Oslovené hospicy, ve kterých pečují o umírající, se shodují, že v současné době nemají větší problémy se získáním smluv se zdravotními pojišťovnami a platbami od nich. Ty u nich tvoří více než čtyřicetiprocentní podíl na financování. Zbylou část peněz ale stále provází nejistota.
Z velké části za nejistotu při zajišťování peněz na provoz mohou dotace, jež u hospiců mohou činit až třetinu rozpočtu. Peníze z ministerstev, krajů či obcí jsou nenárokové a každý hospic o ně musí žádat opakovaně. Dostávají se pak do situace, kdy některé až na konci roku zjišťují, s jakými penězi mohou počítat. „Někde proto ještě v prosinci neví, zda budou mít v lednu či únoru na výplaty,“ řekla iDNES.cz Taťána Janoušková, viceprezidentka Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče, která vede Hospic sv. Zdislavy v Liberci.
A protože hospice jako neziskové organizace nemohou spoléhat na záchranu od zřizovatele, neboť žádného nemají, snaží se svůj provoz zaplatit různými způsoby. Například penězi od klientů a jejich rodin nebo někde příjmy z vlastní činnosti. Nezastupitelnou roli hrají také dary. Ať už od nadací, firem či lidí.
Kniha říkanek pomáhá hospicu v Litoměřicích
Originální nápad pomáhá například Hospici sv. Štěpána v Litoměřicích. Ten letos vydal dětskou knížku s říkadly, které napsal lékař Jan Pajerek. Jeho neteř a výtvarnice Zuzana Petráková je doplnila ilustracemi.
Kniha má 48 stran
Říkanky psal Pajerek původně jen tak pro svých sedm vnoučat. A protože se rýmy líbily i jeho neteři, kreslila k nim obrázky. „A jak jich přibývalo, začali jsme uvažovat o knížce,“ řekl iDNES.cz lékař z dětské kliniky nemocnice v Ústí nad Labem.
Původně ji chtěli připravit jen na památku pro rodinu, ale když ji viděli přátelé, sousedé a známí, chtěli ji také. „Řekli jsme si, že nápad darujeme Hospicu sv. Štěpána v Litoměřicích,“ uvedla ilustrátorka Petráková.
Právě v něm před 13 lety strávil Pajerek poslední dny se svou těžce nemocnou ženou. „Bylo to první setkání s tímto typem paliativní péče o nevyléčitelně nemocné. Všestranná, laskavá, vlídná a odborná péče, tak jiná od odcházení v běžných nemocnicích,“ vzpomíná Pajerek s tím, že přístup zaměstnanců v hospicu v něm zanechal velký a nezapomenutelný dojem.
„A nejsem určitě sám. Proto jsem se rozhodl, jako spousta dalších, hospici pomáhat. Svou prací na jeho oddělení, ale i hledáním vhodných způsobů finanční podpory provozu hospice. Knížka Veršíky pro vnoučátka od dědy Jendy je jedním z takových nápadů,“ dodal Pajerek, který mimo jiné pro hospic každý rok připravuje i charitativní kalendář.
Ředitelce hospice Monice Markové se nápad zalíbil a hospic knihu vydal pod autorovým názvem.
„Prodáváme ji v našem benefičním obchodě a je možné si ji tam přímo zakoupit nebo objednat. Hospic nese náklady na vydání knihy, celý zisk je určen přímo pro nás. Pomáhá nám financovat základní provoz,“ řekla Marková.
Hospic sv. ŠtěpánaPoskytuje lůžkovou, ale i domácí paliativní péči, tedy péči o umírající. Třetím rokem se připravuje také na poskytování dětské domácí paliativní péče. Služby financuje z několika zdrojů. Zhruba 40 až 50 procent pokryjí platby ze zdravotního pojištění, více než pětinu příjmů loni tvořily dotace, 13 procent přímé platby od klientů. Prostředky na provoz shání hospic provozováním obchodu nebo praní prádla pro veřejnost. Pomáhají také peníze, věcné dary či práce dobrovolníků. „Na našich internetových stránkách máme seznam aktuálních potřeb - je možné je zakoupit a darovat - jedná se většinou o drobnější věci, které jsou potřebné přímo u pacientů nebo v provozu. Je možné přihlásit se k dobrovolnické službě - ať už u pacientů, nebo třeba jako prodavač v benefičním obchodě, nebo pomocník při našich akcích. Možné je také poslat dar na účet, nebo se zúčastnit některé z našich benefičních akcí,“ vyjmenovala ředitelka litoměřického hospice Monika Marková způsoby, jak lidé mohou pomoci. |
Účetnictví většinou končí ztrátou
Hospic sv. Štěpána funguje dvacet let. Za tu dobu skoro každým rokem vykazuje účetní ztrátu. Jen loni činila více než 1,3 milionu korun, přičemž celkově na provoz potřebovalo zařízení více než 40,5 milionu.
„Ztráta v loňském roce byla tak vysoká kvůli covidu. Onemocněla nám velká část týmu a museli jsem omezit provoz, což způsobilo výpadek v příjmech za péči o pacienty,“ vysvětila Marková.
Zároveň zdůraznila, že jde o takzvanou účetní, nikoli faktickou ztrátu. „Je způsobena tím, že hospic má vysoké odpisy. Na začátku jsme postavili budovu a tu nyní účetně odepisujeme. Také jsme v uplynulých letech s rozvojem domácího hospice nakoupili několik aut a další dražší přístroje, které odpisům podléhají. Ale zdravé to samozřejmě není. Dobře by bylo, kdybychom i účetně končili na nule a vytvářeli si tak finanční polštář pro další rozvoj,“ domnívá se Marková.
V minulých letech za ztrátou v litoměřickém hospicu byl i výpadek klíčové dotace nebo nižší počet dnů péče. Hospic trápilo i to, že dlouho neměl smlouvy se zdravotními pojišťovnami na domácí péči. „Tu poskytujeme od roku 2014 a dlouho jsme ji provozovali pouze z darů a dotací, hlavně od Ústeckého kraje. S Všeobecnou zdravotní pojišťovnou máme na tuto péči smlouvu od roku 2017, ale teprve nyní se nám daří získávat smlouvy s ostatními pojišťovnami,“ doplnila ředitelka Hospicu sv. Štěpána.
Až polovina peněz je nejistá
To, že s penězmi od zdravotních pojišťoven už nejsou výraznější problémy, potvrzuje také Taťána Janoušková, ředitelka Hospice sv. Zdislavy v Liberci a viceprezidentka Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče. „Zdravotní složka už je pojišťovnami hrazená. Ale ta u hospiců tvoří zhruba padesát procent nákladů na provoz,“ popsala Janoušková.
„Sociální složka, která se skládá z příspěvků klientů, dotací krajů, obcí nebo ministerstva práce a sociální věcí, je dodnes nedořešená. Na tyto peníze nemáme právní nárok, takže nikdy nevíme, jak to s nimi bude na konci či začátku roku, kdy se teprve dozvídáme, v jaké výši dotace dostaneme,“ popsala ředitelka Hospice sv. Zdislavy.
Tím, že hospice jsou většinou neziskové organizace, nemají nad sebou žádného zřizovatele, který by jim s rozpočtem pomohl. Situace může být lepší, pokud hospic provozuje například diakonie či diecézní charita, protože jde o větší organizace, které finanční výpadky podle Janouškové zvládnou lépe překlenout.
Zlepšení by podle ní mohlo přijít z ministerstva práce a sociálních věcí. „Aktuální a zásadní potřebou je systémové dořešení financování sociální složky paliativní péče. To znamená, že by péče o terminálně nemocné měla být zakotvena do zákona, abychom věděli, kolik dostaneme, za co a kdy,“ doplnila Janoušková.
Ministerstvo má ale jiný názor a na změnu legislativy to zatím nevypadá „MPSV si je vědomo problémů spojených s provozováním a financováním hospiců i jejich ‚sociální složky‘, a proto v rámci novely zákona o sociálních službách připravilo speciální ustanovení upravující danou problematiku. S ohledem na blížící se konec volebního období se však tento návrh nepodařilo na úrovni vlády schválit a předat do dalšího legislativního procesu,“ uvedlo tiskové oddělení ministerstva.
„Ani případné zavedení této ‚zvláštní‘ sociální služby, by situaci hospiců samo o sobě zcela nevyřešilo, protože její financování by i nadále podléhalo pravidelnému podávání žádostí o poskytnutí dotace,“ doplnil resort.
Kraj dal letos o milion méně
Také ředitelka Hospice Dobrého Pastýře v Čerčanech Monika Horníková uvádí, že oblast dotací je zčásti nepředvídatelná. Řešení vidí ve spolupráci se Středočeským krajem. „Rádi bychom do budoucna měli větší podporu z kraje, který by měl dbát, aby byla zabezpečená dostupnost péče a tím pádem podporovat poskytovatelé péče způsobem, který bude předvídatelný,“ navrhla Horníková.
Středočeský kraj loni na podporu paliativní péče rozdělil čtyři miliony, letos o milion méně. „Finanční podporu chceme zachovat i do budoucna, protože paliativní péči považuje za velmi významnou pomoc pacientům i jejich blízkým a rodinám v těžké situaci. Výše prostředků určených na příští rok bude záviset na možnostech rozpočtu. Samozřejmě bychom si přáli, aby bylo možné tuto péči podpořit vyšší částkou, což však v tuto chvíli není možné předpovědět,“ uvedla mluvčí kraje Martina Kemrová.
V Čerčanech provozují kromě lůžek také péči o umírající doma. A právě ta by si podle Horníkové zasloužila více peněz, aby se mohla rozvíjet. „Chybí nám podpora domácí hospicové péče, která je momentálně marginální a netvoří z nákladů ani pět procent,“ doplnila ředitelka Hospice Dobrého Pastýře.
Viceprezidentka asociace Janoušková přitom upozorňuje, že právě domácí hospicová péče v Česku stále chybí. „Dojezdnost je zhruba 30 kilometrů. Při této podmínce není ČR pokrytá,“ řekla Janoušková.
„Nejlepší do budoucna by bylo, kdyby vyšší územní celek zabezpečoval kapacitu služby pro své občany a poskytoval dle toho i dotace. Věřím, že samotná dotační politika podpory paliativní a hospicové péče se bude nadále vyvíjet a podpora rozvoje péče bude v souladu s její plánovanou dostupností, ale i zabezpečenou kvalitou,“ domnívá se Horníková.
Podle Horníkové jsou momentálně už funkční systémy příspěvků na péči, které jdou přímo na pacienty. „Ty ale zatím uplatňují jenom některé městské části nebo obce,“ podotkla.
Hospic Dobrého Pastýře v Čerčanech loni potřeboval na svůj provoz více než 53 milionů korun. Dotace u něj obvykle tvoří kolem 30 procent, ze zdravotních pojišťoven je hospic financovaný zhruba ze 45 procent, příspěvek na péči činí až sedm procent, platby od klientů či jejich rodin osm procent. Dary od firem a lidí tvoří do deseti procent financování.
