V RCHR sledujete příběhy ukrajinských dětí, které unesli Rusové na „převýchovu“. Můžete nějaké zmínit?
Únosy začaly už před invazí v únoru 2022. Byly to případy údajných krymských sirotků, které měla kontrolovat místní vláda. Ty děti ale byly odvezené do Ruska nebo do ruských rodin.
Rusové únosy dobře zakrývali, vybírali si často děti bez příbuzných, po kterých nikdo bohužel nepátral. Po loňském únoru začínají tyto případy vyplouvat na povrch, bylo jich mnohem více, než jsme si mysleli.
Daryna Pidhornová
|
Vy ty případy sledujete. Jak Rusové postupovali?
Dlouze a systematicky. Chodili vesnici po vesnici, město po městu. Nejdříve se zaměřovali na sirotčince nebo ústavy.
Poté už ale brali kohokoliv, vždy si vymysleli nějakou legislativní záminku, pod kterou jednotlivé případy únosů zakryli. Pokaždé ale nejdříve dítě fyzicky přestěhovali, odřízli ho od jeho blízkých.
Na webu Children of war publikuje ukrajinská vláda počty mrtvých, unesených, či ztracených dětí, které se podařilo oficiálně potvrdit. Unesených a násilně deportovaných dětí je podle webu takřka 20 tisíc.
To jsou bohužel jen ty děti, jejichž rodiče se podařilo kontaktovat. Nevíme, kolik je sirotků nebo jiných dětí se smutným osudem.
Ruské zdroje hovoří o sedmi stech „synech“, kteří byli „adoptováni“ tamními rodinami a zároveň slibují výhody těm, kteří si ukrajinské děti osvojí.
Takhle si „adoptovala“ ukrajinské dítě i Marija Lvovová-Bělovová, na kterou vydal zatykač Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu. Jmenuje se Philip a ona pořád komolí jeho věk, letos už mu podle ní bylo patnáct, šestnáct i sedmnáct.
Jak těžké je dostat děti zpět?
Je to strašně těžké. Rusové jsou dobří ve skrývání důkazů a znemožňování dopátrat se pravdy. Už se jim dokonce podařilo mnohým z těch dětí načerno udělit ruská občanství, pro nás je tak skoro nemožné pracovat na jejich návratu, protože nemáme legální cesty, jak se k nim dostat. Nevíme, odkud a kam přišly. Kradou těm dětem životy.
Jak velký problém je pro tyto děti ruská propaganda?
Podařilo se nám získat některé jejich učební materiály. Učebnice ruštiny, dějepis, zeměpis, výtvarná výchova a tak dále. Vším jsou propsaná hesla jako: Tvá vlast je Rusko! Nic než vlast není důležitější, měl bys ji milovat a opatrovat; Nejlépe za svou vlast umři v boji.
Dále zmiňují, že je pro chlapce vhodné narukovat do armády nebo třeba k wagnerovcům, protože to je nejlepší způsob ochrany vlasti.
Regionální centrum pro lidská práva (RCHR)
|
To jsou učebnice. Kde se děti dále setkávají s propagandou?
Víceméně všude, válka se propisuje do jejich vzdělávání, do písní, do mimoškolních aktivit, na tábory. Učí je to už od školky, kde zpívají písně o Putinovi.
Dětská duše je křehká a zranitelná. Když slyší to samé od paní ve školce, od rodiny, ve které žije a z televize, samozřejmě že tomu uvěří. Taková propaganda sice není tak zřejmá, ale propíše se do vás. Jak říkám, Rusové jsou ve skrývání pravdy dobří.
Co si pod tím můžeme představit? Jaké věty děti od učitelky slyší?
Že Putin je dobrý a chrání je před zlem, tedy Ukrajinou. Učitelé bohužel běžně mluví o vojenských operacích a o tom, že ruské vojsko má právo zabíjet Ukrajince, kteří jsou podle propagandy nacisté.
To je taková klasická dezinformace, kterou když slýcháváte od učitele nebo od lékaře, tak se vám vryje pod kůži. Děti tomu postupně uvěří. V Rusku jim také blokují zahraniční weby nebo sociální sítě, těžko se tak mohou dostat k nezkreslené verzi světa.
Zabýváte se také ochranou kulturního dědictví. Co všechno Rusové na Ukrajině ničí?
Po těch letech bych řekla, že snad všechno, co má nějakou hodnotu. Rusové vždy přijdou, vytipují si své cíle a zničí je. Kulturní dědictví je nedílnou součástí socioekonomického a kulturního rozvoje každého státu. Ruská federace však záměrně porušuje normy mezinárodního práva a zavádí na okupovaných územích Ukrajiny svou politiku zaměřenou na zničení kulturního dědictví Ukrajiny.
Kolik toho už Rusové zničili?
Rusko ročně provádí dvacet až čtyřicet nelegálních archeologických vykopávek, během kterých ukradnou a zničí tisíce ukrajinských kulturních statků.
Část z nich je přestěhována na ruské území, kde kulturní majetek Ukrajiny nenávratně mizí. Ve spolupráci s ukrajinskými úřady vyšetřujeme zločiny proti kultuře a také se snažíme najít náš majetek prostřednictvím portálu, který jsme spustili s Národní agenturou pro boj s korupcí.
Co dělají s budovami, které nezničí?
Často je přejmenovávají, přepisují jejich historii. Když se nějaká významná budova jmenovala po slavném Ukrajinci, jednoduše strhli její název a dali ji jméno jako „Ruské divadlo“ a tak podobně. Při archeologických vykopávkách se také stává, že Rusové najdou vzácné ukrajinské památky. Zalévají je asfaltem.
Víte, co se stalo s památkami a cennostmi, které Rusové nezničili nebo nezalili asfaltem?
Některé si odnesli a vzali zpět. Nedávno jsem například viděla archeologické nálezy z ukrajinského muzea na obrázcích z jakési moskevské exhibice. Některé se zase snaží prodat, třeba na eBay.
Jak jste se k této práci dostala? Na právničku vystupující na mezinárodních platformách vypadáte dost mladá.
Je mi pětadvacet. Od svých čtrnácti nebo patnácti let vídám takřka každý den krutost, střelbu, požáry. Stane se to běžnou součástí života. Jako zástupce mladých si něco takového do budoucna už nepřeji. My Ukrajinci máme obrovské kulturní dědictví, které chci pomoct zachovat a ukázat světu, co dovedeme.