Ačkoliv den předtím Němci podepsali v Remeši bezpodmínečnou kapitulaci, v Praze se 8. května 1945 odehrávaly těžké boje. Vojsko polního maršála Schörnera si za každou cenu chtělo prorazit cestu do amerického zajetí, k čemuž mimo jiné potřebovalo ovládat i strategické mosty přes Vltavu. Nakolik budou poslední hodiny války v hlavním českém městě krvavé, o tom rozhodovalo několikahodinové jednání mezi Němci a představiteli povstalců.
Klíčová schůzka o osudu Prahy začala 8. května po 11. hodině dopolední v budově policejního prezídia v Bartolomějské ulici. Zde sídlila Česká národní rada a v podzemním krytu ve sklepích také Vojenské velitelství Velké Prahy s krycím označením Velitelství Bartoš.
Dnes je kryt běžně veřejnosti nepřístupný, v roce 2002 navíc byly tyto pro českou historii tak důležité prostory zcela zatopeny při povodních. Původně šlo o kryt pražské protiletecké ochranné policie, ovšem během květnového povstání si jej české velení vybralo za svoje sídlo kvůli tomu, že zde byla funkční rozsáhlá spojovací ústředna. A jak známo, bez spojení není velení.
S K. H. Frankem jednat nebudeme
Za německou stranu vedl jednání velitel pražských jednotek Wehrmacht Rudolf Toussaint a nikoliv tehdy nejvýše postavený nacista v českých zemích, státní ministr Karel Hermann Frank. „Ten byl pro Čechy naprosto nepřijatelný, jelikož šlo o hlavního představitele brutální německé okupace v protektorátu,“ vysvětluje historik Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu Praha.
Revoluční dny nejen v PrazeHlavní město sice bylo od 5. do 9. května hlavním těžištěm českého povstání, ovšem proti nacistům Češi hromadně pozvedli zbraně už v předchozích dnech v jiných místech protektorátu. Nejprve povstal Přerov, a to již 1. května. Dalšího dne Nymburk, 3. května Semily, Jilemnice či Železný Brod, 4. května pak Vsetín a Kladno. |
Za českou stranu měli hlavní slovo Albert Pražák, Josef Smrkovský a Josef Kotrlý coby političtí představitelé České národní rady (ČNR), vojenskou složku reprezentoval brigádní generál Karel Kutlvašr (vojenský velitel Velké Prahy) a kapitán Jaromír Nechanský (předseda vojenské komise ČNR). Pod konečným znění kapitulačního protokolu jsou kromě nich podepsáni ještě podplukovníci František Bürger a Jaroslav Kadaňka.
Jednání o podmínkách kapitulace se vedla za situace, kdy v Praze pokračoval útok německých sil, které se snažily prorazit průchod Prahou. Povstalecká fronta nadále držela pozice, ale mrtvých přibývalo a civilního obyvatelstva se začala zmocňovat panika. Právě když jednání v 11 hodin začínalo, na žižkovské nákladové nádraží se valily proudy uprchlíků.
Jak probíhalo jednání, jaké podmínky si Němci kladli, co se odehrávalo v bezprostředních minutách po podepsání kapitulace, o tom vypráví v autentických prostorách tehdejšího krytu Velitelství Bartoš historik Tomáš Jakl:
To vše navzdory tomu, že Třetí říše už den předtím – 7. května 1945 – podepsala bezpodmínečnou kapitulaci. Stalo se tak v hlavním stanu vrchního velitele vojsk západních spojenců generála Dwighta Eisenhowera v Remeši. Němci se v dokumentu zavázali, že do půlnoci 8. května všechny jejich jednotky složí zbraně. „O této skutečnosti jeli američtí parlamentáři v noci ze 7. na 8. května informovat do Velichovek na Náchodsku německého polního maršála Ferdinanda Schörnera, velitele zhruba milionové skupiny armád Střed,“ přibližuje Tomáš Jakl situaci v Čechách.
Na západ přes pražské mosty
Jenže Schörner podmínky kapitulace odmítl akceptovat. „Své vojáky chtěl stáhnout před postupující Rudou armádou na západ do amerického zajetí. A to i přes výslovnou výhrůžku amerického generála Eisenhowera, že pokud se o to pokusí, tak Američané německé vojáky do zajetí nepřijmou. Polní maršál však tuto výhrůžku ignoroval a dopoledne 8. května nařídil ústup k americkým liniím,“ popisuje historik Jakl.
A právě tento ústup pražské povstání komplikovalo. Němci potřebovali mimo jiné využívat vltavské mosty, které ale měla v rukou vzbouřená Praha. Početné jednotky skupiny armád Střed se proto musely přesouvat mimo hlavní české město. „V této situaci další boje a krveprolití v Praze i pro Němce ztratilo smysl, prorazit cestu Prahou se jim nepodařilo,“ zdůrazňuje. Také české povstalecké velení se snažilo zabránit dalším masakrům a chtělo Prahu německých jednotek co nejrychleji zbavit.
Kapitán Jaromír Nechanský podle svých pozdějších vzpomínek však s tehdejší formulací německé kapitulace nesouhlasil. Podle něj nešlo o formu bezpodmínečné kapitulace, jaká byla Němcům předložena západními a východními spojenci. „Většina členů však souhlasila s touto formulací, vedena patrně snahou ukončit, eventuálně zabránit dalšímu krveprolévání a ničení,“ napsal Nechanský.
Dokument stanovil jako čas zahájení odchodu německých jednotek 18:00. Ovšem ani poté zbraně neutichly. Průběžně docházelo k dílčím střetům mezi povstalci a hlavně skupinami fanatických esesáků, kteří ustupoval jako poslední.
Depeše pro Londýn-KošiceKrátce po podepsání německé kapitulace 8. května 1945 okolo 17:30 připravil a odeslal kapitán Jaromír Nechanský tuto informační depeši do Londýna: „Dohoda s gen. Toussaintem: Němci vyklidí Prahu, zanechají na místě těžký materiál, a ostatní zbraně budou složeny – po vyklizení Prahy – do našich rukou. Vezmou s sebou německé ženy a děti, nebo předají je Mezinárodnímu Červenému kříži. Syn gen. Toussainta zajat. Včera večer dostalo se do Prahy několik Američanů jako parlamentáři. Generál Vlasov pomohl v nejtěžší chvíli několika prapory, větší své síly nezasadil. Dnes bylo připraveno k útoku na Prahu pět německých divizí ze západu. Včera se též stahovali ku Praze partyzáni a ozbrojenci z celých Čech ba i z Plzně. Telefonicky jsme byli též ve spojení s Američany v Plzni a žádali jejich rychlý postup. Nestalo se však. Němci, hlavně svazy SS, dopouštěli se nejhorších porušení mezinárodní konvence.“ |
