Sedmadvacetiletá budoucí praktička pro děti Jana Šumová bude atestovat za dva roky, a ještě musí absolvovat roční praxi v ordinaci dětského praktika. Má štěstí, je jednou z posledních absolventek loni zrušeného oboru „praktické lékařství pro děti a dorost“, který byl nahrazen společným oborem „pediatrie“ jak pro nemocnice, tak praxi.
Právě zrušení tohoto oboru působí potíže těm, kteří chtějí mít jednou vlastní ordinaci jako Šumová. Na svoji práci se totiž na rozdíl od ní už mohou připravit jen v nemocnici, u praktika to dál nejde. Jenže do nemocnic nemohli nakonec nastoupit všichni.
„Bylo vypsáno 80 rezidenčních míst, ale primáři z dětských oddělení nemocnic si požádali pouze 59 míst,“ říká předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně Alena Šebková.
Jednoduše řečeno, nemocnice a ordinace dětských praktiků letos přišly asi o dvacítku budoucích lékařů. „Společný obor pediatrie je totální degradace vzdělávání pro primární péči,“ dodává Šebková.
Situaci nejspíš nezachrání ani další místa pro mediky, která ministerstvo zdravotnictví dodatečně vypsalo v září nakonec i do ordinací praktiků, přestože obor „praktické lékařství pro děti a dorost“ už formálně neexistuje.
Podle předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR Ilony Hülleové na ně nastoupí asi jen pět studentů. Ostatní z obav, že další místa nebudou, raději už dříve vstoupili do jiných oborů, například očního lékařství či praktického lékařství pro dospělé.
Rozdělit, nebo sloučit?
Ministerstvo zdravotnictví tedy o potížích ví. „Dochází ke snížení průchodnosti systému v neprospěch praktických lékařů,“ potvrdil MF DNES náměstek ministra zdravotnictví pro lékařskou péči Roman Prymula. Podle něj může být příčinou nevyužitých rezidenčních míst i to, že pokud nemocnicím pediatři nechybějí, nemají motivaci vzdělávat dětské praktiky.
25 let potížíPro dětské praktické lékaře to není poprvé, kdy balancují na hranici existence. Ohroženi byli už někdejší obvodní dětští lékaři po roce 1989, když se mluvilo o zavedení "rodinných lékařů". Nakonec se však tlaku ubránili a v roce 2004 pro ně bylo zavedeno specializační vzdělávání. Zájem o obor stoupal, přesto byl loni novelou zákona o vzdělávání zrušen. Praktické lékařství pro děti a dorost patří se zubním lékařstvím, gynekologií a všeobecným praktickým lékařstvím pro dospělé mezi čtyři obory primární péče u nás. |
„Místa jsou vázána jen na nemocnice, nedochází proto k přímé vazbě mezi budoucím praktikem a místem, kde by měl pracovat. Sloučení nebylo z tohoto pohledu šťastné,“ dodává náměstek. A připouští debatu o návratu k původnímu modelu dvou samostatných oborů, tedy nemocniční pediatrie a nedávno zrušeného praktického dětského lékařství.
„Diskutuje se o tom, že nyní nový sjednocený obor se opětovně rozdělí. Máme neutrální až mírně pozitivní stanovisko v závislosti na tom, že se nepodařilo úplně stabilizovat situaci v praktické sféře. Ale ztotožňujeme se s tím, že vzdělávání by mělo být společné a průchodné,“ řekl.
Sporné zkrácení praxe
Janu Šumovou motivuje k práci v ordinaci kontakt s rodinami a výchovná funkce lékaře. Svoji budoucí profesi teď bude povinně rok poznávat u dětského praktika.
„Praxe je nezbytná pro získání zkušeností, jak pracovat s rodinami. Praktický lékař pro děti a dorost vede děti od narození do 19 let, má s rodinou vztah, zná její prostředí. Jde i o znalost preventivních prohlídek a očkování,“ říká jedna z posledních absolventek zaniklého oboru. Její následovníci, studenti oboru pediatrie, už se budou vzdělávat u praktika výrazně méně – pouhých pět měsíců.
Právě tato kratší praxe a také vazba rezidenčních míst absolventů lékařských fakult jen na nemocnice se nelíbí odborné společnosti dětských praktiků.
Podle její předsedkyně Aleny Šebkové je to příliš krátká doba na to, práci v ordinaci skutečně zažít. „Za pět měsíců se to nenaučí. Pokud se na tuto dobu dostanou k praktikovi v létě, neprojdou všechny prevence a očkování, nebudou řešit bronchitidy či pneumonie. Nenasledují kontinuálně vývoj dítěte v kojeneckém věku. Ale jakmile budou mít atestaci, můžou si otevřít ordinaci,“ uvádí Šebková.
Praktik podle ní dopoledne ošetří i 40 dětí a během pár minut musí rozeznat, zda jde o rýmu, či stav, který je třeba léčit, či o vážné onemocnění. „Už tento bazál je jiný. Doktor se musí naučit rychlou diagnostiku. Když pošlete dítě do nemocnice, tam lékař přemýšlí v jiném levelu, dítě posíláte už se základní diagnostikou,“ vysvětluje Šebková.
Navíc má praktik ještě další povinnosti. Stará se preventivně i o děti zdravé, řeší obezitu, rizikové chování, očkování, spolupracuje s orgány sociálněprávní ochrany dětí, školami, řeší i rodinné či psychosomatické problémy dětí. „To je balík činností, které se člověk nenaučí v nemocnici,“ uzavírá Alena Šebková.
