Kůrovcová kalamita na Moravě má na svědomí kromě milionů padlých stromů aktuálně i pád šéfa Lesů ČR. Jestli bude výměna na manažerském postu největšího producenta dřeva u nás k jeho zastavení stačit, se uvidí. Lidé z branže jsou skeptičtí. Ještě tak dva roky a je konec. Smrkové lesy v té podobě, jak je známe, už v Nízkém Jeseníku nebudou.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Obrázek o tom, jak je situace kritická, je možné si udělat například na Šternbersku a Bruntálsku. Jednolitý zalesněný horizont kopců začaly před zhruba třemi lety narušovat „zuby“. Prolákliny v zeleni se rok od roku zvětšovaly, jak lesníci z vrcholových partií ubírali stromy napadené kůrovcem.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Letos zjara situace eskalovala. 18. března se oblastí prohnala vichřice a mnohde dokonala dílo zkázy. Oslabený, z několika směrů otevřený les nebyl schopen odolávat bořivému větru. Popadaly další tisíce kubíků stromů.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Do lesů vyjela těžká technika. V postižených místech jí však není dostatek. Proto mnohá dorazila z daleka. Práci tohoto kráčejícího harvestoru určeného pro práci v horském terénu zajišťují dva lidé. Jeden je Slovák, druhý pochází z Prachaticka.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Zákon schválnosti velí, že když jedete dělat reportáž o kalamitě, za kterou může sucho, začne pršet. Ráno je sice mlžné a dopoledne lehce prší, následující dny se však ustálí na letošním nebývale teplém počasí.
Autor: Petr Topič, MAFRA
„Už tři roky jedeme jen nahodilou těžbu,“ říká šéf Lesů města Olomouce David Janásek. Na 1900 hektarech připadá 95 % na smrk. Jen tady loni vytěžili 126 tisíc kubíků. Letošní první čtvrtletí se blíží 28 tisícům kubíků.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Lesníci a těžaři se okamžitě pustili do odstraňování kalamity. V tuto chvíli již totiž nepomohou feromonové lapáky. Kůrovec půjde raději na „naservírované“ dřevo. Jenomže. Rychlý nástup letního počasí urychlil rojení hmyzu až o čtyři týdny. Lesáci tak mají čas do konce června, než se brouk – kromě „domácího“ lýkožrouta smrkového se do stromů pustil i lýkožrout severský – z napadených stromů vyrojí znovu.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Jeden napadený strom může hostit až 180 tisíc jedinců, při honbě za novou potravou uletí až pět kilometrů.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Znamená to, že jsme letos zatím ani ne v půlce cyklu. Přitom na lidech je již patrná únava. V lese jsou doslova od rána do noci, mnozí i v soboty a neděle.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Horší však je, že padá nejen cena vytěženého dřeva, ale i poptávka po něm. Trh je přesycen. Mnohde už nehledí na cenu, jen ať je dřevo z meziskladů v lese pryč.
Autor: Petr Topič, MAFRA
„Točíme se tady v kruhu na čtyřech mýtinách. Tady jsme začínali a ještě to tady stálo. Když jsme se sem vrátili, bylo to už popadané,“ rozhlíží se Standa Miho po popadaných stromech. On s koněm Šuhajem a bratranec Tomáš Miho na traktoru přibližují pokácené nebo napadané dřevo. Stromy, které zůstaly, se kymácí v mírném vánku. Nejsou na vítr zvyklé.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Desítky let rostly chráněné ostatními a zejména krajními brášky. Když ti podlehli kůrovci, otevřela se cesta ke zkáze větrem. Do ševelení větví hučí pila. Jednou za čas některý nahnutý velikán padne. To lesní dělník Petr doráží ty nebezpečné. Časem půjdou všechny.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Za optimálních podmínek by smrk v této nadmořské výšce vydržel. Ale to již několik let neplatí. Proč v Jeseníkách odumírá, shrnuje například sborník Chřadnutí smrku v oblasti severní a střední Moravy. Faktorů je více, ty hlavní jsou však sucho, které oslabí strom, případně napadení václavkou. Pak už strom nemá sílu bránit se napadení kůrovcem.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Smrk má plytké kořeny, a když dojde k poklesu vody, nedosáhne si pro ni. A při tom je to právě voda, kterou potřebuje, aby se ubránil kůrovci. Normálně by strom spustil obrannou reakci a zatopil ho smolou. Jakmile však nemá vodu, nemá z čeho smolu vyrobit. Za pár týdnů jej kůrovec udolá.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Napadené stromy mají lesníci za povinnost vyhledávat a kácet. Ideálně i s okolními stromy. Podle lidí z branže však systém soutěžení a prodejů dřeva „na stojato“, jak se děje u Lesů ČR, nezaručuje dostatečnou preventivní ochranu lesa.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Smrtící koktejl – nedostatek vody, kůrovec, dřevokazné houby, oslabený les a vítr – si nevybírá daň jen na smrčinách. Poryvům neodolaly ani stoleté buky o pár kilometrů dál.
Autor: Petr Topič, MAFRA
„Půjdou postupně všechny,“ sjíždí očima po šedivých kmenech velikánů profesionální dřevorubec. Z podrostu vytahuje lakatošem s navijákem ohromné bukové klády.
Autor: Petr Topič, MAFRA
„Dřív jsem hodně cestoval po světě,“ vzpomíná, jak ve španělských horách z lanovky kácel třistaleté duby. „Dalo se tím docela vydělat. Vrátil jsem se, myslel si, že to tu nějak doklepu. Ale jak to tak vypadá, asi budu muset zase do světa.“
Autor: Petr Topič, MAFRA
„Práce bude dost,“ kontruje na jiné části polomu jeho kolega. „A hlavně mě nezdržuj, jsem tu od pěti a chci jít brzo dom!“ odhání mě. Pravda je, že do lesa s pilou se moc lidem nechce. Vydělat se dá, to jo, ale práce je to těžká a hlavně nebezpečná. O smrťáky není nouze.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Práce bude. Ale při zalesňování. Asi nejmíň doceněná práce v lese, shodují se všichni. Taky se do ní nikdo moc nežene. „Mám tři padesát za stromek,“ popisuje vysokoškolák v klobouku. Po obloze se přehnal mrak, z krempy mu odkapá voda. „Tady to jde, jsem v hrabance, je to zvlhlý, jde to, udělám tak tři sta stromků. Pak narazím na skálu a neudělám skoro nic.“ Sem, do okolí Dalova, šel s rodinou a dětmi za lesem. „A kde je teď?“
Autor: Petr Topič, MAFRA
Vykácený les musejí majitelé do dvou let zalesnit. Když to nestihnou, čeká je nebo nasmlouvané partnery pokuta. Plocha mezi tím zaroste travou a je velmi těžké, ne-li nemožné, ji zpět proměnit v les.
Autor: Petr Topič, MAFRA
„Kde by se tam vzal nálet? Když je všechno kolem pryč. Bez stromů postupně odumírají houby, které semínko potřebuje. Přes trávu se ani nedostane k půdě,“ vypočítává úskalí Josef Čermák z ekologického sdružení Pago Pago. Už pár let vede s rodinou nomádský způsob života.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Mají smlouvu s firmou Lescus, pro kterou provádí zalesňování. V okolí Moravského Berouna jsou už měsíc a půl. Spolu s přáteli, kteří sem dojíždějí na dobrovolné brigády, musejí do konce května, kdy skončí optimální podmínky, vysadit na sedm set tisíc stromků. Jeden z místních si rád přivydělá. Sem tam se však mýtinou ozve: „Můj plat věnuji sdružení.“
Autor: Petr Topič, MAFRA
Čermák je ke způsobu hospodaření Lesů ČR velmi kritický. Přesto, nebo právě proto, jsou to jejich plochy, na kterých pracuje. Proč to tedy dělá? Protože současný systém není do budoucna udržitelný.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Sedíme, já na pařezu, on u jedné z hromad klestí, která tady neměla být. Měla být uklizená. Je jasné, že mu několik set sazenic buku určených pro tuto plochu zbude, tudíž nebudou zaplaceny.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Josef vysvětluje, jak je to s vodou v krajině, jak by musela vypadat, aby ji lépe zadržovala. Za příklad dává nedaleký Velký Roudný. Bývalý stratovulkán je národní přírodní památkou. Také díky tomu jsou na něm stále ještě patrné rozdílné druhy dřevin mezi loukami. Jde o pozůstatek vícepolního hospodaření, které tu zbylo po Němcích. „Věděli, proč to dělají. Menší pole, různé plodiny a uživili se. Známí, kteří k nám přijedou z ciziny, když uvidí naši krajinu, se mě ptají: ‚A co tady vlastně jíte?‘“
Autor: Petr Topič, MAFRA
„Potřeboval bych, aby sem najela armáda a pomohla se zalesňováním,“ vysvětluje, proč je nutné si pospíšit. „Obeslali jsme několik škol, jestli by nám nepomohly. Ozvala se jen jedna.“ Aktuálně jim pomáhají studenti Waldorfského gymnázia ze Semil.
Autor: Petr Topič, MAFRA
O tom, že bude nutné dostat víc lidí do lesa, mluví i členové vlády. Prý tisíce. Nejspíš Ukrajinců. Naši se do lesa za ne příliš atraktivně placenou prací nehrnou. „Umějí za to vzít,“ chválí skupinu prověřených fachmanů z Koločavy Markéta Vanďurková, která pracuje pro Lesy města Olomouce. „Sice občas slaví ty svoje svátky, to je pak nějaký čas nevidíme, ale pak to rychle doženou.“
Autor: Petr Topič, MAFRA
Sice se sází hlavně listnaté stromy, smrk však do skladby patří taky. Navíc je to důležitá konstrukční dřevina. Jedle ani modřín jej nenahradí. Pokud nebude, bude se muset dovážet.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Některé podniky mají své vlastní školky, jiné firmy či dodavatelé zalesňovacích služeb nakupují u soukromníků. Například u šternberské firmy LS Artmanov. Ročně tu vyprodukují jeden a půl milionu sazenic.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Na odbyt jdou zejména buk lesní, dub letní, jedle bělokorá, douglaska tisolistá, javor klen, modřín opadavý a lípa srdčitá.
Autor: Petr Topič, MAFRA
„Smrk děláme taky, ale už jen v omezeném množství,“ říká spolumajitel firmy Radek Cetkovský.
Autor: Petr Topič, MAFRA
A opět. Na plantáži je slyšet výhradně čeština s přízvukem. Ukrajinky si tu lámou hřbety v celodenní výhni. Ochotněji než místní Češky.
Autor: Petr Topič, MAFRA
„Co budeme dělat, až to tady všechno sežere? Budeme se věnovat už jen pěstební činnosti,“ říkají lesníci. Otázka je, jestli budou domácí školky schopné pokrýt poptávku, nebo jestli se budou muset stromky dovážet.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Čí je to vina? Z kůrovce se stalo politikum. A dřevo zatím čeká téměř na každé lesní křižovatce.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Přímo do lesa si pro něj zatím zákazníci jezdí.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Vbrzku se však může stát, že jej nebudou chtít, ani když jim ho dodají. Nehledě na to, že možná nebude jak. Na takové množství nebudou vagony. Mluví se o zavedení nouzového režimu, který by umožnil státnímu podniku spravujícímu v Česku polovinu lesů, rychleji kácet a vyvážet dřevo.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Jenže pily a dřevozpracovatelské závody u nás i v Evropě jsou dřevem přecpané. Co s ním? Spálit?
Autor: Petr Topič, MAFRA
Každopádně stejně jako se mění panorama Jeseníků, bude se muset změnit i hospodaření v českých lesích. A nejen tam.
Autor: Petr Topič, MAFRA