně zahrnovat do průzkumů národního zdraví i otázky týkající se sexuální orientace. Poprvé v historii jsme tak mohli porovnat duševní zdraví LGBT lidí s heterosexuály. To, co jsme zjistili, nás šokovalo! Poprvé jsme viděli, jak je rozdíl významný. Předchozí výzkumy totiž nebyly dostatečně pečlivé a výzkumníci je neprováděli na reprezentativních vzorcích populace. Bylo proto těžké získat z takovýchto dat přesné informace.
Vyjadřoval jste se také k výzkumům o výskytu HIV a depresí mezi gayi a bisexuálními muži. Mohl byste prosím prevalenci těchto dvou onemocnění porovnat?
Výskyt HIV mezi gayi a bisexuálními muži se velmi liší v závislosti na geografické poloze. Například v USA se výskyt HIV v této komunitě pohybuje okolo 10 procent, ale záleží i na jednotlivých lokalitách.
Nezáleží na osobních pocitech. Platí, jaké pohlaví máte, myslí si církev |
HIV i nadále ohrožuje neheterosexuální komunity v mnoha částech světa. Stejně tak ale i deprese. V předchozím roce se deprese objevila u 15 až 20 procent LGBT lidí. V průběhu života se pak objeví u každého druhého. Tím pádem je přibližně polovina této komunity náchylnější k diagnostikování psychických problémů, a to je dost vážné.
Je deprese podobnou zdravotní hrozbou jako HIV?
Nejde o poměřování jedné nemoci s druhou. Je důležité porozumět oběma. Když ale porovnáme výskyt deprese a HIV v USA, podle jednoho z ukazatelů – roku života o standardizované kvalitě (QALY) – deprese HIV dokonce překonává.
Sňatky párů stejného pohlaví duševnímu zdraví pomáhají
Říkal jste, že disponujete daty o duševním zdraví LGBT lidí nejen pro USA, ale i pro východní Evropu. Jaké vidíte rozdíly?
Ve východní Evropě je duševní zdraví LGBT lidí obecně horší. Už jen kvůli strukturálnímu stigmatu, které tu existuje a které LGBT lidem v těchto zemích v porovnání se zeměmi na západě upírá rovné příležitosti.
V době, kdy USA v některých státech zakazovaly sňatky lidí stejného pohlaví, zpracoval můj kolega na toto téma studii. Zjistil, že v těch amerických státech, které sňatky lidí stejného pohlaví zakázaly, se duševní zdraví LGBT lidí výrazně zhoršilo. Ve státech, kde k tomuto zákazu nedošlo, naopak duševní zdraví LGBT osob zůstalo stejné.
Na stupnici, která hodnotí evropské státy podle postoje k neheterosexuálním lidem, skončilo Česko na 29. místě ze 49 zkoumaných evropských států. Znamená to, že má blíže k zemím, kde jsou příslušníci těchto menšin diskriminovaní. Jaké strukturální změny by tedy podle vás byly potřeba, aby se situace změnila?
Víme, že na duševní zdraví LGBT lidí má silný vliv jejich okolí. Lidé žijící v prostředí, které je více stigmatizující – například jim neposkytuje stejná práva, jako heterosexuálům, jako je sňatek či možnost vychovávat rodinu s partnerem stejného pohlaví – čelí významně většímu riziku mentální nepohody a nízké životní spokojenosti než v zemích, které prosazují rovnou ochranu pro všechny.
Jaké další kroky by mohly vést k prevenci depresí a úzkostí u LGBT lidí?
Co můžeme udělat, je chovat se k nim jako ke komukoli jinému. Odpovědnost leží také na rodinách, komunitách, učitelích. Ti by se měli chovat tak, aby vytvářeli klima, které nedovoluje šikanu na základě rozdílné sexuální identity.
