Cílem výzkumu bylo zmapovat, jak moc je kyberšikana učitelů v Česku rozšířena, jaké formy útoků na učitele převládají, jak dlouho trvají a jaké mají dopady. Odborníky z pedagogické fakulty také zajímalo, jak učitelé krizové situace řeší a kdo ve skutečnosti za útoky stojí.
VýzkumDo výzkumu se anonymně zapojilo přes 5 100 učitelů základních a středních škol ze všech krajů ČR. Výzkum uskutečnilo Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty UP ve spolupráci se společnostmi O2 Czech Republic a Seznam.cz. |
„Nejčastější formou jsou verbální útoky realizované prostřednictvím mobilního telefonu či internetu a obtěžování prostřednictvím prozvánění. Představte si, že vás pravidelně třeba v noci někdo prozvání, vy telefon zvednete a slyšíte funění,“ popisuje vedoucí výzkumného týmu Kamil Kopecký z pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Výzkumníci zachytili rovněž vyhrožování učiteli či jeho zastrašování, případně šíření ponižující či zesměšňující fotografie.
Z výsledků je patrné, že převažují útoky krátkodobé, trvající do sedmi dní. Dlouhodobé útoky jsou spíše výjimečné. Kybernetické útoky na učitele se nejčastěji udály v prostředí sociálních sítí, mezi další nástroje využité k útoku patřily mobilní telefony, e-mail, veřejný chat a webové stránky.
„Ne každý kybernetický incident, který učitelé zažívají, lze považovat za kyberšikanu. Ta probíhá opakovaně po delší dobu, je intenzivní a má na oběť prokazatelný dopad. Podle této definice můžeme říci, že skutečnou kyberšikanu v posledních dvanácti měsících zažila necelá čtyři procenta učitelů, tedy 181 z 5 136 respondentů,“ doplnil Kopecký.
Čtvrtina pachatelů zůstala bez trestu
V téměř čtyřiceti procentech případů byli pachateli žáci. Nezanedbatelné ovšem není ani procento, kdy se agresorem stávají rodiče žáka, podle výsledků je to osm procent případů. Alarmující podle Kopeckého je, že ve čtvrtině případů se pachatele nepodařilo vůbec odhalit - nebyl tedy potrestán.
Výzkum rovněž hledal odpovědi na to, kdo o kybernetickém útoku či kyberšikaně učitele věděl. V téměř čtyřiceti procentech případů o útoku věděli - dle slov obětí - jejich kolegové. Oproti tomu vedení školy bylo informováno pouze v patnácti procentech případů.
Učitelé nejčastěji využívají strategie přímého odstranění nebo zablokování závadného obsahu na internetu. Téměř deset procent respondentů si o incidentech pořizuje záznamy - například screenshoty komunikace, záznamy SMS a podobně. Osm procent učitelů se pokusilo vypátrat pachatele útoku. Stejné množství z nich se rozhodlo situaci ignorovat. Nejčastěji proto, že ji nepovažovali za závažnou, nebo předpokládali, že problém sám odezní.
„Zpracováváme metodický pokyn, který bude zahrnovat oblast možného šikanování učitele ze strany žáků. Usilujeme také o navýšení finančních prostředků do oblasti primární prevence šikany,“ uvedl Vladimír Sklenář z oddělení prevence ministerstva školství. „Případná řešení formou vylučování žáků je omezené. To lze jen ve výjimečných případech u žáků, kteří již mají ukončenou povinnou školní docházku,“ říká Sklenář s tím, že je třeba především preventivně rozvíjet pozitivní klima ve škole.
Podle Kopeckého problém také nedostatečná digitální gramotnost části učitelů. Zejména učitelé starších věkových kategorií tak často nevědí, jak si se závadným obsahem na internetu poradit.
 |
