Podle Vaněčka jsou obavy rodičů o obtěžování ze strany vedoucích na táborech pochopitelné

Jako že se strachují, aby o ně děti nepřišly?

Jsem rád, že jsem si tábory užil v devadesátých. Na dnešní dobu nepředstavitelný :)

Jsem rád, že jsem si tábory užil v šedesátých letech. Na vaši dobu nepředstavitelný :-)))

Proboha, odřená kolena. Jak je možné, že to někdo dopustí? Kategoricky požaduji, aby všichni nosili povinně chrániče. Preventivně. Vždyť to přece nemůže nikomu vadit a je to to nejmenší, co můžeme pro eliminaci tohoto rizika udělat.

Odřené koleno a píchnutí od včel není riziko, které je nutné organizovaně hlídat. To je prostě život a čas od času se to prostě stane a není potřeba to nijak složitě řešit...

Na letní tábory vzpomínám nejraději.

Po dobu cca čtyř let jsme jezdili jedna a ta sama parta puberťáku, co to měli na háku...

Porušování večerky býval náš asi nejčastější prohřešek. Trest za porušení v podobě dřepů nebo kliků. Noční hlídky, kdy to stejně člověk prospal.

Naučil jsem se tam kouřit, člověk tam vždycky prožil tendejši “románek”.. Krásný časy. Akorát přemýšlím, zda to ještě moje dítě zažije

A co skvor v uchu? To uz dneska neleti? :-)

jsou mezi vedoucími táborových oddílů také v dnešní moderní době i nějací gayové, případně přeoperovaní transgendeři nebo nebinární TO typu Alžbětko ? - myslím to z pohledu odborných schopností řídit táborový oddíl, což by neměl být problém a potvrzení od doktora na dva roky dostanou levou zadní - teda ještě to budou skauti ....

Kováři ty jsi v důchodu, nemohl by sis najít jinou zajímavější zábavu než denně psát stovky příspěvků kde skoro všechny stojí za starou belu?

To je ale článek. To už tornádo,kovid a povodně netáhnou?! Modřiny na táboře,ježišmarjá to je ale kauza:D

Ja vcera zavril okurky.

Koleno i včela, zaplať pánbůh

hlavně když to není velká voda.

Mě je 36. “Za nás” bylo zcela běžné, že měl co chvíli někdo ruku v sádře, nebo nohu, nebo prostě tak.. Tak nějak to bylo normální. Až se zpětně divím že vůbec žiju, po všech těch volovinách:-) Ale kdy jsem naposledy viděl děcko s rukou v sádře? Fakt nevím. A je to vůbec dobře? Mám pocit že nic moc nedělají a když už, tak neustále pod kontrolou. Aby jim to pak v dospělosti nechybělo.. trocha toho nebezpečí.

Taky jsem projezdila tábory (já spadala pod Jiskry - Brontosauři, lol) a že by si někdo zlomil kost, si nepamatuji, ale že u barelů s čajem jsme šlapali na vosy, tak to bylo pořád bodnutí od vos (u čaje do chodidel). To se vlastně neřešilo, ani neléčilo, prostě normálka.