Pro většinu lidí je lov bouří koníčkem. Začínali tak i zakladatelé nejvýznamnější organizace v Česku s názvem Amateur stormchasing society (A.S.S.). Členů ale přibývá a postupně navázala spolupráci s odborníky z Českého hydrometeorologického ústavu.
V současnosti je sdružení do jisté míry prodlouženou rukou meteorologů. "Oni často nemají možnost vidět, jak to vypadalo v terénu. Vlastně jim poskytujeme zpětnou vazbu. A my zase díky jejich datům víme, jak se situace vyvíjí a kde hrozí nebezpečí," pochvaluje si spolupráci jeden ze zakladatelů A.S.S. Jan Drahokoupil.
Hlavním úkolem členů A.S.S. je fotografování, filmování a pořizování tzv. time-lapse videí (postupné snímkování s intervalem cca 5 sekund, ze kterého vznikne zrychlené video vývoje bouřky). Lovci bouří měří i intenzitu srážek a rychlost větru.
I zkušený lovec se může snadno stát loveným
Hon na bouřky začíná ve chvíli, kdy se naskytnou ideální podmínky pro vznik, vývoj a trvání bouřek. Většinou jde o přechody výrazných studených front, které se dají dobře odhadnout i s několikadenním předstihem. Nebo se vyrazí "na jistotu" za již existující bouřkou.
Je třeba najít správné a bezpečné místo pro pozorování, nejlépe stranou bouřky a v dosahu auta. Poté osádka vybalí techniku pro záznam a připojení k internetu, aby se dostala k datům z radaru, nebo se spojí s koordinátorem na síti z domova.
Bouře se sleduje, dokud je to zajímavé a bezpečné. Pokud stojí stormchaseři, jak se lovcům říká, bouři v cestě, je potřeba se včas vytratit. "Aby se nestalo to, co nám loni na Moravě. Museli jsme se schovat na benzínce před létajícími větvemi a lámajícími se stromy," popisuje jeden z lovců Tomáš Prouza.
Blesky při bouřce v Novém Strašecí (foto: Tomáš Novotný, www.bourky.com)
Největším nebezpečím pro lovce bouřek jsou blesky. Jan Drahokoupil se nejvíc bojí toho, že se někdo zhlédne ve stormchasingu jako v adrenalinovém sportu a v bouřce půjde fotit na kopec bez jakýchkoli vědomostí.
"Znalosti bezpečnostních pravidel pohybu kolem bouřek jsou nezbytností, pokud nechceme brzy přijít k úhoně," varuje Drahokoupil. Je nutné mít alespoň základní znalosti meteorologie, umět předvídat a rozumět družicovým a radarovým datům.
U radaru si člověk připadá vševědoucí, ale je třeba mít respekt
Jeden z lovců bouřek Tomáš Prouza říká, že když se začne dít něco neočekávaného či důležitého a člověk sleduje hory dat z družic a radarů na monitoru, je to nepopsatelný pocit. Až si člověk připadá "nadpozemsky vědoucí".
Zároveň cítí bezmoc, protože člověku před živlem nezbývá nic jiného než zavelet k útěku. "A to je myslím dobře, protože cílem našeho poznání nemá být ovládnutí přírodních sil, ale porozumění jim tak, abychom dokázali zmírnit jejich dopady na naši společnost," vysvětluje Prouza.
Další věcí je stormchaserovo dilema: každý by rád viděl tornádo nebo silné krupobití, ale zároveň si je vědom, že takový jev většinou napáchá velké škody, filozofuje Prouza.
Bouřky můžete lovit i s pomocí vlaku nebo letadla
Slovo "stormchasing" v praxi znamená sledování bouřek autem. Jsou ale i rafinovanější způsoby, jak se k bouřce dostat. Lovec bouřek Michael Provod, který studuje meteorologii v Londýně, vyzkoušel v Británii lov vlakem.
Potřebujete jen dobrou znalost tratí a spolehlivou železniční síť, takže v Česku by takový čin byl velmi obtížný. "I zkušeným lovcům bouřek se to zdá nemožné, ale po několika neúspěšných pokusech se mi to podařilo a od té doby mám asi 80% úspěšnost pozorování z desetikilometrové vzdálenosti," uvádí Provod.
S organizací TORRO také vyzkoušel lov tornád letadlem. Jak ale sám uvádí, je to problematické hlavně z finančního hlediska. Málokdy se také stane, že by vydržela příznivá předpověď pro vznik tornád více než dva dny.
V USA je "strormchasing", jak se lovení bouřek říká, spojován právě s lovem tornád. Ta se sice vyskytují i v Česku a jinde v Evropě, ale v našich končinách jsou stále vzácným jevem. O to je jejich sledování cennější. Zejména proto, že i zde dokážou napáchat velké škody (více čtěte zde).
Podívejte se na time-lapse video (autor: Miroslav Sedlmajer, www.bourky.com):
