Kdy jste byl naposledy v lese?
Dnes ráno. Jelikož jsem jednatelem rodinné společnosti, která má jednu z hlavních činností lesní hospodářství, jde o podstatnou část mé práce. Chodím tam rád a pravidelně, protože přehled o stavu našich lesů a probíhajících činnostech získávám nejraději osobně.
Ten, kdo nesplnil plán odstřelu, bude těsně před koncem honební doby ještě zbrkle střílet bez ladu a skladu na vše, co potká, jen aby se vyhnul pokutě.
Víte, proč se ptám? Jste vlastník velké plochy lesů a půdy v Česku, tudíž na vás dopadne novela zákona o myslivosti. Z vyjádření některých signatářů Otevřeného dopisu vlastníků hospodařících na honebních pozemcích, který jste podepsal i vy, to vypadá, že se úřad ministra zemědělství Marka Výborného chystá k obřímu zásahu do vlastnických práv. Bojíte se o svá vlastnická práva?
Možná by bylo trochu přehnané říci, že se bojím, ale návrh zákona považuji za značný zásah do práva na vlastnictví a na sebeurčení, a nikoli – jak je propagován některými zastánci zákona – za jeho posílení. Moje rodina žije po mnoho generací z aktivního obhospodařování lesů, při kterém vždy měl a má hlavní roli lov a management divoké zvěře. Věřím, že navzdory všem výzvám posledních let se nám podařilo zachovat pro další generace zdravý a udržitelný les a zároveň s ním pracujeme jako s životním prostorem pro různé druhy zvěře. Proč bychom si měli nechat od státu nařizovat, jak a v jakém množství máme lovit na našich pozemcích, když to dokážeme jako vlastníci posoudit nejlépe sami?
Novela zákona o myslivosti pod palbou. Stát znárodní lesy, bouří se majitelé |
Umíte si představit, že by někdo, kdo nespadá do vaší honitby, lovil ve vašem lese?
V praxi si to nedovedu představit už jen proto, protože bez mnohaleté znalosti honitby není rozumný a efektivní lov možný. Někdo, kdo lovecký revír nezná, nebude mít dlouhodobě udržitelný úspěch. Je to vidět i na úspěšnosti policejních odstřelovačů na Liberecku (loví tam přemnožená divoká prasata – pozn. red.), a to i přes to, že mají plnou podporu místních myslivců, kteří za ně dělají ostatní činnosti, které s lovem souvisí (dohledávání, svoz a zpracování). Navíc se nesmí zapomínat, že odpovědnost nakonec vždy nese uživatel honitby. Pokud nyní bude muset ručit vůči sousedům nebo dokonce veřejným institucím a úřadům za to, co tento myslivec v honitbě „způsobil“, povede to dříve nebo později k závažným konfliktům.
Lelio Colloredo-MannsfledLesník a podnikatel 
|
Škodám je nicméně nutno předcházet, ne? Podle vás není zvěř přemnožená?
Skutečnost, že dochází k lokálním škodám, je evidentní a nelze ji odbýt mávnutím ruky a určitě jsou na mnohých místech i příliš vysoké stavy zvěře. Tam, kde tomu tak je, bude každý rozumný vlastník – veřejný či soukromý – reagovat z vlastního popudu vhodnými prostředky a má mít možnost o tom sám rozhodovat na základě individuálních podmínek svého majetku. Abstraktní zákon k tomu není způsobilý. Důrazně však odmítám názor, že za škody v lese nebo na polích může vždy pouze lesní zvěř.
V dnešní době má zvěř jen stěží možnost najít nerušená místa, mnohde je 24 hodin denně pod obrovským tlakem, ať už v důsledku nekontrolovaných návštěv lesa, nebo intenzivního lovu. Škody způsobené zvěří jsou jednoznačně také důsledkem stresu. Namísto návrhu nového zákona o myslivosti bych si přál, abychom byli podporováni také my, vlastníci lesů, při regulaci turismu v lese (cyklisté, houbaři, turisté), a to formou pozitivních i negativních opatření. V Rakousku to funguje velmi dobře.
Ministerstvo zemědělství tvrdí, že problémy s přemnoženou zvěří řešit musí – podle dokumentu Národní inventarizace lesů zvěř poškodí zhruba 32 procent stromků do výšky 1,3 metru a způsobí ročně škody v lesích včetně nákladů na opatření proti nim za 2,5 miliardy korun.
Toto číslo nelze aplikovat paušálně na celou plochu státu. Když se podívám do našich lesů, tato hodnota se pohybuje v průměru kolem 10 procent, přičemž existují více zasažené oblasti, ale i takové, kde nejsou téměř žádné škody. Je potřeba si také uvědomit že tyto poškozené stromky slouží v mnoha případech k výchově celkového porostu a v průběhu let dojde stejně k jejich odstranění v rámci zásahů. Chápu ale, že dnes se jedná spíše o to, jak vytvořit tlak státních organizací na to, aby posílily svůj vliv. Biotopy a životní podmínky pro zvěř jsou regionálně a v závislosti na druhu tak zásadně odlišné, že nelze stanovit jednotné řešení, ale jen individuálně reagovat. Naši odpovědnost jako vlastníků lesů spatřuji v umožnění symbiózy mezi lesem a zvěří, která je pro ekosystém nesmírně důležitá.
KOMENTÁŘ: Nový myslivecký zákon chce likvidovat zvěř i myslivce, píše starosta |
Stát hodlá stanovovat minimální výši lovu pro každou honitbu a zároveň snížit minimální výměr honitby z 500 ha na 250. Jak by se to dotklo konkrétně vás?
Každému vlastníkovi, který chce hospodařit v lese trvale udržitelným způsobem, jde o to, aby škody v něm byly co nejmenší, protože zdravý les v důsledku znamená jeho příjem. V tomto ohledu je minimální odstřel už teď nezbytnou součástí naší provozní strategie. Stanovujeme jej však přesně podle daných podmínek naší držby – v některých revírech musí být vyšší, jinde výrazně nižší. V mnoha případech by abstraktní a svévolné určení minimálního odstřelu státem neodpovídalo reálným požadavkům. A plánované snížení plochy honitby by se nás konkrétně nedotklo. Mnoho druhů zvěře však nelze udržitelně obhospodařovat na plochách, které jsou menší než 500 hektarů.
Čeho se při zmenšování ploch honiteb obávám a co jsem postřehl i v Německu, je to, že se tím věková i sociální struktura populací zvěře dostává zcela z rovnováhy. Rychle na to reaguje nekontrolovaným a nepřirozeným nárůstem reprodukce – takříkajíc bojem o přežití. A výsledkem jsou ještě vyšší stavy zvěře a následně ještě větší škody – začarovaný kruh.
Podle ministra Výborného bude přesný přehled o tom, kdo a kolik zvěře loví. Ulovenou zvěř označí myslivec plombou a do evidenčního systému nahraje její fotografii. Obce tak snadno ověří, zda myslivci skutečně plní plán lovu. Podle něj úřad zavádí do myslivosti digitalizaci a omezujeme papírování.
Snižování byrokratizace a do jisté míry i digitalizace procesů by byla aktuální a nutná. Bez znalosti plánovaného systému a jeho fungování to však lze posoudit jen obtížně. Faktem ale je, že myslivost lze digitalizovat jen omezeně. Kromě toho si také umím představit, že zejména starší generace ztroskotá na technických překážkách.
Skutečný rozsah poškození lesa zvěří v honitbách bude průběžně zjišťovat Ústav pro hospodářskou úpravu lesů a každoročně jej zveřejní. To zní jako nárůst byrokracie.
Ano! Bylo by to možné pouze s výrazně větším byrokratickým úsilím a větším počtem úředníků, a tudíž by to znamenalo výrazně vyšší náklady. A nedovedu si představit, jak by bylo možné provádět plošné šetření skutečných škod způsobených zvěří. Možné jsou maximálně lokální náhodné výběry, což by – v závislosti na vyskytujícím se druhu zvěře a biotopu – nevyhnutelně vedlo ke zkreslenému vyjádření reality. Nijak také není podchycen monitoring škod na polních plodinách. A způsob současného zemědělského hospodaření významně ovlivňuje chování a početnost populací zvěře. Nelze z toho vytrhnout les a zaměřit se pouze na něj. Pro management zvěře je nutné pracovat s celou krajinou.
KOMENTÁŘ: Neválčím s myslivci, ale změna pravidel je nutná, píše Výborný |
Koneckonců proti se staví 80 procent myslivců, Agrární komora České republiky ale i Svaz měst a obcí.
To je velmi jasný signál, nemyslíte? Pokud existuje tak vysoký podíl odpůrců, jejichž zástupci jsou denně konfrontováni s lovem, měl by demokraticky zvolený zákonodárce naslouchat a své plány přehodnotit.
Někteří tvrdí, že novela povede k zániku myslivosti, které se dnes nevěnuje bohatá třída, ale běžní lidé. Jak se tohle poslouchá šlechtici?
Aristokratická privilegia jsou bohudíky již dávno historií, včetně těch při lovu. Nás myslivce v dnešní době spojuje to, že se profesi věnujeme srdcem, často ve svém volnu a při vynakládání vysokých soukromých výdajů. Myslivci jsou nezbytnou a důležitou součástí při udržování naší kulturní krajiny, zajišťují jednu z nejzdravějších potravin a aktivní ochranu přírody. Abychom mohli plnit úkoly, budeme v budoucnu potřebovat mnoho mladých lidí. Lidé musí mít z myslivosti radost a přistupovat k ní s motivací a přesvědčením. Zákon, který nařizuje minimum odstřelů, stanovuje vysoké pokuty a v konečném důsledku dělá z naší zvěře nepřítele, je jistě překážkou a degraduje lov na pouhé plnění povinnosti, již asi nikdo nebude dělat rád.
Neodloví-li myslivci minimální počet zvěře, dostane uživatel honitby, tedy myslivci, sankci od 50 do 200 tisíc korun za první rok, v dalších se bude zvyšovat.
Nikdy bychom neměli zapomínat, že to my lidé jsme v přírodě hosty, ne divoká zvěř! Je pak v pořádku vypsat odměnu na hlavu, jak to nepřímo předpokládá tento návrh? Ten, kdo nesplnil plán odstřelu, bude těsně před koncem honební doby ještě zbrkle střílet bez ladu a skladu na vše, co potká, jen aby se vyhnul pokutě? A ten, kdo se obává pokuty již předem, zanechá lovu vůbec a bude chybět jako důležitá součást v beztak ubývajícím mysliveckém stavu. Návrh k pokutám je velmi nebezpečný: živé bytosti přeměňuje na kapitál, a navíc působí demotivačně.
Colloredo-Mannsfeld není úplně české jméno. Zdržujete se s rodinou v Česku?
Rodina má sice kořeny v Itálii, ale od konce 16. století je domovem v Čechách – původně v Opočně a o něco později ve Zbirohu a Dobříši. Předkové zde žili až do vyvlastnění nacisty a později komunisty a provozovali hlavně zemědělství a lesní hospodářství. Já jsem se narodil v Rakousku v době železné opony, ale po restituci před 30 lety jsem již jako dítě s rodiči pravidelně přijížděl do Čech a posledních 7 let zde stabilně pracuji a jsem tu doma. Mimo to mám ještě sídlo v Rakousku – s manželkou a našimi dvěma malými dětmi pravidelně cestujeme sem a tam, stejně jako moji rodiče.
