Pane Kulínský, vzpomenete si, v jakém slavném filmu šedesátých let hrál Anthony Perkins v roli Normana Batese?´
Fakt nevím.
Bylo to Psycho od Alfreda Hitchcocka. Co vám váš příběh připomíná? Je to horor jako Psycho? Nebo drama, fraška či tragikomedie?
Už si na tu roli Perkinse vzpomínám. Od každého je to kousek, kromě té tragikomedie. Drama je to dost velké a občas připomíná horor.
Poslední stání soudu v Hradci Králové rozhodlo, že jste sice vinen, ale dostal jste jen podmínku. Tomu většina veřejnosti nerozumí. Vy ano?
Nebudu komentovat rozhodnutí soudu, protože rozsudek není pravomocný. Ale jsem šťastný, že mě neposlali do kriminálu. Na druhou stranu mě moc mrzí, že jsme nebyli schopni přesvědčit soud o mé nevině. To je všechno, co mohu říci.
Rozpor netkví jen v rozhodnutí soudu, ale i v tom, že většina lidí si myslí, že jste spáchal závažné činy, zatímco vy tvrdíte, že jste nevinný.
Usoudu proběhlo strašně moc výslechů, a jen ten, kdo u toho celého byl, ví, jak to je. Já se cítím právně nevinný. Platilo to na začátku a platí to i teď.
Případy zneužívání dívek, které se rozebíraly ve vaší kauze, jsou staré i přes 20 let. Proč se to všechno objevilo až před několika lety, a ne už mnohem dříve?
To nevím, ale doufám, že na to někdy přijdu. Zatím mi to pořád není jasné.
V knize Volný pád, kterou jste vydal v polovině března, říkáte, že holky z vašeho sboru Bambini di Praga vás "měly rády a zároveň mě nesnášely". Bylo přece jasné, že se můžete dostat do podobné situace, v jaké jste, vztahy v podobných souborech jsou složité a buď to vychází, nebo se můžete zřítit do propasti tím "volným pádem". To jste netušil?
Měly rády a nesnášely - měli jsme se rádi jako kamarádi, ale když šlo pracovně do tuhého, tak to bylo jiné. Každý podřízený nesnáší nadřízeného, když se tomu něco nelíbí. Do hudby nepatří demokracie, to je naprosto jasné, všichni to vědí. Jinak to nejde. Když je někdo neúspěšný a je mu něco vyčítáno, tak šéfa v tom okamžiku nemusí. To se stávalo i u nás.
Byl jste na ty holky zlý a hodně tvrdý? I z toho by mohlo pramenit to, že se jejich původní láska změnila v nenávist a vše skončilo u soudu.
Zlý ne, ale tvrdý určitě. Bez toho by to nefungovalo.
Snažím se dopátrat toho, zda některé dívky ze souboru nebyly na vás psychicky až příliš moc závislé, vy jste toho využil, a to se pak promítlo i do osobních vztahů. Některé z nich přece nebyly ještě dospělé.
No, soubor měl či má věkový průměr sedmnáct nebo osmnáct let, to už jsou téměř dospělí lidé, nedá se to brát tak, že to jsou malé děti. Ale ten, komu to nevyhovovalo, tam být přece nemusel, mohl odejít...
Dívky a ženy, které proti vám svědčily, jsou ty, co jim to spíše nevyhovovalo?
Byl to mix. Ale kupodivu poměrně hodně z těch, které u soudu byly, zpívalo ve sboru dost dlouhou dobu.
Když tam fungovaly delší dobu a mezi zpěvačkami Bambini di Praga jste si našel i svoje dvě manželky, muselo vám být zřejmé, že objektem dětských či teenagerských lásek těch dívek budete právě vy. Ani to vás nenapadlo?
Ale já jsem nikdy neočekával, že to může takto dopadnout, skutečně ne.
Vy jste fakt nezaznamenal v souboru „souboj“ o Kulínského?
Teď už vím, že třeba to tak bylo, ale tehdy mě to nenapadlo.
Objevily se v posledních dnech výpovědi dvou matek poškozených dívek a jedna z nich tvrdila, že byste se měl alespoň omluvit. Řekla vám, jakou přesnou omluvu požaduje?
Vůbec nevím, které matky to byly, a ani to vědět nechci, protože mi to připadá naprosto absurdní. Nevím ani, jakou omluvu požadují. Ať mi řeknou, za co se mám v jejich konkrétních případech omluvit.
Vy jste také ve své knize řekl, že tak si už část veřejnosti bude kvůli těm vztahům s děvčaty navždy o vás myslet, že jste "prase". Myslíte si, že se vám tento názor, který zní hodně silně a dost často, podaří někdy změnit?
Ten, kdo mě nezná, to těžko může posoudit. Jsem-li lidmi odsuzován pouze podle médií, je to špatně. Doufám, že mnozí z těch, kteří mě znají blíže, ten názor tak vyhraněný nemají.
Doufáte? To je dost málo. Nebo tomu skutečně věříte?
Podle mnoha reakcí svých kamarádů tomu spíše věřím. Přitom náš sbor byl dlouhá léta velmi známý v celé zemi, ale mě osobně a blíž už většina lidí neznala.
Mnoho lidí vám naopak vyjádřilo podporu. Ani tomu příliš nerozumím, protože při takovém obvinění jdou se svou podporou na tenký led. To byli lidé, kteří vás znali dobře?
Byla to smíšená společnost, ale většina z nich mě zná, takže doufám, že mi také věří.
Když jste hovořil o médiích, tak jste také prohlásil, že "zcela podivné články psala o mé kauze i MF DNES". Jaké podivné články jsme psali? Jen jsme popisovali situaci.
Dodneška jsou pro mne podivné. Způsob informací, že moje maminka o všem věděla, z čehož jako by vyznělo, že mi "dodávala holky", je zcela absurdní. Minulý týden byl u vás zase článek, který vyzníval tak, že Bambini v podstatě končí. To jsou tendenční věci. V tom byly ty články, alespoň pro mne, poněkud zvláštní.
To si pamatuji, a tam bylo v titulku, že do Bambini nechce "nová krev", a ne že končí.
O mně si pište, co chcete, na to já jsem zvyklý. Ale na Bambini nám nesahejte, to je nefér. A mé mamince ty články opravdu ublížily, protože v Česku o tom, co napíší noviny, si pak velká část lidí myslí, že je to absolutní pravda. Chápu, že vy novináři děláte svoji práci, ale někteří z vás by ji měli dělat lépe, nebo lépe řečeno slušně a normálně.
Já ji dělám slušně a normálně, ale když jste hovořil o své matce, tak dnes vede právě ona Bambini di Praga. Jak soubor funguje?
Funguje jako vždycky, koncertuje. Ve čtvrtek se Bambini vrátily z Jižní Koreje, kde měly opravdu velký úspěch. Jsou tam pozvány znovu, dostali jsme i pozvání do Japonska, které v posledních letech kvůli mé kauze z koncertních zájezdů vypadlo.
Jenže vaše známá Škola sborového zpěvu byla zrušena kvůli nezájmu. To není tvrzení z podivného článku, to je fakt.
Ukončili jsme její činnost, protože logicky - když nejsou děti, tak se špatně dělá škola. Jistě, nepřicházelo tam dostatečné množství dětí kvůli mé kauze, ale na druhou stranu si myslím, že celkový zájem dětí o sborový zpěv upadá v celé zemi. Děti mají prostě jiné zájmy, sedí u počítačů a mají mnohem menší chuť zpívat než dřív. I to je jeden z důvodů ukončení činnosti naší školy.
Mohla by postupná změna životního stylu vést i k rychlému konci Bambini?
To si nemyslím. Ovšem dětské sbory mají u nás šanci pokračovat jen v daleko omezenějším počtu, a bohužel, s daleko užší základnou, než tomu bývalo dřív. Což se možná může projevit i na kvalitě. To je pouze můj soukromý názor. Ale nezakrývám, že u nás, v Bambini, to ovlivnila i moje kauza.
Pokud už hovoříme o zpěvu, sleduje člověk jako vy, který se v hudbě zajímá o něco jiného, televizní soutěže, jako je SuperStar či X Factor?
Sleduju a nadšeně fandím. U X Factoru mě fascinuje úroveň těch posledních.
Moment, jako že je tak špatná?
Ne, naopak, je neskutečně dobrá. To, co předvádějí, je skvělé. Překvapuje mě profesionalita lidí, kteří tak moc veřejně nikdy nevystupovali. Klobouk dolů! Do Bambošů bych si z nich těžko mohl koho vybrat, to je něco jiného, ale finalisté z X Factoru jsou opravdu skvělí. Nezávidím porotě...
Souvisí to i s Bambini: umějí Češi dobře zpívat?
Jasně. Jsme na světové špičce. Co Čech, to muzikant, to snad pořád ještě platí.
Soud vám zakázal "přibližovat se" k členům souboru. Nemohou Bambini skončit i kvůli tomu?
Ne. My máme vedle maminky zdatné spolupracovníky, kteří jsou schopni v té práci pokračovat. Lukáše, Mirka, Helenku, Janu... A opět -v novinách jste se podivovali, že Kulínský je pořád hudebním ředitelem Bambini di Praga. A proč bych nebyl? To je náš soukromý rodinný podnik. To není žádná státní organizace.
Tomu rozumím. Co je však zcela konkrétně myšleno tím "nepřibližováním se" k členům souboru?
To jsme navrhli sami s panem doktorem Sokolem. Teď mám přikázáno soudem zdržet se jakéhokoli kontaktu se sborem. Nesmím být ve stejné místnosti či stejné budově jako členové sboru. Mám ale povoleny kontakty s některými holkami, které se podílejí na provozu sboru.
Já nevěřím, že v době moderních komunikací některým členkám souboru neposíláte maily či jim nevoláte z mobilu. A ani nevěřím, že to někdo kontroluje.
Nevolám, dávám si na to velký pozor. Vídám se jen s holkami, které i dnes v Bambini třeba pořád zpívají, ale které mi byly jmenovitě "dovoleny" soudem.
Chodíte pořád každý měsíc na kontrolu, kde hlásíte, jak ten kontakt nekontakt se souborem probíhá, či neprobíhá?
Ano, chodím. Povíme si, co je u mne nového, a vždy dostanu kontrolní otázku, zda jsem nebyl přímo ve sboru, ve zkušebně a podobně.
Když je to soukromý rodinný podnik, tak předpokládám, že kauza se zneužitými dívkami musela mít i velké finanční dopady na chod takového podniku.
Samozřejmě. Obrovské. Miliony nemáme a neměli jsme, ale přišli jsme o hodně peněz, takřka o všechno. Naši učitelé ve Škole sborového zpěvu se měli, doufám, dobře, za vysokou kvalitu pobírali slušné platy. Ale to už teď není.
Ovlivňují problémy s penězi i váš osobní život?
Pochopitelně.
Sám jste také říkal, že v důsledku té kauzy se vám zhroutil svět - osobní i profesní. Věříte, že se to někdy může ještě změnit?
Nejsem schopen na to odpovědět, i když o tom často přemýšlím. Udělám všechno pro to, aby se to jednou zase obrátilo, abych mohl žít a pracovat normálně. Chci hlavně dirigovat. S Bambini by to nesouviselo. Ale momentálně nemám žádné nabídky na hudební práci.
V důsledku této situace jste začal jezdit taxíkem, abyste si vydělal. To provozujete pořád?
Ano, ale kolem těch soudů jsem nejezdil. Je nepříjemné sedět v autě a být pořád ve stresu a myslet na něco jiného. To by ani nebyla dobrá služba pro zákazníka.
Podílíte se také na filmování, v tomto směru je něco nového?
Já jsem původně chtěl být dokumentarista - režisér a kameraman, až na poslední chvíli, před podáním přihlášky na vysokou, jsem se prohodil na hudebníka. V posledních letech spolupracuji jako asistent kamery či režie s Olgou Špátovou a Olgou Sommerovou. Poslední film, na kterém jsem se mohl podílet, byl dokument Olgy Sommerové Sedm světel. Dávala ho před pár dny televize. Byly to nádherné zážitky. Film je o židovských ženách, které přežily koncentrační tábory. To byly šíleně silné příběhy.
Budete se podílet i na nějakém dalším filmu?
S Olgami budeme, doufám, spolupracovat na dalších filmech. Teď to, co vzniká, je takové malé tajemství.
Ale tajemství není, že ve vazbě jste v souvislosti s vaší kauzou strávil 219 dní. Tam se asi člověk dostane k přemýšlení o věcech, které ho na svobodě nenapadají. Vy věříte v Boha?
Ano.
A myslíte si, že Bůh to tak všechno chtěl? To, co se kolem vás stalo a co se odehrává?
Asi ano. Je to zkouška, kterou se zřejmě musí projít. V životě ale existují i mnohem tvrdší zkoušky.
