V posledních dnech vzbudila emoce na internetu fotografie prvňáků z Teplic, kterou na své webové stránky umístil Teplický deník. Fotku převzala skupina Neklan, která ji umístila na Facebook a desítky lidí ji nenávistně okomentovaly. Případem se již zabývá policie.
Vedoucí Centra prevence rizikové virtuální komunikace Kamil Kopecký
Proč mají lidé potřebu psát na internet nenávistné příspěvky?
Nenávistné příspěvky obvykle pramení z několika základních zdrojů. Strachu, kdy se bojíme skutečného či domnělého nebezpečí, frustrace, kdy jsme frustrováni ve svém běžném životě a neodpouštíme, když je někdo jiný úspěšný, a neznalosti - neověřujeme si informace, jsme digitálně negramotní, upřednostňujeme emoce před rozumem. U uživatelů sociálních sítí pak stačí vyvolat dostatečně silný strach například prostřednictvím nepravdivých zpráv a hoaxů a svou agresi zacílit na danou osobu nebo skupinu.
V prostředí internetu se také projevuje takzvaný disinhibiční efekt, který zahrnuje mimo jiné disociativní představivost. Ta znamená, že věříme tomu, že nemáme odpovědnost za to, co píšeme v on-line prostředí. Opak je pravdou. Odpovědnost máme za vše, co děláme - ať již v reálném světě, či v prostředí internetu. V praxi jsem se setkal například s případem, kdy nenávistné příspěvky zaměřené na muslimské ženy umisťovala na Facebook šedesátiletá žena, která sama měla vnuky ve školním věku. V prostředí sociálních sítí se však nestyděla napsat, co všechno by muslimkám a především jejich dětem udělala. Jejím motivem byl strach. Četla si komentáře v extremistických skupinách a bála se o své děti a vnoučata.
Dejte už našim dětem pokoj, vzkázal „hlupákům“ učitel z teplické školy |
Oproti tomu někteří lidé argumentují tím, že mohou psát, co chtějí, protože panuje demokracie. Kam by tedy měla sahat svoboda slova?
Je to zásadní omyl pramenící z hluboké neznalosti práva a demokracie. Svoboda projevu je jedním ze základních lidských práv. Na rozdíl od svobody myšlení to ovšem není právo absolutní. Jeho výkon je spojený s řadou omezení v zájmu ochrany pořádku, předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti, a také povinností, například respektováním svobody vyznání.
Podle Evropského soudu pro lidská práva jsou rasismus, xenofobie, antisemitismus, agresivní nacionalismus, diskriminace menšin a přistěhovalců projevy, které jsou považovány za nepřístojné a odporující Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod. Jinými slovy - svoboda slova znamená právo vyjadřovat své názory s výjimkou situací, kdy zasahujeme do práv a svobod druhých osob.
S jakými projevy nenávisti se lze na sociálních sítích nejčastěji setkat?
Nejčastěji narážíme na různé druhy verbální agrese (takzvaný hating), které jsou cílené buď na jednotlivce, třeba na nenáviděnou celebritu nebo politika, nebo na skupinu uživatelů, které bývají označovány stereotypně, někdy až vulgárně - sluníčkáři, dobroserové, náckové, xenofobové, buzny a podobně. Verbální komentáře často doplňují fotografie, fotokoláže, kresby, které dopad na uživatele umocňují. Jako příklad mohu uvést fotografie uprchlíků, muslimů, Romů a podobně. Takové fotky vyvolávají negativní odezvu.
V posledních letech se projevy nenávisti také stále častěji propojují s fenoménem takzvaných fake news, tedy nepravdivých zpráv, které se tváří jako skutečné, pravdivé a ověřené zprávy. Ty se velmi rychle šíří internetem a vyvolávají vlny nenávistných reakcí.
Správci skupiny Neklan, která fotku teplických prvňáků sdílela na Facebooku, se ohání tím, že jen chtěli vyvolat diskusi. Co na jejich argument říkáte?
Podle mého názoru jde o výmluvu, pokud by totiž skutečně chtěli vyvolat diskusi, pravděpodobně by se nebáli vystoupit pod skutečnou identitou a přednést své argumenty. Místo toho dnes již skupinu Neklan na Facebooku nenajdeme. Těžko říct, zda byla uzavřena samotnými tvůrci, nebo zda byla zablokována po nahlášení uživateli Facebooku.
Dobroser, kremrole, slimáci. Webové diskuze jsou líhní nových nadávek |
Myslíte si, že kvůli podobným případům je chyba zveřejňovat fotky či jména dětí na internetu?
Osobně se kloním k názoru, že je chybou zveřejňovat příjmení dětí, stejně tak provádět přesnou identifikaci dítěte na fotografiích - například zleva stojí Anička Nováková, Petr Novák... V případě, který zmiňujete, chápu záměr školy i regionálního deníku, ale bylo by zajímavé zjistit, zda-li právo zveřejnit fotografie dětí měl deník přímo od rodičů, nikoli pouze od školy.
Často bývá těžké anonymního diskutéra dohledat. Spolupracuje v tomto ohledu nějak Facebook s policií?
Ano, v řadě případů Facebook i další provozovatelé sociálních sítí spolupracují s Policií ČR.
K útokům na děti se nově využívají i webkamery
Jste odborník na kyberšikanu. Jaké její formy se dnes na internetu vyskytují a s jakými případy se nejčastěji setkáváte?
Především je třeba oddělit běžnou agresi v on-line prostředí od kyberšikany, která musí být intenzivní, musí mít dopad na oběť, musí probíhat opakovaně a je zpravidla záměrná. Mezi nejčastější formy kyberšikany patří verbální útoky, zveřejňování fotografií a videí s nevhodnými komentáři, krádeže identity, v menší míře se pak setkáváme s vydíráním a vyhrožováním. Vážné formy kyberšikany jsou často spojeny s takzvaným sextingem.
Právě sexting je podle jednoho z vašich výzkumů narůstajícím trendem. Zjistili jste, že téměř každé šesté dítě sdílí své intimní fotografie a videa. Překvapilo vás to?
Podle výsledků výzkumu Centra PRVoK Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a společnosti O2 Czech Republic sexting provozuje přibližně 15 % dětí. Nicméně porovnáme-li tato data s výsledky předcházejících výzkumů, zjistíme, že prevalence sextingu v populaci dětí trvale roste. Výsledek tedy není překvapivý a vzhledem k nedostatečné prevenci lze předpokládat, že i v budoucnu poroste. Například v řadě zemí USA se prevalence sextingu u dětí do 17 let pohybuje kolem hranice 20 až 25 %. Sexting ale samozřejmě provozují i dospělí.
Kolika dětí se týká kyberšikana?
S opravdovou kyberšikanou se v populaci setká maximálně 10 % dětí, s běžnými formami agrese v on-line prostředí však má zkušenost více než 50 % dětí.
Jaké jsou nové trendy v kyberšikaně?
Relativně novým trendem je zneužívání intimních fotografií k útoku na jinou osobu - často expartnera či expartnerku. K útokům na děti jsou však nově využívány také například webkamery, čemuž se říká webcam trolling. Samostatnou kapitolou je pak kyberšikana v on-line herním prostředí (více o tomto fenoménu v článku Šikana je i ve hrách, děti si kradou virtuální věci).
Jak tato rizika omezit? Měli by rodiče kontrolovat aktivitu svých dětí na internetu?
Vždy záleží na důvěře a konkrétním vztahu rodiče a dítěte. Na jedné straně musí rodič dát dítěti najevo, že mu věří, na straně druhé však má povinnost zajistit jeho bezpečí a dobrou výchovu. U malých dětí určitě doporučuji kontrolovat aktivity dětí a s přibývajícím věkem dítěte mu důvěřovat a kontrolu omezit. Vždy je však nutné dítěti vysvětlit, s jakými riziky se může v on-line prostředí setkat.
Chce EU zakázat písmeno „Ř“? Dezinformacím na internetu neujdou ani děti |
Jiný váš průzkum z loňského roku ukázal, že se kyberšikana často týká také učitelů...
Je to tak, že každý pátý učitel v kyberprostoru zažil nějakou formu on-line agrese, ale skutečnou kyberšikanu zažilo jen asi 3 až 5 procent učitelů. Proti kyberšikaně ve školním prostředí se lze bránit především zajištěním dobrého klima ve škole a třídě, vytvářením dobrých sociálních návyků, rozvojem osobnosti dětí a ovlivňováním jejich postojů. Restrikce pak umožňují minimalizovat riziko vzniku - například zákaz používání mobilních telefonů. Velmi důležitá je také výchova budoucích digitálně gramotných učitelů, kteří na jedné straně rozumějí digitálním technologiím, na straně druhé umí upevňovat a rozvíjet sociální vazby mezi žáky, vytvářet otevřenou a tvůrčí atmosféru a vést žáky k porozumění světa kolem.
Více než polovina českých dětí nemá rodiči nijak limitovaný čas strávený na počítači a internetu. Co si o tom myslíte?
Řada rodičů využívá počítač jako nástroj, který dokáže děti zabavit. A jejich důvody jsou pochopitelné - často jsou unaveni z práce a potřebují čas na relaxaci. Limitovat čas strávený u počítače je však nutné s ohledem na zdravý vývoj dítěte, rozvoj jeho osobnostně-sociálních charakteristik a podobně. Také velmi záleží na tom, co dítě na počítači dělá, zda jenom hraje hry, nebo zda počítač využívá k práci či vlastnímu rozvoji. Vždy je však nutné dodržovat pravidelné přestávky a dostatek jiných aktivit. Velmi nevhodné je například využívání počítače před spaním. Obrazovky blokují tvorbu hormonu melatoninu, který ovlivňuje kvalitu spánku a jeho nedostatek má negativní dopad na lidské zdraví.
S jakým nejhorším případem kyberšikany jste se setkal?
K nejhorším případům řadím případy vydírání dětí s využitím intimních materiálů. Původně nevinná komunikace dvou dětí přešla k výměně intimních materiálů, následnému velmi intenzivnímu vydírání a nakonec k pokusu o sebevraždu.
