Žena přitom byla dopředu objednána na přesný čas a u jiných lékařů při návštěvě bez tlumočníka problémy neměla. Lékařce nabídla, že se s ní dorozumí pomocí psaní na papír či počítač.
"Pokoušela jsem se lékařce vysvětlit, že rozumím, dobře odezírám a domluvíme se. Ona se ale bála, že nebudu rozumět diagnóze. Pokoušela jsem se bránit a psát jí na papír, že to zvládám i bez tlumočníka. Ale pro ni to byla ztráta času," popisuje nepříjemnou zkušenost Jana Quittová.
Podle mluvčího Egona Havrlanta je nemocnice na návštěvy neslyšících připravena, má k dispozici tlumočníka. "Je nám velmi líto, že k tomuto případu došlo," řekl Havrlant.
"Byl to správný postup"
Lékařky se však zastává. "Vzhledem k časové náročnosti komunikace přes papír jí doporučila zvolit náhradní termín vyšetření, k němuž by si mohla přivést tlumočníka. Podle jejího názoru to bylo i pro pacientku samotnou schůdnější, a takový postup proto považujeme za správný. Pacientka totiž netrpěla akutními potížemi," uvedl Havrlant.
S odezíráním by podle něho mohl být problém i proto, že lékařka je Slovenka.
Na stranu pacientky se naopak postavila místní unie neslyšících. Podle názoru tlumočnice Jany Menšové má každý člověk s tímto postižením nárok na řádné vyšetření bez ohledu na jeho délku. Janu Quittovou zná a ví, že se pomocí odezírání dokáže dorozumět velice rychle. "Proto trvání na tlumočníkovi nechápu, zvlášť jestli to mělo být kvůli úspoře času," říká Menšová.
Neslyšící se také mohou opřít o zákon, podle kterého mají právo vybrat si způsob komunikace, který jim nejvíce vyhovuje.
Když v ordinaci odmítli komunikovat psaním a trvali na tlumočníkovi, ptala se Quittová sestry, jestli nějakého mají. "Řekla mi, že ne. Přitom jsem se později dozvěděla, že tam je, jen na jiném oddělení. Takovou informaci by přece měli všichni v nemocnici znát, hlavně kvůli akutním případům," diví se žena. Mluvčí to potvrdil. Kontakt na tlumočníka má podle něho každý zaměstnanec.
