Namodralý dým a popelníky na stolech štamgastů vyšly Nikol Šimůnkovou z Dubí u Teplic pěkně draho. Nejprve přišlo udání a hned po něm kontrola hygieniků. Byli nesmlouvaví. Hospodě U Krausky vyměřili pokutu, která se rovná jejímu měsíčnímu výdělku.
„Samozřejmě jsme věděli, že se tady nesmí kouřit,“ přiznává Šimůnková. „Jenže vyhazujte neustále před hospodu kuřáky, staré štamgasty,“ dodává.
Stojí u výčepu, vedle ní sedí na stoličce výčepní a znuděně lelkuje. O pult se opírá postarší muž, za ním u podlouhlého stolu sedí u piva druhý. Jinak je tu mrtvo. A smutno. Ještě nedávno bývalo u všech pěti stolů plno a za závěsem u kulečníku se střídala jedna parta za druhou.
„Kouřili tady všichni, hosté i výčepní. A nikomu to nikdy nevadilo,“ vzpomíná Šimůnková, mluví upřímně, bez vytáček. „Kouřili, i když se to nesmělo. Doufali jsme, že se na to nepřijde.“ Jenže přišlo. Kouření v Krausce, jak se hospodě přezdívá, se ani utajit nemohlo. A nejen to. Někdo pivnici kvůli kouření udal.
„Kontrolu prováděli pracovníci hygieny na základě stížnosti od občanů,“ potvrdil Tomáš Pykal, velitel dubských strážníků, kteří hygienikům asistovali.
Kontroloři šli najisto a výsledek byl takový, jaký autor udání očekával. „Bylo tady zakouřeno, to je fakt,“ říká Šimůnková. A také popelníky plné nedopalků, na nichž ležely zapálené cigarety, ke kterým se nikdo nehlásil. Logicky. Kuřák by totiž dostal pokutu až pět tisíc korun.
„Čí byly, se nezjistilo. Kontroloři také tvrdili, že obsluha byla podnapilá a arogantní. Jo a nad pultem jsme neměli tuhle cedulku,“ ukáže palcem za sebe na zeď, na níž už teď visí zarámovaný list papíru s fixou napsaným „zákazem prodeje alkoholu a tabákových výrobků osobám mladším 18 let“.
Pokuta byla citelná: patnáct tisíc korun. „Je to zhruba tolik, co po odečtení všech nákladů vydělám za měsíc,“ říká Šimůnková.
Podle zákona, který platí od loňského 31. května, má hospodský povinnost vyzvat hosty, aby nekouřili. Pokud to ignorují, mohou dostat pětitisícovou pokutu. Jestli ho obsluha vyzvala, nebo ne, nikdo nedokáže. Záleží i na tom, jestli výčepní svým hostům zjevně kouření umožní. Hospodští mohou dostat pokutu i za to, že svůj podnik neoznačí zákazy.
Prázdná hospoda
U Krausky je teď už všechno přesně podle zákona. Na dveřích je nalepená cedulka s odpovídající velikostí minimálně dvanáct krát šestnáct centimetrů s poměrem šířky a výšky tři ku čtyřem, se symbolem plápolající cigarety v červeném kruhu přeškrtnuté červeným pruhem a nápisem Zákaz kouření. A nad pultem visí zmíněná cedule. „Tu mi dali na hygieně. Teda dali, vlastně jsem si ji tam koupila, stála mě těch patnáct tisíc,“ řekne Šimůnková s nadsázkou, v níž je cítit hořkost.
Už se tady nekouří. Jenže jakmile odešli hygienici a po nich se rozplynul dým, zmizeli spolu s ním i hosté. „Když prší nebo mrzne, zůstanou doma, protože nechtějí chodit kouřit ven,“ říká Šimůnková. „Mysleli jsme, že je nahradí nekuřáci. Ale nestalo se. Maminky s kočárky a dětmi nikde,“ pokrčí rameny. Zdraví hostů u Krausky protikuřácký zákon příliš nevylepšil. Změnilo se jen to, že chlapi teď chodí kouřit ven a s nimi i jediný zdejší štamgast-nekuřák.
„Když už se všichni ostatní zvednou a odcházejí před hospodu, vím, že to nebude na jednu cigaretu, ale vytáhnou rovnou dvě tři. No a přece tady nebudu sedět půl hodiny sám v prázdné hospodě. Tuhle jsem se vrátil ze záchodu a skoro jsem se tady bál,“ ušklíbne se stálý host.
A s hosty chodí ven kouřit i výčepní. Celou směnu bez cigarety by v čistém a nezačouzeném lokále nevydržel.
Sčítání přestupků
Pokuty si hygienici v hospodách nevymýšlejí podle sympatií, prohřešky sčítají a na výpočet mají přesnou metodiku. Nejaktivnější jsou hygienici ve středních Čechách, kteří od začátku fungování protikuřáckého zákona, tedy od loňského posledního květnového dne až do letošního 12. března, uložili 34 pokut za celkem 64 tisíc korun. Nejdražší jsou v Ústeckém kraji, kde hygienici rozdali už 32 pokut v celkové výši 120 tisíc korun. Jinde šlo jen o tisícové sumy a třeba na Pardubicku a Plzeňsku nedali pokutu ani jednu.
„Abychom cíleně chodili po hospodách a utrhávali kuřákům cigarety od úst, tak to opravdu neděláme,“ vysvětluje pardubickou nulu v tabulce Jaroslava Jelínková, ředitelka odboru hygieny výživy.
Zdejší restaurace obcházeli hygienici loni v létě, kdy se porušení zákazu řešilo ještě domluvou. Teď už vyrážejí jen na udání. Ta byla zatím jen dvě – v Pardubicích a Chrudimi. „Ani jedno se nepotvrdilo, v restauracích sice bylo zakouřeno, ale s cigaretou v ruce jsme nikoho nepřistihli, obsluha si všechny povinnosti splnila,“ dodává Jelínková.
Ústecký kraj je jiný. „Stížnosti dostáváme dvě až tři denně a všechny musíme prověřit,“ říká ústecká hygienička Simona Gunarová. Občas pořádá s kolegy a policisty cílené kontroly a někdy se vydávají za hosty a sledují chování kuřáků a výčepních přímo na place.
