Čtyři vraždy a pokus o pátou. Josefu Kottovi na to společně s milencem a komplicem Michaelem Kutílkem stačilo v roce 1990 pouhých 26 hodin. Pronikli tak do učebnic kriminalistiky jako první polistopadoví sérioví vrazi. Zatímco Kutílek v březnu 2017 ve vězení zemřel ve věku 66 let, dnes 65letý Kott se pokouší z doživotního trestu dostat na svobodu žádostí o obnovu svého procesu.
Ale od začátku.
Celý příběh začíná v roce 1988, kdy se v liberecké věznici Minkovice seznámili dva muži. Josef Kott, někdejší nadějný šachista z vysokoškolské rodiny, který pracoval v ochrance prezidenta Husáka, si tu odpykával banální trest za krádeže.
Stravovala jej po dvou rozvodech nenávist k ženám, navíc zahořel láskou k mužům. Jeho snům jak po propuštění z kriminálu zázračně zbohatne a začne nový život naslouchal tehdy dvanáctkrát soudně trestaný recidivista Michael Kutílek, který měl pifku na celý svět už z dob, kdy trávil dětství v pasťáku. Třaskavé spojení bylo dovršeno.
Náhle přichází amnestie prezidenta Havla, která oba nepřipravené muže vrhla do nové svobodné společnosti, v níž se každý pokoušel zbohatnout. Kott s Kutílkem na to šli hned dva měsíce poté za cenu brutálních vražd. Psal se 1. květen 1990.
Nejprve si dvojice opatřila pistoli. Vyhlédla si starou továrnu v Nýřanech, kde v noci přepadli 71letého hlídače Františka K. Kott použil starou esenbáckou uniformu ze svého šatníku, aby působil důvěryhodně.
Pod záminkou kontroly služební zbraně starého muže popravili jeho vlastní pistolí, kterou jim naivně odevzdal. V poslední vteřině zaváhal, když mu došlo, že kontrola těžko přijde neohlášeně během noci…
Doživotně odsouzený vrah žádal o obnovu procesu, pomoci mu má synovec |
Dnes až neuvěřitelně působí fakt, že poručické hvězdy k uniformě získal Kott přímo na služebně Veřejné bezpečnosti, kam si pro ně došel s primitivní historkou o oslavě pionýrského dne.
Povzbuzena prvním úspěchem se dvojice vozem vydala do Plzně. Cestou do auta vzala dvě šestnáctileté stopařky Ditu a Sylvii. Nejprve je donutili se svléknout, pak je v autě svázali a osahávali a nakonec s nimi odjeli do lesa na Berounsko. Tam je vyvlekli ven do lesa, kde je zabili tím nejbrutálnějším způsobem. Zasadili jim v součtu 60 ran nožem do zad. „Na ženské je škoda nábojů,“ pronesl prý Kott krátce před vražedným běsněním.
Tato vražda nebyla loupežná, pouze se v ní promítly později znalci klasifikované úchylky. Kotta odborníci diagnostikovali jako deviantního sadistu, Kutílka jako polymorfního psychopata. Vraždou bezbranných dívek oba muži ukojili své zvrácené choutky.
Oba pak odjeli do Prahy, kde chtěli přepadnout náhodně vytipované byty, jejich majitele zabít a odnést si cennosti. Měli však smůlu – ve všech bytech, kam se dozvonili, byla buď návštěva nebo větší počet lidí. Frustrovaní neúspěchem si vzali taxíka, bezcílně v něm jezdili Prahou, až nakonec taxikáře Františka B. zastřelili a okradli.
A stále neměli dost. Jejich noční vražedná jízda skončila poblíž Kařezu na Rokycansku, kde si vyhlédli zaparkovaný kamion s anglickou espézetkou. Napadlo je, že zahraniční řidič u sebe bude mít cizí valuty, tehdy málo dostupné.
Britského šoféra Michaela M. střelili do hlavy, okradli o peníze a vzali si i několik nepodstatných drobností. Ty se ukázaly později jako klíčové. V Kottově kapse skončil jeden „angličák“ s reklamním nápisem Camel, které kamioňák v kabině vezl. „Vezmu ho klukovi,“ pronesl prý.
Kamioňák ale nezemřel. S průstřelem hlavy, který však zázračně přežil, se odplazil pro pomoc a popsal pachatele. „Byli to policisté,“ odpověděl na otázku, kdo ho přepadl.
Když za pár dní policisté přišli mluvit se zatím podezřelým Kottem k němu domů, povšiml si kriminalista autíčka s povědomým nápisem v rukou chlapce. „To je pěkné autíčko, odkud ho máš,“ ptal se dítěte. „To mám od táty,“ odvětil bezelstně chlapec. V tu chvíli bylo jasno.
Kott s Kutílkem po zadržení házeli vinu jeden na druhého a různě měnili výpovědi. Kauza se vlekla až do roku 1995. Původní rozsudek 25 let totiž naplatil, Nejvyšší soud rozsudek zrušil a poslal oba vrahy do vězení pouze na 4,5 roku a 5 let za krádeže. Později jim plzeňský soud po odvoláních pravomocně vyměřil doživotní tresty.
Matka zavražděné stopařky tehdy žádala prezidenta Václava Havla, aby zločinci dostali trest smrti. A skutečně na něj měli nárok – trest smrti zrušil federální parlament až 1. července 1990. Vrazi řádili v květnu, kdy ještě platil, měli tedy ještě skončit na šibenici.
Trestnost činu se navíc posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Právo však mimo jiné říká, že čin se podle pozdějšího zákona posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Oba tak vyvázli s doživotím.
Kutílek se po 18 letech přiznal k páté dokonané vraždě. V květnu 1990 bodl a zabil v Plzni 19letého mladíka bodnutím nože do srdce. Vraždu s dvojicí kriminalisté vůbec nespojovali, Kutílek o ní ale napsal spoluvězni v dopise, který bachaři zadrželi. K soudu už ale nedošlo, vražda byla v té době promlčená a Kutílek by vyšší trest stejně už dostat nemohl.
Američané pro lidi jako Kott a Kutík mají dokonce svoji kategorii – Toulavý vrah. Takový zločinec obvykle v krátkém časovém úseku zabije víc lidí na různých místech. Prostě se toulá a při tom zabíjí.
Oba vrazi se ve vězení pokoušeli několikrát o obnovu svého procesu, kdy se Kutílek například doznal, že vraždy spáchal on sám bez přispění Kotta nebo že vraždy páchal, protože mu to napověděl Satan a on tak dle svých slov byl prvním českým satanistou, jehož ruku vedlo zlo.
Kriminalisté, kteří v roce 1990 vražednou mašinérii Kotta s Kutílkem vyšetřovali, ale na historky o zlu nevěří.
„S pojmy jako dobro nebo zlo my vůbec nepracovali. Zlo jako takové neexistuje, vždy jde spíš o nedostatek úcty k životu, empatie a morálky. V případě Kotta s Kutílkem to byla naprostá absence dobra. Chybělo jim cokoliv, co dělá člověka člověkem. Byli jako bytosti z jiné dimenze, naprosto prázdní, chladní a nelidští. Ale stále lidé,“ svěřil se MF DNES jeden z bývalých vyšetřovatelů.
Pokusy o obnovu procesu nezastavila ani smrt Kutílka na rakovinu v roce 2017, nyní se o to pokouší Kott.
Tento týden ve středu se u plzeňského soudu domáhal obnovení svého procesu. Žádost opírá o svědectví svého synovce, který jako čtrnáctiletý v předvečer vražd údajně tajně vyslechl hádku obou mužů, z níž má vyplývat, že Kutílek Kotta k účasti na vraždách přinutil s pistolí v ruce. Samotného zabíjení se pak prý Kott neúčastnil a Kutílka doprovázel ze strachu o život.
„Hádali se, ten druhý tam máchal pistolí a hrozil, že když s ním nepojede, obrátí mu život naruby,“ řekl soudu Kottův synovec Pavel.
„Jel jsem s ním na ty vraždy z donucení,“ přitakal Kott před soudem.
Soud však věrohodnost Kottova synovce Pavla zpochybnil, když poukázal na fakt, že byl mnohonásobně trestán v Česku i Německu za jízdu v opilosti a bez řidičáku, půl roku dokonce pobyl ve vězení.
Svědectví ve prospěch svého strýce prý učinil písemně už jednou v roce 1994 a pak jej odvolal. Kott se ale odvolává také dopisu, který krátce před smrtí napsal Kutílek. V něm vzal veškerou vinu na sebe.
„Kutílek byl satanista, ale později ve věznici Rýnovice ze sebe nechal vymítat ďábla. To mu umožnilo dát se na víru a stát se křesťanem. Takže nakonec chtěl věci uvést na pravou víru,“ vysvětlil poněkud neobratně u soudu. Ten byl bez vyneseného verdiktu odročen na březen.
Kotta ale neúspěch při žádosti o obnovu procesu nezastaví. U soudu přiznal, že bude postupovat jako Robert Tempel, který byl loni po zásahu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku zproštěn obžaloby z vraždy.
