Že by se osudy rváče, otce zakladatele místní skinheadské scény s bývalým studentským vůdcem trávícím téměř celý svůj "dospělý" život v politice mohly někdy protnout, se po revoluci zdálo téměř vyloučeno.
A přesto se to stalo: Jan Vidím je prvním a zatím jediným známým vrcholným politikem, který podporuje Landův projekt řádu Ordo Lumen Templi.
Jeho znak - červený kříž v bílém kulatém poli - zdobí politikovo sako i během schůzí Sněmovny.
"Nejsem členem řádu a ani nebudu, není to role pro aktivního politika," říká Vidím, který je Landovým osobním přítelem.
"Ale ty myšlenky podporuji. Vím, že Čechům není vlastní patos, ale mně ano. Nestydím se za to, že jsem vlastenec a že jsem byl vychováván i symboly."
Landa a vlastenec? Problém
Ale s Landovým vlastenectvím i symboly má dodnes spousta lidí problém. Jeden z nejúspěšnějších českých zpěváků a skladatelů v rozhovorech tvrdí, že své skinheadské období má už dávno za sebou.
Jenže jeho kritici mu i dnes vyčítají, že si s pojmy "národ" nebo "pořádek" zahrává až příliš snadno a že jeho skalní fanoušci z dřevních dob v jeho tvorbě vidí stále "starý dobrý" Orlík. A že to Landovi příliš nevadí.
Jan Vidím to však odmítá: "Vím, že má za sebou zajímavé životní období, s někdejšími texty Orlíku rozhodně nesouhlasím. Ale byly to roky 1990-91. Dneska je mu šestatřicet a já ho znám jako velmi citlivého člověka s úžasným vztahem k rodině," tvrdí Vidím (41).
"I když má stále vizáž rváče," dodává. "A mimochodem: pro někdejší fanoušky Orlíku je právě on úplným zrádcem."
S řádem sympatizuje i kněz
O plánech Landova řádu, kterému už vyjádřili sympatie i biskup Václav Malý či astronom Jiří Grygar, mluví Vidím skoro se stejným zaujetím jako jeho zakladatel:
"Představte si školu, kterou budou podporovat bohatí podnikatelé a kam budou chodit děti ze sociálně slabých rodin. A když tam vedle sebe bude bílé dítě a třeba malý Rom, bude to jen dobře."
Landova pozoruhodná cesta od pouličních rvaček a rasistických popěvků k přátelství s předsedou bezpečnostního výboru Sněmovny (nebo s šéfem protidrogové brigády Jiřím Komorousem) vzbuzuje i další otázky.
Například, zda není právě populární Landa, který od hudby dávno přešel k daleko širšímu angažmá, ideálním typem politického vůdce? Takového, který by hlásanými hodnotami vlast - rodina - láska - pořádek dokázal oslovit narůstající počet znechucených voličů přesvědčených, že politika je jen "svinstvo"?
Sám Daniel Landa úvahy o svém vstupu do politiky rezolutně odmítá, Jan Vidím je v odhadech zpěvákových politických ambic opatrnější: "Když se o tom někdy bavíme, říká, že je Merlin, který hledá svého krále Artuše," říká.
