náhledy
David Vojtíšek je majitelem největší kožešinové farmy u nás. Je v nezáviděníhodné situaci. Z pohledu PR specialisty je jeho případ noční můra. Není nic horšího, než obhajovat chov a posléze zabití zvířat se sametovou srstí. Navíc, když vystrkují čumáky skrz mříže a se zájmem poulí černé oči. To jdou fakta stranou, rozhodují emoce. V očích řady lidí je ten špatný. A kvůli chystané změně zákona nejspíš bude muset skončit.
Autor: Petr Topič, MAFRA
V podstatě se hraje už jen o to, jak bude ten konec vypadat. Poslaneckou sněmovnou prošla prvním čtením novela zákona na ochranu zvířat proti týrání. Je psána přesně "na tělo” producentům kožešin. Týkat se bude pouze farem, které chovají zvířata “...výhradně pro své kožešiny, aniž by došlo k zužitkování masa pro lidskou spotřebu”. Zákaz se tak nebude vztahovat například na farmy s králíky či nutriemi.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Chovateli vadí, že o jeho rodinném byznysu rozhodují politici, kteří se na jeho farmě nebyli ani podívat. Poslanci mohou o novele hlasovat už v únoru. Je zařazena na pořad 55. schůze, která začíná 21. února. Ve výborech se rozšířila například o možnost zachování stávajících farem a zakáz otevírání nových (Zemědělský výbor). Podobu návrhu rozporuje Robin Böhnisch z Výboru pro životní prostředí - zároveň jeden z předkladatelů novely. Podle něj je nedopracovaný. Tvrdí, že ve skutečnosti rozšiřování nezakazuje, navíc ho považuje za ústavně nekonformní.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Nelíbí se mu ani návrhy od poslance Josefa Kotta, které odkládají účinnost zákona až o patnáct let. Přechodné období, jež navrhuje Kott, je podle Böhnische nedůvodně dlouhé. Neobává se o nesplacené investice do chovatelských zařízení. Pokud prý bude vůle zákaz kožešinových farem schválit a s tím i nějaké kompenzace, bude muset ministerstvo zemědělství promítnout náklady na náhrady do svého dalšího rozpočtu. Diskuzi o prodloužení přechodného období či vytvoření plánu velkorysejších kompenzací pro chovatele se však nebrání.
Autor: Petr Topič, MAFRA
V Česku je v současnosti devět kožešinových farem. Do roku 2014 museli majitelé obměnit technologii, což bylo spojeno s investicemi. Na farmě Davida Vojtíška ve Velkém Ratmírově proto mají nově v kleci vždy jedno zvíře nebo dvě mláďata. Navíc jim nad rámec předpisů umístili do klece plošinu, na které může norek polehávat. Znásobili kapacitu, investovali do chladírny a přípravny krmiva. Investice v řádech milionů.
Autor: Petr Topič, MAFRA
"Mysleli jsme si, že když tohle splníme, budeme fungovat dál. Poslanci se k tomu mohli vyjadřovat a zakázat nás už před tím, ne až dnes, kdy jsme investovali miliony," vytýká předkladatelům novely podle něj populistický přístup.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Chovní norci žijí na farmě 4 až 5 let. Majitel sleduje určité genetické linie, které mají vliv na vzhled srsti. Jeho základní stádo čítá tři tisíce kusů. Z toho je pět set samců. Norci tráví den v dvouhodinovém cyklu. Za tu dobu se jednou nažerou a pak v tomto mrazivém počasí zalezou do nory - dřevěné bedýnky vystlané slámou. A spí. Za dvě hodiny znovu. Jakmile někdo projde uličkou, se zájmem vykouknou - (nejspíš proto) zda z návštěvy nekápne něco k snědku.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Krmí se směsí sestávající většinou z masa, doplněného o další bílkoviny, šrot a vitamíny. Potrava se musí připravovat přímo na farmě. Norek je na ni velmi choulostivý. Nekvalitní nebo kontaminovaná strava by mohla znamenat jeho úhyn.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Za sezonu tu vyprodukují zhruba deset tisíc kůží v přibližně šesti variantách. Vše startuje v březnu, kdy se na farmě začíná s připouštěním samic. Jde o kritický okamžik, od kterého se odvíjí celá sezona. "Musí tady být naprostý klid, abychom norky nerušili. Čím míň lidí, tím líp. Kvůli tomu denně mezi klecemi nachodím dvacet kilometrů," popisuje náplň dne Vojtíšek. Musí neustále kontrolovat průběh páření.
Autor: Petr Topič, MAFRA
V květnu se začínají rodit mláďata. Za sedm měsíců dosahují tzv. kožešinové zralosti. To je okamžik, kdy je srst na zvířeti z pohledu farmáře nejdokonalejší. V tomto termínu (listopad) je čas zvíře zkožkovat.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Možností, jak norka usmrtit v souladu s právními předpisy, je několik. Ve Velkém Ratmírově používají oxid uhelnatý. A děje se tak za dohledu pracovníka Státní veterinární správy. Kontrolory tu má Vojtíšek několikrát do roka. Porušení platné legislativy nezaznamenali.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Byť se pro usmrcení zvířete používá termín "zkožkovat", norci se na farmě z kůže nestahují. Za stávající situace nehodlá investovat do technologie na zpracování kůží. Proto pan Vojtíšek posílá usmrcené a zachlazené norky do Polska. V tamních závodech zvíře teprve stáhnou, kůži zbaví tuku a usuší. Surová kožešina putuje na burzu do Toronta, Helsinek nebo Kodaně, kde nakupují zpracovatelé. Ti si kůže nechávají zpracovat v činírnách podle svých požadavků. Maso ani kosti se nevyhazují. Najdou uplatnění v krmných směsích. Tuk z norka pak pro své vynikající vlastnosti v kosmetickém průmyslu.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Polsko je bráno jako rostoucí kožkařská velmoc. Jen norků tu ročně vyprodukují 8,5 milionu kusů. Pro pořádek, jedničkou je v Evropě Dánsko, odkud pochází 17,8 milionu norků. Dvacet tisíc kusů z českých farem je oproti tomu nic.
Autor: Petr Topič, MAFRA
S tím také operuje a počítá poslanecká novela. Poslanci napříč politickým spektrem mají za to, že vzhledem k mizivému počtu farmářů u nás budou dopady (včetně případných náhrad) zanedbatelné.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Důvody, proč se v Česku musí zakázat chov zvířat na kůži, shrnuli v důvodové zprávě. Jsou v zásadě dva. Zaprvé uvádí, že jde o zvířata, která nebyla dostatečně domestikována a tudíž je nelze chovat v zajetí tak, aby to bylo v souladu s jejich potřebami. Respektive, kdyby se měly naplnit všechny požadavky (výběh, přístup k vodě apod.), byl by chov naprosto nerentabilní. A za druhé, že je nepřípustné zabíjet zvíře jen kvůli kožešině. Podle navrhovatelů novely zákona je pořizování kožešin v dnešní době neetické.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Je nabíledni, že s těmito důvody a argumenty Vojtíšek nesouhlasí. "Že nejsou domestikovaní? Samozřejmě, že jsou. Na našem území se chová už sto let. Dávno to není divoké zvíře. Jde to vidět například na jejich velikosti a kvalitě kožešiny. V literatuře z osmdesátých let jsou uváděny mnohem nižší hmotnosti, než jakých dorůstají dnes." Je přesvědčen, že většina zvířat by návrat do volné přírody nepřežila.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Vede ho k tomu i zkušenost z dřívějška, kdy se na farmu opakovaně vracela samice norka, která před tím utekla. "Proč by někam chodila? Měla tady žrádlo. Nakonec se tu i spářila a dožila u nás," vzpomíná Vojtíšek.
Autor: Petr Topič, MAFRA
V současnosti oba tábory - zastánců zákazu i jeho odpůrci - předkládají studie, které mají upevnit jejich pozice. Kromě toho, jestli je domestikován, řeší také to, zda trpí či nikoli v nově předepsaných klecích, a jestli je umělá kožešina dostatečně ekologická či nikoli. Argumenty pro/proti lze vybírat dle potřeby. Ukazuje se však, že v případě kožešinových farem nejde ani tak o souboj faktů jako emocí. Potvrzuje to i výsledek průzkumu agentury CVVM z roku 2015, který vznikl na popud organizace Svoboda zvířat.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Podle něj by sedm z deseti Čechů podpořilo zákaz chovu kožešinových zvířat. Zároveň však přiznávají, že se necítí být dostatečně informováni o životních podmínkách zvířat chovaných na kožešinových farmách. Potřebné informace má podle výzkumu necelá pětina občanů.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Jestli je norek živá inteligentní bytost, která si zaslouží lepší podmínky k životu než například vepř domácí, si autor reportáže netroufne tvrdit. Realita farmy však měla daleko k obrázkům týraných zvířat. Servis, jaký mají norci ve Velkém Ratmírově, by jim mohlo kde jaké zvíře chované na českých dvorcích závidět.
Autor: Petr Topič, MAFRA
"Proč chtějí zlikvidovat zrovna nás? Protože je nás málo. Jsme snadný cíl," krčí Vojtíšek rameny. “Ale já jsem nešel dělat byznys proto, abych to tady zavíral. Jak bych měl určit hodnotu tady toho všeho, když mě můžou odrovnat jedním zákonem,” krčí rameny v místech, kde plánoval stavbu dalšího provozu. Místo toho bude muset nejspíš skončit. Rozhodne se v následujících měsících. Norky konec jeho farmy nezachrání. Poptávka po jejich kůži neklesá, naopak stoupá. Jen v Evropě z 24 830 000 kusů v roce 2005 na 42 669 000 v roce 2015 (zdroj: Fur Europe).
Autor: Petr Topič, MAFRA