KREJČÍŘ PROMLUVIL O SVÉM ÚTĚKU:
■ Žalobce Dolejší: Krejčíř se mi chce pomstít
■ Krejčíř opustil Česko na bicyklu
INFOGRAFIKA:
■ Jak se dostal Krejčíř na Seychely
■ Plánek Krejčířovy vily v Černošících
■ Policejní záběry ze zatýkání Krejčíře
"Hledali u mě směnky na ČSSD, ale já je měl ve vedlejším domě. Tak mě Dolejší pustil, abych pro ně došel," tvrdí Krejčíř v rozhovoru pro MF DNES.
Letos 18. června k vám do vily vpadla URNA a pak začala domovní prohlídka. Co jste v tu chvíli dělal?
Spal jsem jako dudek, protože mě bolely zuby, tak jsem si vzal tabletky na spaní. Měl jsem vedle sebe u postele i telefon a vůbec jsem ho neslyšel. Přitom mi volala ochranka, že se k nám někdo dobývá.
Vzbudila mě až manželka. Křičela, že se něco děje. Vstal jsem z postele a viděl jsem nějaké chlápky v kuklách, tak jsem běžel do trezoru pro pistoli. Myslel jsem si, že mě přišli přepadnout a zabít.
V první chvíli jsem si vůbec neuvědomil, že je to policie. Než jsem ale doběhl o dvě patra dolů k trezoru, tak už jsem ležel na zemi. Takže naštěstí jsem tu pistol nestačil vzít a střílet.
Co se dělo pak?
Spoutali mě. Ale jak jsem byl pod utišujícími léky, tak jsem zase usnul. Pak mě probudil přímo státní zástupce Dolejší a oznámil mi, že proběhne domovní prohlídka.
Sdělili vám obvinění?
Nebyl jsem zatčen ani zadržen a nebylo mi sděleno ani obvinění. Řekli mi, že bude jen domovní prohlídka. Sundali mi pouta, a tak jsem si mohl dělat, co jsem chtěl. Měl jsem pocit, že domovní prohlídku vede pan Dolejší.
Věděl, kde jsou jaké volné prostory za zdmi sádrokartonů. Věděl, že je potřeba zapnout klimatizaci u žraloka, znal můj dům lépe než já. Pak mi dali klidně telefon, abych si zavolal právníka a domovníka.
Co přesně vám řekl Dolejší?
Že u mě proběhne domovní prohlídka za účelem nalezení dokumentů z kauzy týkající se Čepra.
Neřekli vám, že vás zadržují, zatýkají, něco takového?
Ne. Proto mi sundali i pouta. Byl jsem v pozici účastníka domovní prohlídky. Slyšel jsem od policistů, že bych pak měl být zadržen, ale nic úředního jsem v tu chvíli nedostal.
Jak vám připadala ta prohlídka? Ministr vnitra ji pak označil spíše za exkurzi.
Byl to totální chaos. Ti policajti vůbec nevěděli, co hledají, proč tam jsou. Ta skupina byla úplně nekoordinovaná. Motali se tam. Čekali, co řekne státní zástupkyně. Ta nevěděla a čekala, co řekne druhý státní zástupce Dolejší. Jejich jednání bylo takové zmatečné.
Jak to dopadlo s tou pistolí, pro kterou jste původně běžel? Zajistili ji?
To byla taková úsměvná historka. Nechali mě otevřít ten trezor a řekli mi, abych postupně vytahoval všechno, co mám v trezoru, a abych ty věci dával vedle na židli. Bral jsem to odshora, byly tam nějaké šperky, papíry, a pak jsem vyndal i tu pistoli. Měl jsem ji nabitou, otočil jsem ji na policisty a říkám: Chlapi, nepodceňte tady tu pistol, tu byste měli schovat jako první. Tak z toho bylo trochu show, protože se začali skrývat, ale já jsem jim ji normálně dal. Vrátili ji do trezoru. Kdybych se tam rozhodl zastřelit tři policisty, tak jsem to mohl udělat.
Oni vám dovolili i telefonovat?
Hned od začátku. Měl jsem telefon u sebe. Psal jsem si esemesky s manželkou, protože byla s dětmi nahoře. (Kromě jeho syna Denise byl v tu dobu ve vile ještě synův patnáctiletý kamarád - pozn. red.)
Komu jste volal?
Svému příteli panu Zagorovi, všem právníkům, ochrance, volal jsem správci domu panu Moravcovi, volal jsem manželce. Psal jsem jí SMS, co dělá, protože jsem se nudil.
Kontaktoval vás během prohlídky někdo z policistů?
Kontaktoval mě státní zástupce Dolejší.
Jak to probíhalo?
Šli jsme spolu stranou. Policisté byli roztroušeni všude možně. Jedni seděli na terase a pili kafe, druzí byli u auta, třetí byli u psů a hráli si s nimi, čtvrtí se bavili mezi sebou a další balili zajištěné věci. Pak za mnou přišel Dolejší, šli jsme do jedné místnosti vedle pracovny, mezi obývákem a pracovnou, a měli jsme krátký pohovor.
Co vám říkal?
Říkal mi, že existuje možnost, jak se mohou sbalit a jít pryč. Říkal, že cílem domovní prohlídky bylo najít papíry k pohledávce Čepra, kterou vlastním, protože do té doby doklady k pohledávce nikdo oficiálně neviděl. Bavili jsme se i o kopii směnky na 60 milionů korun, která dokladovala, že jsem v roce 2002 prostřednictvím svého obchodního partnera Jakuba Konečného poskytl ČSSD, kterou zastupoval Stanislav Gross, půjčku.
Kdo tu diskusi začal?
Dolejší.
Jak vám to přesně řekl?
Že ví, že mám k dispozici směnku mezi mnou a panem Konečným o šedesátimilionové půjčce a že k tomu existuje směnka mezi Konečným a Grossem. Řekl jsem, že ji mám, ale že je jen v kopii. Dolejší říkal, že to nevadí a kde ta směnka je? Řekl jsem mu, že ji mám ve svém druhém domě tady v Černošicích, pár set metrů od této vily.
On chtěl jen tu kopii směnky Gross-Konečný, nebo i originál směnky Krejčíř-Konečný?
On nechtěl směnku mezi mnou a Konečným. Jeho zajímala jen směnka mezi Grossem a Konečným. Plus k tomu chtěl ještě doklady k Čepru. Já mám za to, kdyby se tam ta kopie té směnky našla, tak by žádná nabídka z jeho strany nepadla.
Jak jste na nabídku státního zástupce reagoval?
Řekl jsem si, že už asi není úniku. A byl jsem rozhodnut jim ty dokumenty dát. Ty papíry jsem měl vedle v domě v bankovním trezoru.
Kdy přesně se odehrávala ta debata?
Skoro na konci té prohlídky. Jsem přesvědčen, že se čekalo, jestli se tam najdou ty směnky.
Co tedy Dolejší řekl? Souhlasil s tím, abyste pro ty dokumenty došel?
Chtěl, abych pro ně došel, a slíbil, že zajistí, že se to tu ukončí a rozejdeme se. Bral jsem to tak, že mi dal zelenou k tomu, abych došel pro ty papíry, ale pak se stalo něco, co jsem nečekal.
Jak jste z vily odešel? To si vás nikdo nevšiml?
Nechal jsem si přinést boty, protože jsem byl pořád bos. Zavolal jsem manželce, že potřebuji ponožky a boty. Vzal jsem si klíče. Oblékl jsem se, a když jsem se chtěl vydat na cestu, tak mě oslovil jeden policista, jestli bych ho nedoprovodil na záchod. Já jsem to vnímal tak, že ten policista jde od pana Dolejšího, aby mě odvedl pryč. Ale po pravdě řečeno, v té místnosti byla taková nálada a chaos, že jsem mohl kdykoli z místnosti odejít.
Ten policista nemusel být instruován Dolejším. Ale mohla to být čistě jen náhoda, že se mu právě v té chvíli chtělo na toaletu?
To je také možné.
A policisté vás viděli, jak se oblékáte?
Viděli, jak si beru boty. Seděl jsem vedle nich. Takže pak jsem šel s tím policistou a ukázal jsem mu záchod. I já jsem se ještě stačil vyčurat na druhém záchodě hned vedle. Pak jsem se sebral a odešel zadní brankou ven do toho vzdáleného domu. Mobil jsem si nevzal.
Tam někdo bydlí?
Žijí tam moji známí. Normálně jsem u nich zazvonil a řekl jsem jim, že si potřebuji vzít nějaké dokumenty z trezoru a že si dám kafe, protože jsem nevyspalý a vyřízený.
Vy jste byl rozhodnut jim ty dokumenty přinést?
Ano. Takže jsem si dal tu kávu a pak i nějaké jídlo. Vzal jsem si ty dokumenty k sobě a najednou přiběhl do domu kluk z mé ochranky a říkal, že má důležitý vzkaz od mé ženy.
Jaký vzkaz?
Že jsem utekl z domovní prohlídky, což vůbec nebyla pravda, že jsem prostě na útěku a že jestli mě chytnou, tak že mě zabijí, že mě zastřelí. Volala mu to moje manželka Kateřina, že jí to řekl policista Kubát.
Jak jste si to vyhodnotil?
Pro mě to bylo jasné: žalobce Dolejší mě dostal do situace, že budu na útěku a že ten cíl není, abych byl ve vazbě, ale abych byl mrtvý. Dostal jsem strach o život, a tak jsem se rozhodl utéct.
Jak jste pak utekl?
Okamžitě jsem vyběhl ven a ujel autem. Psalo se o mně, že jsem utekl oknem, že jsem jako Spiderman nebo jako James Bond a David Copperfield v jedné osobě, a přitom to bylo velmi jednoduché. Odešel jsem ladným krokem po dohodě se státním zástupcem.
